KONTROLY FINANČNÍ SPRÁVY

Stát hledá peníze, kde se dá. „Finančák“ loví firmy téměř na jistotu

KONTROLY FINANČNÍ SPRÁVY
Stát hledá peníze, kde se dá. „Finančák“ loví firmy téměř na jistotu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Firmy běžně využívají možností, jak si snížit daňový základ, tedy odvést na daních méně. Jde to i přes tzv. převodní ceny používané typicky mezi dvěma propojenými společnostmi. Například když si firma od své sesterské společnosti půjčí peníze nebo když si vzájemně fakturují zboží a služby. Často přitom firmy vůbec nemusí vědět, že něco dělají špatně, a nejde o podvody. Pro Finanční správu jsou ale převodní ceny zlatým dolem, protože při kontrolách na nich „vytříská“ dost peněz do rozpočtu.

Převodní ceny (neboli transfer pricing) sice nejčastěji řeší větší a nadnárodní společnosti, nejsou ale vůbec výjimkou ani u čistě tuzemských firem a jejich transakcí. Často v praxi stačí, aby měly firmy jednoho vlastníka a jedna od druhé čerpaly služby nebo spolu obchodovaly nebo měla firma například svoji slovenskou pobočku.

Podle Finanční správy bylo loni provedeno 570 daňových šetření právě v oblasti převodních cen. V přepočtu na kontrolovanou firmu došlo k doměření daně v průměrné hodnotě 1,2 milionu korun a kontroloři tvrdí, že firmy se chyb dopouštějí mnohem více než v minulosti. Nejčastěji jde ale o chyby z nevědomosti, kterých Finanční správa využívá.

„Hlavní problém je v tom, že spousta pochybení v oblasti převodních cen vzniká nevědomě. Firmy si uvnitř skupiny často nastaví převodní ceny podle svého nejlepšího svědomí a nedojde jim, že existují pravidla, kterých se musí držet. Bohužel, realita je taková, že řešení, které nám přijde selsky správné, nemusí absolutně odpovídat správnému nastavení podle platné legislativy. Majitelé více firem nebo korporátních skupin mají tendenci argumentovat, že je přeci jedno, za kolik si ve skupině nebo mezi firmami poskytnou nějakou službu nebo prodají zboží, protože to mají z kapsy do kapsy. Ale z daňového hlediska a hlediska převodních cen to tak není a Finanční správa má tendenci klepat přes prsty každým rokem silněji,“ tvrdí Martina Nekvindová z poradenské společnosti RSM.

Nejvíce firmy chybují v nacenění času manažerů a poradců, typicky u marketingového poradenství, nebo ve vnitroskupinových půjčkách. Problematický bývá ale i přeprodej licencí na technická řešení nebo licencování ochranných známek mezi členy jedné skupiny. Velkou roli sehrála v posledních letech vysoká inflace. Velká část služeb vlivem růstu cen zdražila, firmy ale často drží starší fixní ceny, které neodpovídají tržní realitě.

„V případě vnitroskupinových půjček by měly zpozornět zejména skupiny poskytující si úvěry za fixní úrokovou sazbu. S ohledem na dynamický vývoj základních úrokových sazeb by se totiž mohlo stát, že tyto fixní vnitroskupinové sazby budou rozdílné oproti základním mezibankovním sazbám, a tím pádem nebudou splňovat takzvaný princip tržního odstupu,“ říká Nekvindová.

Pro Finanční správu je kontrola převodních cen velmi atraktivní, protože do státního rozpočtu přináší výrazně více peněz než například kontrola špatně zařazených dokladů, identifikace nedaňových nákladů nebo posuzovaní knih jízd. Podle Nekvindové je proto při kontrolování hodně precizní a firmy popotahuje na jakémkoli nedostatku.

„Firmy by měly řešit převodní ceny spolu s podáním přiznání k dani z příjmů právnických osob. Zároveň nesmí zapomenout, že to často může být předmětem dotazování při auditu. Klíčové je řešit převodní ceny ve chvíli, kdy si finanční manažeři a účetní dobře pamatují situaci loňského roku a dokáží snadno dohledat veškeré vstupy,“ dodává Nekvindová.

Finanční správa loni evidovala druhý nejvyšší objem daňových nedoplatků. Jejich objem ke konci roku však meziročně poklesl o 2,1 miliardy na 39,4 miliardy korun. Nejvyšší objem nedoplatků, 24,3 miliardy korun, připadal na daň z přidané hodnoty. Státní rozpočet na ní loni vybral přes 365 miliard korun. Daňové nedoplatky firem představovaly 7,7 miliardy. U daně z příjmů podnikatelů z daňového přiznání, bez paušální daně, evidovaly úřady nedoplatky za téměř 2,9 miliardy korun.