Na začátku minulého století se v provinčním východočeském městečku potkal ambiciózní investor a talentovaným architektem a zkušeným stavbařem, což dalo vzniknout dílu významem přesahujícímu hranice rakouské monarchie. Dodnes vás po vstupu dovnitř doslova srazí na kolena.

Gočárův rok

Uplynulý rok v české architektuře patřil Josefu Gočárovi. Respektive jeho pozapomenutým stavbám, kterým se podařilo navrátit nový život a dát jim staronovou podobu. V první řadě šlo o otevření velkolepého industriálního areálu v Pardubicích, který se proměnil na kulturně-vzdělávací distrikt. Představeny byly plány na rekonstrukci hotelu Grand rovněž v Pardubicích a po tříleté rekonstrukci se otevřel bývalý slavný obchodní dům, který průkopník moderní české architektury navrhl pro jaroměřského podnikatele. Gočár jej vyprojektoval v letech 1910 a 1911 pro Josefa Wenkeho, který si pro rodinný podnik vysnil moderní sídlo po vzoru špičkových amerických a evropských obchodních domů. Několik z nich osobně navštívil, své požadavky a potřeby si ujasnil a následně sepsal na několik stran sloužících jako zadání projektu. Není divu, že jeho plánům nemohli vyhovět místní architekti, které Wenke nejprve oslovil. Jeho důvěru si získal až tehdy třicetiletý Gočár – jeden z nejtalentovanějších architektů silné generace, který se právě stavěl na vlastní profesní nohy.

Z jiného světa

Po víc než sto letech už modernost a inovativnost architektonického řešení nemusí být tak zjevná, ve své době ale platil obchodní dům A. Wenke a syn doslova za zjevení. Většina příchozích neměla možnost setkat se s modernější stavbou. Aby totiž mohl Gočár vyhovět požadavkům investora na maximální prosvětlení interiérů a ukázat prodejní sortiment už při pohledu z ulice, uchýlil se k technickým a konstrukčním řešením, se kterými se tehdy teprve koketovalo v evropských metropolích. Kromě železobetonové konstrukce šlo především o inovativní zavěšenou ocelovou konstrukci fasády, která díky tomu mohla být kompletně prosklena. Celkově má dům mimořádnou sílu díky kombinaci nejmodernějších prvků s řemeslně propracovaným vybavením.

Obchodní dům, který vyrostl v proluce řadové zástavby hned vedle domu, kde investorova rodina žila, díky fasádě ohromoval už zdálky. Opravdové překvapení si ale Gočár pro příchozí připravil až uvnitř. Za vstupem se totiž člověk ocitne pod majestátním kruhovým otvorem v podlaze prvního patra, jehož působivost zdůrazňuje pohled na zdobně vyvedený kazetový strop, ze kterého visí úchvatný Gočárův lustr. Světlo se šíří napříč patry, zákazník se zároveň mohl snadno orientovat a najít zboží, pro které si přišel – nebo možná původně ani nechtěl.

Jaroměřská podnikatelská rodina vybudovala svou živnost na výrobě a prodeji zboží z mušlí (krabičky, ozdoby, krucifixy), v obchodním domě se prodával veškerý sortiment galanterie i obuvi od Bati a v třicátých letech i automobily a motocykly. Ještě před druhou světovou válkou ale přišel krach. Štěstí pro architekturu stavby byl fakt, že už od roku 1947 sídlí v budově městské muzeum. Po technické stránce byl dům v dobrém stavu, chybělo ale původní vybavení a další prvky. Navrátila mu je rekonstrukce pod taktovkou architekta Davida Vávry. Vše probíhalo pod přísným dozorem památkářů, protože dům byl roku 2017 prohlášen národní kulturní památkou. Obnovily se původní podlahy, sklobetonové příčky, přízemí doplnily nové regály podle těch původních. Na dvoře přibylo pískoviště i altán inspirovaný kubistickou architekturou. Celkový dojem z interiérů kazí nekoncepční řešení dočasných výstav regionálních umělců a místních dětí, jejichž výtvory „zdobí“ vše od zábradlí přes okna, což je u domu takového významu i pracnosti rekonstrukce poněkud nevhodné. Naštěstí ale nejde o nic, co by nevyřešil jeden generální úklid.