Spojené státy, Maďarsko, Česká republika a nějaké ostrovní ministátečky. To je sestava tradičně hlasující proti každé antiizraelské rezoluci v OSN. USA, jelikož potřebují podporovat svého nejdůležitějšího spojence na Blízkém východě. Viktor Orbán se tím vymezuje proti EU. Ostrovní ministátečky bývají uplacené, pokud máme být upřímní.

Jen Česko, nehledě na vládu, situaci či prezidenta, stojí věrně za Izraelem, aniž za to cokoli očekává. Dokonce i jinak evropsky konsenzuální Fialova vláda je ochotna zablokovat společné prohlášení EU vyzývající k příměří, jelikož podle české diplomacie „jednostranně omezovalo právo Izraele na sebeobranu proti teroristům z Hizballáhu“. Je to jedna z nejsympatičtějších, i když těžko vysvětlitelných tradic české politiky.

Izrael je již rok ve válce. Loni 7. října teroristé z Hamásu vnikli do Izraele a zamordovali na 1200 lidí, stovky zajali jako rukojmí. Do války se zapojil i libanonský Hizballáh a hlavní sponzor islamistů v regionu, Írán. Sever Izraele musel být evakuován, situace, kterou by dlouhodobě netolerovala žádná země. Každý den aplikace Tzofar, kterou má každý obyvatel v mobilu, hlásí další a další raketové útoky. Každý den tisíce Izraelců musejí do krytů. Soustavně jsou povoláváni noví záložníci, aby vystřídali vojáky v první linii. To vše proto, že existují síly, které si nepřejí existenci židovského státu.

Možná právě v urputnosti nejen přežít, ale dokonce vzkvétat vězí česká afinita k Izraeli. Izrael postupně porazil armády svých nepřátel, vypracoval se z chudé země na centrum technologického pokroku. Dokonce světová demografická krize se mu vyhýbá. Jako jediný vyspělý stát má porodnost tři děti na ženu. Hodně za to mohou ortodoxní Židé, ale i mezi sekulárními Izraelci je porodnost dvě děti na ženu. Ve chvíli, kdy Západ prochází krizí víry v sebe sama, Izrael ukazuje, že přes všechny těžkosti lze prosperovat.

Samozřejmě válka má strašlivé důsledky i v Gaze. Celé čtvrti v ruinách, tisíce mrtvých, humanitární katastrofa. Vinu ale nese především Hamás, který konflikt rozpoutal a zbaběle se schovává v tunelech pod obytnými čtvrtěmi, jeho ozbrojenci operují mezi civilisty v nemocnicích a školách a berou si dva miliony Palestinců jako lidské štíty. Stejně se chová Hizballáh v Libanonu. Obě dvě tato hnutí jsou rakovina, kterou je třeba vyříznout.

Někteří namítají, že válka nezačala 7. října, ale mnohem dřív. To je pravda, můžeme se vrátit třeba do roku 1948, kdy Arabové neuznali rezoluci OSN a napadli nově vytvořený Stát Izrael, do let 1936 až 1939, kdy se Arabové pokusili vyhnat Židy z mandátní Palestiny, nebo třeba do roku 1929, kdy proběhl pogrom v Hebronu. Palestinci dostali minimálně třikrát možnost založit si vlastní stát, třikrát to odmítli, protože si mysleli, že dostanou lepší nabídku; vždy dostali akorát horší. Nakonec měla pravdu premiérka Izraele Golda Meirová: „Mír nastane, až Arabové budou milovat své děti víc než nenávidí nás.“

Izrael nynější krizi zvládne i bez České republiky. I tak ale dokáže ocenit dobré přátele. Česká podpora Izraeli sice může být někdy legrační, to ale neznamená, že není upřímně míněná a správná.