Přestavby, rekonstrukce, konverze, dostavby a všemožné další způsoby nakládání s již existujícími stavbami jsou už nějakou dobu hlavními tématy globální architektury – tu českou nevyjímaje. Nová publikace ukazuje, jak rozmanité mohou být architektonické přístupy k opravám a přestavbám starých domů pro bydlení.

Praxe a teorie

Stěží bychom v Česku našli větší experty na typologii rodinných domů, než jsou architekti a vysokoškolští pedagogové Ján Stempel a Jan Jakub Tesař. Ve svém architektonickém ateliéru Stempel & Tesař se věnují prakticky výhradně rodinnému bydlení, na kontě mají nespočet reprezentativních vil i pokorných domků. Jejich specialitou jsou domy v oblastech s přísnými stavebními regulativy (typicky CHKO), u kterých se vždy snaží hájit zájmy investorů u příslušných orgánů, ať už jde o míru prosklení, nebo předepsaný tvar střechy.

Rodinným domům se Stempel a Tesař věnují také po teoretické stránce. Všechny jejich dosud vydané knihy snadno zaplní celou polici i ve větší knihovně. Do formy publikací nechávají rádi svazovat přehledy vlastních realizací i práci svých kolegů a kolegyň. Velké oblibě se těší jejich knižní edice 99 domů, která ve třech svazcích mapuje ty nejzajímavější rodinné domy v Česku. Jejím nejnovějším pokračováním je svazek 66 domů, který se zaměřuje na ukázky rodinného bydlení vzniklého nikoli na zelené louce, ale stavební adaptací starších staveb. Jde přitom o rekonstrukce zchátralých obytných budov i razantní přestavby vysloužilých objektů či konverze původně hospodářských a průmyslových staveb.

Právě rozmanitost zadání i architektonických přístupů je hlavním rysem výběru šestašedesáti realizací, které byly v Česku dokončeny po roce 2000. Ambicí nebylo sestavit seznam toho nejlepšího z daného období – vzhledem k šíři tématu by to ani nebylo dost dobře možné –, ale kurátorský výběr ukazující možnosti nakládání se stávajícími stavbami. „Ve společnosti, a v architektuře zejména, nyní rezonuje téma udržitelnosti. Co je udržitelnější než obnova starého? Nezabírá se nová půda, nevrší se odpad ze zbytečně demolovaných konstrukcí, obnovuje se vysloužilý bytový fond,“ zdůvodňují v předmluvě autoři, proč se rozhodli zaměřit právě na tento fenomén.

Raději skromně

Architekti na knize spolupracovali s publicistou Petrem Volfem, který vysvětluje velký zájem o rekonstrukce psychologicky, lidé se podle něho tímto způsobem snaží přibližovat k našim předkům: „Uchováváním staveb se snad bráníme pomíjivosti a smrtelnosti, z nichž máme v sobě geneticky zakódovaný strach, ale takto jsme schopni jim vzdorovat.

Každý dům je poselstvím, neboť něco po nás zůstává, stejně jako po předchůdcích, a je lhostejno, jestli jde o rodinný závazek, nebo jsme stavbu pouze převzali, aniž bychom znali její předešlé majitele.“ Pravý důvod toho, že u nás vzniklo v poslední době tolik skvělých ukázek adaptací objektů pro (staro)nové využití, bude nicméně prozaičtější – přibližně od finanční krize z roku 2008 se i špičkoví architekti totiž začali ve velkém věnovat menším projektům, často právě rekonstrukcím, protože „lukrativnějších“ zakázek podstatně ubylo a také investoři začali šetřit.

Z průzkumů vyplývá, že snem o bydlení většiny Čechů je zrekonstruovaný dům na vesnici. Promítají si do něj své idealizované představy o poklidném venkově, případně jde o ryze pragmatickou snahu opravit stavení po příbuzných. Rekonstrukcí bude každopádně stále přibývat, nahrávají tomu vysoké ceny nemovitostí i dotační programy na zateplování starých objektů. Pro každého, kdo nad podobným záměrem bude uvažovat, se kniha hodí jako zdroj inspirace, jak se svým majetkem naložit a koho pro spolupráci oslovit. A přesvědčení o tom, že právě díky práci se starým může vzniknout domov s takovým charakterem, jakého na zelené louce dosáhnout zkrátka nelze.