Ten nešťastný čtvrtek jsem odcházel kolem půl třetí od Josefa Kroutvora, který ve svém bytě na pomezí Žižkova a Vinohrad podával tradiční vánoční polévku pro pár přátel. Když jsme se loučili a přáli jsme si hezké svátky, dal mi Josef svou novou knížku fejetonů o Novohradských horách a v ní xerox svého fejetonu pro židovský časopis Roš Chodeš, kam občas píše. Kolem třetí jsem pak projížděl metrem stanicí Staroměstskou, kde vlak nestavěl, až potom jsem se dozvěděl proč. Josefovy dárky jsem odložil na stůl a dostal se k nim znovu až po Novém roce. Ten fejeton, se kterým jsem jel kolem fakulty, se jmenuje Čapkův revolver…

Karel Čapek totiž vlastnil revolver! Pořídil si ho v roce 1925 a napsal o tom fejeton Muž a zbraň, v němž píše, co se s člověkem, tedy s mužem, stane, když vychází z krámu s revolverem v kapse kabátu: „Změní se v člověka ozbrojeného.“ A Josef Kroutvor s pochopením píše, že zbraň dodává muži sebedůvěru, jistotu, posiluje jeho mužnost; je to „dráždivá senzace“, jak už zase píše Čapek, který fejeton zakončuje typicky po svém: Muž s revolverem si zapomněl koupit náboje.

To se změnilo v druhé polovině třicátých let. Kroutvor píše: „Na konci třicátých let zhoustla atmosféra, přibylo nenávisti a útoků proti demokracii. Právě Karel Čapek se stal vyhledávaným terčem výhrůžek, adresátem špinavých anonymních dopisů a telefonátů. Pozdní návrat domů z redakce Lidových novin vzbuzoval přirozeně obavy, že si na Čapka někdo ,počká‘ a vyřídí si s ním fyzicky to, na co v normální debatě nemá.“

A tak když se pozdě večer vracel tramvají na Floru, kde bydlel, mohl mít v kapse pro jistotu revolver. Ano, Čapek, tento bytostný humanista a pacifista byl ozbrojený. Možná i náboje si pořídil. V sychravém podzimu 1938 se revolver už stal nezbytností. Po mnichovské dohodě se pak Čapkovi zhroutil svět, nastal čas tzv. druhé republiky, na povrch se vyvalila špína, nacionalismus, antisemitismus a český fašismus.

Poslední měsíce života Karla Čapka jsou i posledními měsíci jeho demokratické republiky. To nejhorší po Mnichovu utichlo, revolver se vrátil do šuplíku, služebná Bětka, Betule, která se zbraně bála a při kartáčování svrchníku stála od něj co nejdál, kdyby náhodou vystřelil, se uklidnila. Čapek odjel v říjnu 1938 na Strž a do Prahy už se vrátil jen zemřít. Na Vánoce uplynulo od jeho smrti pětaosmdesát let. Čapka nikdo nezastřelil ani ho zbraní neohrožoval, on ji také nemusel vytáhnout. Zemřel na nachlazení, na vyčerpání a má se za to, že na stesk. Válku nepřežil ani jeho bratr Josef a revolver se pravděpodobně ztratil. Zůstal zbrojní pas, který přechovávají v památníku na Strži.

To není ovšem příspěvek do debaty o zbraních: pokud se tedy vede. To je o tom, že věci bývají krapánek složitější a k člověku se dostávají různými cestami. Třeba skrz vánoční lístek, který si přátelé mezi sebou dávají a dostanou se k němu v nečekanou chvíli a nečekaných souvislostech.