Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost stala masově sdílenou. A to je v době hluboké atomizace společnosti vyvolané digitálním věkem s dominancí sociálních sítí významný moment, důležitý pro každou společnost. Hry jsou stabilizujícím prvkem společnosti, jejímž základem nehledě na bohatství nakonec vždycky byl chleba, jak to formulovala už civilizace starověkého Říma. Davové semknutí a prožívání vyvolané významným úspěchem, ale hlavně vítězstvím v týmového sportu, přičemž týmovost je iniciačním reakčním momentem pro vytvoření společenské sounáležitosti, najdeme v mnoha zemích, v Argentině, Brazílii nebo Itálii. I Francouzi umí vítat své mistry světa, ale ve všech případech jde o fotbal. Hokej je z globálního hlediska okrajový sport, něco podobného jako ragby pro Čechy.

Hokej pro Čechy nabyl ještě většího významu po sovětské okupaci, protože to bylo jediné kolbiště, kde jsme mohli porazit Rusy, kteří zemi okupovali. V oblibě u nás hokej směle konkuruje fotbalu, nejpopulárnějšímu týmovému sportu na světě. A je vlastně škoda, že hokej není populárnější, protože se v něm aspoň na hřišti-kluzišti méně podvádí, méně simuluje, je mnohem víc archetypální, syrovější, na ledě není místo pro zženštilé metrosexuály typu Ronalda a Beckhama, protože hra tělem má svůj správný účel. Hokej má mnohem větší potenciál pro rodinné sdílení – i většinu žen baví pro rychlost, akci, dynamiku a poměrně jasně pochopitelný cíl a tah na branku. Ženy, které jiný mužský kolektivní sport pro únavnou tzv. taktickou hru dozadu, válení se po trávě jen proto, že jeden jinému stoupl na nohu atd., nesnesou, sledování hokejového utkání baví, i když chlap dostává otázky, zda gól může dát i obránce, jaké jsou formace, co je to zakázané uvolnění, jaký je rozdíl mezi lapačkou a vyrážečkou. Hokej je rychlý sport, není čas na odpovědi na nepatřičné otázky, protože akce střídá akci, stejně jako výměna jednotlivých formací.

Získání titulu mistrů světa v hokeji přišlo po čtrnácti letech, po dlouhých letech, kdy Česká republika žádného jiného velkého úspěchu v oblíbeném kolektivním sportu nedosáhla. O fotbalu nemůže být řeč, protože od posledního světlého okamžiku v roce 2004 na mistrovství Evropy v Portugalsku je na český fotbal na mezinárodní úrovni jen smutná podívaná. Český hokej na velké vítězství čekal, byl paralyzován pletichami bafuňářů, jimiž je prolezlý celý český sport, ve kterém vynikají individuality systému čachrů funkcionářů navzdory, třeba jako v českém ženském tenise nebo v lyžování zářící Ester Ledecká.

Hokejisté svůj boj vyhráli, dosáhli vítězství ve hře, ale na zápas o chleba to bude mít vliv pramalý.