Uprostřed velké vody nám samozřejmě spíš uniknou důležité zprávy o rusko-ukrajinské válce. Včera server Euractiv přinesl hlášení o nové iniciativě polského ministra zahraničí. Radosław Sikorski by zbytek EU rád získal pro návrh koordinovaně odepřít ukrajinským občanům mužského pohlaví a v mobilizačním věku sociální podporu. Konkrétně mluvil o sociálním pojištění, jež Polsko Ukrajincům v odvedeneckém věku už neproplácí.

Kdyby se od Polska zbytek EU inspiroval, víc Ukrajinců by se volky nevolky vrátilo domů. Tam tedy jim hrozí nezanedbatelné riziko, že budou odvedeni, když ne po předvolání k odvodové komisi, tak na ulici nacpáním do projíždějící armádní dodávky.

Druhá zpráva dokumentuje zoufalství už nejen Kyjeva, ale i jeho patronů, jimiž jsou USA a Velké Británie. Tyto dvě země od roku 2008 vehementně prosazovaly vstup Ukrajiny do NATO a po začátku plnotučné války v zimě 2022 prezidenta Zelenského a jeho lidi odrazovaly, odrazovaly, až odradily od mírových jednání s Ruskem. (Další potvrzení tohoto bůhvíproč zpochybňovaného momentu nově poskytla bývalá americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová.) Teď Británie, její bývalá kolonie Kanada a polovina americké vlády v čele s ministrem zahraničí Anthonym Blinkenem chtějí Volodymyru Zelenskému dodat rakety dlouhého doletu. S těmi by se daly ostřelovat cíle hluboko v Rusku. A to by bylo vážné.

Ve čtvrtek ruský prezident Vladimir Putin na televizní kamery prohlásil, že takové rozhodnutí „nebude znamenat nic menšího než přímou účast států NATO, USA a evropských zemí ve válce na Ukrajině. Mění to samotnou povahu konfliktu“.

U nás, dokonce i na těchto stránkách, se občas hraje těžko pochopitelný sport: Ukážeme, že Putin blufuje. Nicméně situace s americkými střelami ATACMS je nová v tom smyslu, že bez ohledu na to, kdo mačká joystick, ten systém stojí a padá s čerstvými údaji z amerických vojenských satelitů, bez nich ho nelze provozovat. Takže budeme hmatem zjišťovat, jestli červené čáry Putina leží v nějakém velkém ruském městě, nebo teprve v Kremlu?

Uvědomme si, jak jsme se sem dostali – od sporu, jestli Ukrajina, jíž dvacet let po rozpadu Sovětského svazu nikdo nic nedělá, má mít právo vstoupit do Severoatlantické aliance. V ideálním světě má každý stát právo vstoupit, kam chce, v reálném jaderné velmoci nesnesou jinou jadernou velmoc (a NATO rovná se USA) na svých hranicích.

Joe Biden zatím tlaku na darování ATACMS (a fakticky i britských raket Storm Shadow, v nich jsou totiž americké díly) odolává. Muž, jemuž jsme se někteří posmívali pro senilitu dlouho a nově se mu pro senilitu posmívají všichni, zatím ukazuje víc zodpovědnosti než jeho okolí. Jestli vydrží vzdorovat do podzimu (za předpokladu, že volby v listopadu vyhraje Donald Trump), bude se o Bidenovi jednou třeba psát, že zachránil lidstvo.