Nájezdníci, nebo okupanti?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Francouzský stratég François Heisbourg (psali jsme o jeho studii na téma „adenauerovské varianty“ ukrajinského přijetí do NATO; viz Varianta Adenauer je na stole, Echo24.cz 13. 7. 2023 – pozn. red.) je jedním z těch nemnoha vlivných Francouzů, kteří pravidelně komentují dění v angličtině. V neděli napsal na síti X, dříve Twitter, na konto současných propalestinských demonstrací v západních městech, při nichž dochází ke strhávání státních vlajek, vandalizování pomníků a podobně: „V několika evropských zemích včetně mé je zřejmě řada propalestinských demonstrantů odhodlána dokázat, že do země, kde žijí, nepatří. Daří se jim to. Politické důsledky mohou být drsné.“
To je myšlenka, s níž se ve zdvořilé společnosti zachází opatrně, v agresivnější formulaci („Táhněte, odkud jste přišli!“) může být považována za hate speech. Pro to existuje jeden dobrý důvod: V živé paměti – řekněme od první světové války – hranice často dopadly do lidských životů dost bezohledně a rozhodování o tom, kdo má někde být právo doma, vyústilo mnohokrát v neštěstí. Jenže to se týká stávajících, etablovaných menšin. Je to totéž, když se taková slova použijí na konto imigrantů?
Evropské země bývaly vůči imigraci dost striktní – v zásadě se to nepovažovalo za samozřejmé individuální právo a od imigranta se čekalo, že se přizpůsobí on přijímající zemi, a ne že se ona bude přizpůsobovat jemu. Německý termín pro zahraničního dělníka gastarbeiter v sobě obsahuje slovo host.
Jenže ještě v době, kdy se v řadě zemí stále oficiálně deklarovalo, že „naše země není imigrační zemí“, už to dávno přestala být pravda. A teď západní Evropa dospěla do fáze, kdy se někteří hosté profilují jako nájezdníci, případně, když se zdá, že pořádkové síly státu jsou na jejich straně, jako okupanti.
I když státní orgány projeví vůli jednat jako ze staré školy, ukáže se, že nemohou – stát se svázal do kozelce. Jistě k vám dolehla švédská patálie s pálením koránu. Způsobila, že Turecko blokovalo vstup Švédska do NATO. Vedla ke zvýšení rizika terorismu ve Švédsku, radikalizovala člověka, který zastřelil v Bruselu dva švédské fotbalové fanoušky. Kdyby se prokázala nějaká ruská spojka, byla by to exemplární akce hybridní války.
Ten palič protestující proti islámu je uprchlík z Iráku. Švédský migrační úřad se v říjnu rozhodl odebrat mu status uprchlíka a povolení k pobytu. Jenže ho nehodlá deportovat, protože by mu doma v Iráku „hrozilo mučení a nelidské zacházení“. Když osobní bezpečnost jednoho nezodpovědného člověka stojí nad osobní bezpečností celého obyvatelstva Švédska, kdo je tu host a kdo okupant?
Amerika na rozdíl od Evropy vždy chápala sama sebe jako imigrační zemi. Imigrantům přiznávala velkou náboženskou svobodu, ale jinak bylo nepsaným pravidlem, že se od nich očekává asimilace a loajalita.
Takoví lidé ještě existují. Apoorva Govindová, o níž můžeme říct jen to, že se úspěšně pohybuje v Silicon Valley a je indického původu, napsala na Twitteru: „Když si myslíte, že vaše hodnoty jsou lepší, a stane se vám, že poškozujete místní kulturní symboly, jsem upřímně přesvědčena, že byste se měli vrátit ke svým kořenům nebo do jakékoli země, kde můžete kompletně zapadnout. Ta idiocie, když se snažíte znovuvytvořit tu (a zde následuje vulgarismus), z níž jste emigrovali, nedává smysl. A to říkám jako imigrantka. Den, kdy mě napadne strhnout americkou vlajku a nasprejovat místo ní indickou, je den, kdy si zabukuju jednosměrnou letenku odtud.“
V USA se ale ujal étos, podle něhož je neslušné nejen rozlišovat mezi legálními a ilegálními („nezdokumentovanými“) imigranty, ale i mezi těmi spokojenými a těmi, o nichž píše Govindová. Na známé univerzitě MIT došlo ke střetu propalestinských demonstrantů s proizraelskými, při nichž ti první ty druhé napadali a neuposlechli pokynů vedení univerzity. Jak vyplývá ze stanoviska prezidentky univerzity, o němž informoval izraelský deník Haaretz, když vedení zvažovalo, jaké sankce vůči přestupníkům uplatnit, narazilo na problém. Dověděli se, že by z toho pro potrestané vznikly „problémy s vízy“. Univerzitní byrokracie už je na straně nájezdníků.