V pondělí 23. října pozvaly izraelské úřady novináře, aby jim ukázaly sestřih z videozáběrů, které si pořizovali palestinští teroristi, když vraždili děti, ženy a muže, nevinné lidské bytosti, které se staly terči při děsivém pogromu 7. října na izraelském území blízko Pásma Gazy. Záběry nebyly úřady zveřejněny. Pro hrůzu a nelidskost. Někteří novináři, jako zpravodaj českého serveru Novinky, nebyli schopni záznamy zhlédnout do konce a otřeseni odešli. Nesnesli pohledy na to, jak příslušníci Hamásu vrhají nemluvňata do ohně, usekávají lidem končetiny a bezhlavě vyvražďují celé rodiny.

Onoho 7. října bylo v Izraeli zabito víc než tisíc lidských bytostí. Mnozí se na ty záběry dívat nechtějí pro jejich nepředstavitelnou hrůzu, jiní je vidět nechtějí, protože nechtějí vědět, další je schvalují a oslavují. V evropských metropolích sledujeme demonstrace na podporu Palestinců. Sto tisíc v Londýně, desítky tisíc v Paříži nebo Berlíně. Židé v Německu mají už zase namalovanou Davidovu hvězdu na domovních dveřích. Sympatie vyjadřované Palestincům a jejich podpora, která je namířena proti židovskému státu, však nepřichází jen ze strany muslimů. Angažují se i různá levicová a progresivistická hnutí, v intelektuálních debatách se oběti násilí dehumanizují a vedou se učené řeči o různých právech.

Konflikt na Blízkém východě je mnohaletým bojem mezi Araby a Izraelci, je složitý, plný násilí a bezpráví. Je součástí geopolitických her. V ekonomicky, tedy i mocensky slábnoucí Evropě, rozkládané neřízeným přílivem nelegální migrace a nepodařenou integrací následných generací přistěhovalců z minulého století, neustále roste enkláva, která nechce demokracii, svobodu projevu a náboženského vyznání a destruuje prostor, kde se jí dostalo azylu, aby ho ovládla po svém. V tom jí sekunduje část elit, která v domnění, že bojuje za svobodu ve všech jejích podobách, ve skutečnosti přikládá polena k jejímu upálení a vlastnímu zničení. Společnost dostatku ztrácí základní instinkty, vedle relativizace hodnot se vzdává vzdělání, odmítá poznání minulosti a ve svém sebevražedném běhu se blaží pocitem osvícení a ušlechtilosti. Není také schopna rozeznat dobro od zla, není schopna kategoricky odmítnout demonstrativní vraždy bezbranných. Kdo pro takové činy vidí jen trochu ospravedlnění, ať již z jakýchkoli pohnutek, nikdy nebude schopen přijmout pravidla svobodné, tolerantní a demokratické společnosti. S takovými lidmi nelze žít v domě, to nemohou být sousedi. My jim přiznáváme práva, která oni nám nikdy nepřiznají.