Pozlátko bez koltů
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Jisté je, že snímek ONEMANSHOW: The Movie bude hit, minimálně premiérový víkend tomu nasvědčuje. Projekcí totiž bylo nejvíc, co jich kina pamatují, ostatně přidávány byly jedna za druhou, jelikož jejich první várka se brzy vyprodala, takže kinaři vyšli vstříc maximalizované poptávce. Například konkrétně v multikině v pražských Letňanech to vypadalo tak, že k prvnímu promítání, začínajícímu „vtipně“ minutu po půlnoci, aby se přesně dodržel avizovaný premiérový filmový termín 17. srpna, byla vždy s odstupem minuty přidána ještě tři další představení.
Návštěvník dorazivší do kina o půlnoci bez lístků a zvyklý na to, že letňanský biograf obvykle zeje prázdnotou, pak byl ovšem stejně překvapen, že nachází dlouhé fronty čekajících, táhnoucí se k pokladnám i k odbavení již zakoupených vstupenek – a třesa se, zda na něj vůbec ještě nějaká zbude, stál ve zdánlivě neubývajícím zástupu natěšených diváků v drtivé většině náctiletých a dvacátníků až do půl jedné. Takže jisté je, že tvůrci zmíněného snímku (především jeho hlavní tvář Kamil Bartošek alias Kazma Kazmitch) přivedli zpět do českých kin houfně mladou generaci a nechali ji poznat, jak velký zážitek je pospolné vzhlížení k velkému plátnu. To se jinému filmu za posledních mnoho let nepovedlo a patří se za to zatleskat, protože jde o vzácný a důležitý výkon. Výjimečný. Vždyť stejně, jako je jisté, že ONEMANSHOW: The Movie bude hit, je také jisté, že jeho divácký úspěch u mladých se jinému filmovému dílu zopakovat jen tak nepodaří. Stojí totiž na Kazmově popularitě, vzešlé z práce v předchozích letech.
Kazma patří k tvůrcům – dnes jsou to třicátníci atakující čtvrtý křížek, ale začínali před osmnácti dvaceti roky –, kteří vyrostli s internetovou „televizí“ Stream. Kromě Kazmy patří do této skupiny třeba „zuřivý reportér“ Janek Rubeš pobíhající po Praze a bojující proti falešným taxikářům či později v dlouhodobé spolupráci s architektem Adamem Gebrianem objevující krásy a nešvary tuzemské moderní a současné architektury. Nebo duo ViralBrothers vystupující pod pseudonymy Erik Meldik a Čeněk Stýblo, které přišlo se sérií parodií známých pěveckých hitů či s takzvanými „pranky“ neboli zdánlivými nachytávkami, ve skutečnosti pečlivě inscenovanými skeči, v nichž si navzájem dávali do těla. Stream představoval nové prostředí, potřeboval najít diváky a uživit se, vsadil tedy na svobodu, tvůrčí nápady, tah na bránu, originalitu – konečně touto nepopíratelně zřejmou a nakažlivou atmosférou si příznivce skutečně získal, uspěl a po zásluze byl prodán větší firmě, která značku přivedla postupně k útlumu. Její hlavní hvězdy se beztak rozprchly a každá se zkusila udělat sama pro sebe. (Není na tom nic špatného: každý originální přetlak vydrží krátce, víc to nejde.)
Jak se stát celebritou
V popsaném prostředí začínal Kazma jako moderátor, který si do bytu a improvizovaného studia zval hosta a zpovídal ho – značka „onemanshow“ tehdy znamenala pozornost upřenou na pozvaného. Postupně ale bylo zřetelné, že soustředění se přesouvá na moderátora, že hlavní hvězda má být z něho. To podtrhla takzvaná druhá generace pořadu, již vyráběl režisér Markus Krug (výjimečně nejde o přezdívku, nýbrž o reálné jméno česko-rakouského rodáka). Ambiciózní režisér nechtěl zůstat u pouhého povídání, hodlal stvořit podstatný nový žánr, a tak i Onemanshow začala pořizovat pranky – na rozdíl od ViralBrothers ale skutečně sofistikované. Nejznámější je díl, v němž byl nabourán koncept populárního pořadu soutěžního pořadu Prostřeno!, založeného na domácím vaření. Tvůrci Onemanshow infiltrovali do skupiny soutěžících dva své koně, jednoho sebestředného ironika a jednoho postiženého Tourettovým syndromem, a inscenovali své natáčení jako osvětu této nemoci. Úspěch byl ohromný. Stejně tak dalších dílů, které se však od nachytávek víc a víc posouvaly právě k osvětě a k charitě. Cílem mělo být diváky zabavit, zahrnout je ukázkami života na vysoké noze za velké peníze, ale přitom z nich peníze dostat na dobrou věc. Šířením pozlátka k drobným úsporám davu byl recept pořadu. A když se i ten naplnil a začalo být zřejmé, že tvůrci nevědí, kudy dál, udělal Markus Krug logickou věc – odešel dělat něco jiného (třeba jezdit formulí jedna po Karlově mostě, když natáčel reklamu na krásy Česka a Slovenska).
Kazma, hlavní tvář svého pořadu, od níž diváci očekávali novou legraci – to je past, do které se dosavadní činností dostal a z které patrně není úniku, pokud úplně nezmění profesi –, musel tedy vymyslet, kudy dál. Co po talkshow, prancích, osvětě a charitě? Pochopitelně soutěž. A tak zakopal své mírně nadprůměrně drahé auto a nabídl národu, že ten, kdo si je najde, si ho může ponechat, k tomu i milion korun uschovaný v kufru. Samozřejmě to opět byl šlágr, protože šlo o nový typ pořadu a první Kazmův, který učinil z diváků spoluúčastníky – kdokoli najednou mohl být jako Kazma.
Dlouhý popis historie má sloužit jako kontext, vysvětlení nynějšího dění. O Kazmovi nebylo několik let kloudně slyšet, objevil se razantně zas až letos na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde pro sebe „ukradl“ tiskovou konferenci se slavnými herci, jako jsou Jiří Bartoška, Jiří Langmajer, Hynek Čermák a další, kteří ve skutečnosti tvoří štěky právě v Kazmově vlastním filmu. O něm přitom těžko hovořit jako o filmu: třebaže má příběh, třebaže má zápletky, peripetie i katarzi, jde vlastně znovu o loterijní promo – tentokrát ve dvou významech slova: jednak příběh sleduje snahu party správňáků oškubat nehodnou sázkovou kancelář (ve skutečnosti je výsledek reklama na ni), jednak každý divák neboli zákazník, jenž si pořídil vstupenku, se smí zúčastnit nové, ještě větší soutěže, než byla ta předešlá, a pokusit se vyhrát tentokrát dvaadvacet milionů. (Jestliže promo snímku tvrdí, že stál sedmdesát dva milionů, což je zhruba cena mírně dražšího českého filmu, není jasné, zda je to částka včetně slibované výherní odměny, nebo bez ní.)
Chytré citace bez opodstatnění
Důležitý je rozměr trvalého skokového růstu a nového intenzivního zahlcení: nové, aby zaujalo, musí být zase větší a jistěže honosnější než předešlé. Klidně pitomější a horší, ale bombastičtější. A druhým podstatným rozměrem dodaného tovaru musí být trvalá nejistota – všechno je zdání, všechno je jako, něco je možná pravda, ale zároveň jí nic nemusí být (jestliže příkladně jednou z point má být, že se Kazma omlouvá své bývalé partnerce za to, že rád přivádí věci do extrému, a proto na ni neměl čas, jelikož neváhá své práci a svému zápalu obětovat kdeco včetně vztahů, máme tomu věřit a má nás vůbec tato omluva zajímat?). Jenže je otázka, zda iluze čili moment překvapení, tedy kratičká chvíle, prchavá, z podstaty okamžitě unikající, představující zvrat a šok, může fungovat v časovém rozpětí celovečerním, stominutovém.
Zřejmě si tohoto limitu své metody byli vědomi i autoři, protože celým filmem probleskují aluze na některé jejich oblíbené snímky. První recenzní i divácké ohlasy připomínají zejména Dannyho parťáky – právě proto, že jde o promyšlenou, složitou, ba až překombinovanou loupež, již plánuje a uskutečňuje povahově i vizuálně maximálně nesourodý tým. Přehlížena už bývá například inspirace snímky Kevina Smithe či výtečnou buranskou komedií Blbý a blbější. Nejde přitom o inspiraci zjevnou v tom smyslu, že by představitelé ONEMANSHOW citovali dialogy použitého filmu v novém kontextu. Je to jinak: z výchozího filmu se vezme situace a použije se, vyplní se však úplně jinými slovy, ale podobnými vizuálními prostředky. To třeba znamená, že Kazma a jeho parťák mají kopii vozu z Blbého a blbějšího, mají v něm někam dojet, zastavit a ve voze se groteskně pohádat. To se stane tam i tam, novinka starý film aktualizuje obsahově. Vyznívá to možná banálně, ale jsou to – z hlediska filmového – nejdůmyslnější pasáže snímku. Přitom do něj vůbec nepatří, protože rozbíjejí strukturu loterie. Výsledek není zmatečný, jak se snaží první ohlasy také sugerovat, nýbrž rozbitý a nesourodý. A je to maskováno komplikovaností.
Při odchodu z premiéry v letňanském biografu si diváci o zhlédnutém příliš nepovídali, což je možná doklad toho, že sami zůstali rozpolceni, jak si spatřené dílo vyložit a jak s ním naložit. Úspěch mít bude, přesto lze v éře nekonečných filmových pokračování snad vyslovit radu, že dalším dílům by se tvůrci věnovat neměli. V tomto případě by se potvrdilo, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
ONEMANSHOW: The Movie. Scénář: Kazma Kazmitch, režie: Kazma Kazmitch a Andy Fehu, kamera: Jakub Ševčík, hudba: Lukáš Chromek, produkce: Kazma Kazmitch a Vojtěch Frič, střih: Tomáš Lyga, hrají: Kazma Kazmitch a mnozí další. V kinech od 17. srpna 2023, 100 minut.