Minulý týden v Haagu u Mezinárodního soudního dvora začalo slyšení, při němž Jihoafrická republika vznesla žádost, aby byl Izrael souzen za zločin genocidy v Gaze. Použití slova genocida je sporné, ale jak jde čas, většina států světa a patrně i většina světového veřejného mínění se kloní k názoru, že Izrael v Gaze páchá válečné zločiny, nebo přinejmenším porušuje mezinárodní právo. Naopak Česká republika i nadále podporuje Izrael neochvějně. Proč je český stát v tomto vzdáleném sporu tak vyhraněný?

Diskutují česká velvyslankyně v Izraeli Veronika Kuchyňová Šmigolová, poslankyně za ODS a členka zahraničního výboru sněmovny Eva Decroix, proti nim profesor Pavel Barša z FF UK a orientalista Petr Pelikán.

Nejdřív si ujasněme, co se toho čtvrt roku v Gaze děje.

Kuchyňová Šmigolová: Co se stalo v Gaze, se nedá vysvětlit bez toho, co se stalo 7. října. Toho dne Hamás brutálně porušil příměří, které trvalo řadu měsíců, a zaútočil na izraelské pohraniční komunity. Brutálně vraždil civilisty, děti, ženy, znásilňoval, prostě ty nejhorší věci, co se mohou stát, Hamás toho dne spáchal. Načež se Izrael rozhodl, že v Pásmu Gazy vláda Hamásu nemůže pokračovat, protože to ohrožuje v zásadě samotnou existenci státu Izrael, a rozhodl se vládu Hamásu zničit. Začal od severu, nejdřív leteckými útoky a potom pozemními jednotkami, sever Gazy už je od Hamásu aspoň podle informací izraelské armády víceméně vyčištěn. Armáda teď pokračuje do středu a na jih, tak, aby vedení Hamásu buď tedy zabila, anebo aby minimálně bylo přinuceno opustit Gazu a stáhnout se někam do exilu. Neoddělitelnou součásti válečné operace jsou zbývající rukojmí, které chce armáda osvobodit.

Stáhnout MP3

Řekla byste, že Izrael se za ty tři měsíce snaží zničit Hamás, nebo Gazu?

Kuchyňová Šmigolová: Snaží se zničit Hamás. Pokud přitom Gazu ničí víc, nežli je to nutné, tak je to podle mne zcela a absolutně zodpovědnost Hamásu, který sám používá prostředky ve válce nelegální a nelegitimní. Schovává se za civilisty, používá nemocnice a školy, mešity, kostely jako místa, kde má schované zbraně a odkud útočí. Takže samozřejmě míra zničení infrastruktury v Gaze je veliká, ale je to důsledkem toho, kde se bojovníci Hamásu skrývají. Další fenomén jsou rozsáhlé tunely, které se táhnou pod velkými městy v pásmu: Gaza City, Chán Júnis a Rafa. Do tunelů bojovníci Hamásu civilisty nepouštějí, čili aby se v tunelu schovali civilisté před útokem Izraele, nepřichází v úvahu. Izrael ty tunely musí zničit, aby ho Hamás z Gazy dále neohrožoval.

Barša: Paní velvyslankyně vynechala blokádu, což je podle mě dost důležitá součást izraelské strategie. Hned 9. října izraelský ministr obrany Gallant řekl, že uzavírá do Gazy přísun potravin, pohonných látek atd. Vyjádřil se, že se bojuje proti nelidským zvířatům. A že dokud nevydají rukojmí, zůstane Gaza hermeticky uzavřena a ty zásilky se k civilnímu obyvatelstvu prostě nedostanou. A zadruhé paní velvyslankyně nezmínila počet obětí. Samozřejmě že počet obětí udávají oficiální úřady v Gaze, tedy Hamás, který my považujeme za teroristickou organizaci. Ale když posloucháte BBC, francouzské veřejnoprávní rádio a další, tam se většina expertů shoduje, že čísla udávaná Hamásem v předchozích konfliktech zhruba odpovídala skutečnosti. Veřejnoprávní média v České republice je běžně neuvádějí. Takže v Českém rozhlase si ve stejný den vyslechnete hlášení o ruské raketě, která zabila tři nevinné Ukrajince, ale že ve stejný den zahynulo po dopadu izraelských raket nebo bomb řekněme 300 Palestinců, to už jsem se nedověděl z Českého rozhlasu, ale až z BBC nebo francouzského rozhlasu.

Kuchyňová Šmigolová: Blokáda humanitární pomoci trvala asi dva týdny, vody ještě kratší dobu. Palivo Izrael logicky nechce dodávat, protože se používá při výrobě raket, které pak na něj Hamás odpaluje. V tuto chvíli je do Gazy dodáváno asi 150 kamionů humanitární pomoci denně, Izrael tvrdí, že má prostor až na 200 kamionů, ale OSN jich není schopna zprocesovat víc než těch 120. Pokud jde o oběti: Ano, všechna čísla o obětech pocházejí od Hamásu, jsou tedy nespolehlivá. Pokud bychom přistoupili na ten údaj, že dosud zahynulo asi 20 tisíc lidí (Hamás k 13. lednu udává 23,8 tisíc mrtvých a 60 tisíc zraněných, obojí jako minimální odhad – pozn. red.), tak současně oni zatím nepřiznali ani jediného zabitého bojovníka. Podle Hamásu jsou všechny ty oběti civilisté, podle Izraelců bylo zabito mezi šesti a sedmi tisíci bojovníků Hamásu. Takže z těch 20 tisíc zabitých by tvořili bojovníci Hamásu třetinu. Ale jak už jsem řekla předtím, za smrt civilistů nese z velké části odpovědnost Hamás, který se za ně ukrývá.

Co na vývody diplomatky říká vládní poslankyně?

Decroix: Neřekla bych to lépe. Ano, pokud chceme hovořit o počtech obětí, to jsou především oběti Hamásu! V západním světě se sice začíná říkat: Je tam 20 tisíc obětí, s tím, že je to vina Izraele. Je ale otázka, co jiného může Izrael dělat. My víme, jaká je pro Hamás cena života – nulová –, a je to především Hamás, který se má na svém území snažit chránit civilisty. Počty obětí jsou nesporně vysoké. Ale co Hamás udělal pro to, aby je chránil? Dělal přesně všechno naopak, snaží se je vystavovat nebezpečí. Hamás měl možnost jednání nebo i přímo v Gaze umožnit civilistům ochranu. Nikdy tak neučinil.

Jenom technicky: Jak může vláda nějakého území chránit civilisty například před těžkým bombardováním?

Decroix: Tak jinak. Hamás, i když měl ohromné zásoby paliva nebo potravin, tak neumožnil trpícím civilistům ty zásoby používat. Zadruhé Hamás třeba skrze tajná jednání nepochybně mohl zajistit základní ochranu oblastí, kde se zrovna bombardovalo. Hamás nikdo nenutí používat nemocnice, školy a jiné civilní objekty a činit z nich vojenské cíle. Dodneška nepropustili rukojmí. Většina zástupců palestinské samosprávy a obecně těch, kteří se zastávají Palestinců, neodsoudila události 7. října. Já se sama sebe pořád ptám: Jak bychom reagovali my, kdybychom měli za hranicemi teroristy, kteří otevřeně říkají: Chceme zničit váš stát, jsme připraveni zabíjet vaše ženy a děti?

Hamás ve své revidované Chartě z roku 2017 má uznání Izraele, ovšem v hranicích z roku 1967.

Decroix: To je velmi pochybné tvrzení.

Kuchyňová Šmigolová: Hranice z roku 1967, to neříká Hamás, ale palestinská samospráva (tedy Fatah na Západním břehu – pozn. red.).

Decroix: Já vnímám celé jednání Hamásu jako snahu zničit Izrael. A i kdybychom se o toto mohli přít, tak stále víme, že Hamás je teroristická organizace, a já jsem moc ráda, že to zaznělo i z ústa pana profesora. Tady není žádná možnost dohody a my nevíme, kde zaútočí zítra. Bude to jenom v Izraeli, bude to v Evropě? Myslím si, že naším cílem, národním zájmem České republiky opravdu musí být to, aby Hamás byl zničen. Že to dneska hrozně bolí, ano. Ale zase si nemysleme, že válka s terorismem může být bez civilních obětí. A vzhledem k tomu, že mnoho států se nemůže vyjádřit tak jednoznačně jako Česká republika, protože mají ty muslimské menšiny, tak my musíme být o to hlasitější a jednoznačnější.

Myslím, že situace ve studiu nazrála k tomu, aby se vyjádřil i pan Pelikán.

Pelikán: Tady se používají takové termíny – na jedné straně barbarský, nelidský útok Hamásu, což si tedy myslím, že to nebyl jen Hamás, kdo ten výpad uskutečnil, na druhé straně velmi opatrné termíny jako eliminace, odstranění... Ptám se paní velvyslankyně nebo paní poslankyně, jestli k tomu mají nějaké netajné informace: Izrael má jmenné seznamy členů Hamásu? A jací členové na nich jsou? Protože Hamás má řadu složek, vedle vojenské má i složky zcela civilní, správní, má složky, které se vždycky staraly o sociální programy, na jejichž základě Hamás koneckonců vyhrál volby v Gaze.

Vy považujete Hamás za teroristickou organizaci?

Pelikán: Hamás byl v EU a u nás právně označen za teroristickou organizaci. Byl mu přiřčen tento právní status a s tím bohužel nehneme.

Čili se tu skláníte před právem?

Pelikán: Já bych řekl, že před zákonností. Bohužel se natolik bojím, abych nebyl označen za podporovatele terorismu, což je dnes velice snadné, že konstatuji: Právně u nás platí za teroristickou organizaci, a co s tím nadělám. Nicméně pak taky paní velvyslankyně zmínila, že součástí likvidace Hamásu má být vytlačení části jeho vedení do emigrace. To budou deportováni, nebo to bude na základě jejich svobodného rozhodnutí? Myslím, že v Gaze bez ohledu na to, komu budeme přičítat prvotní impulz – totiž vidět 7. říjen izolovaně asi taky není ono –, je důležité, co bude dál. Jestli eliminace Hamásu rovná se usmrcení blíže neurčeného počtu obyvatel Gazy, nebo jestli to znamená usmrcení části Hamásu, přičemž část bude na nějakou dobu uvězněna a část deportována. Víte, prosím, co je cílem celé této omezené vojenské operace v Gaze?

Kuchyňová Šmigolová: Eliminace Hamásu znamená, že Hamás nesmí být schopen zopakovat útok typu 7. října a nebude vládnout v Gaze. To znamená, že velení Hamásu by zřejmě mělo být eliminováno fyzicky, a stejně tak Izrael říká, že fyzicky eliminuje ty, kdo se podíleli na masakru ze 7. října. Což oni sami Izraeli velmi usnadnili tím, jak se natáčeli na kamery a sdíleli to zejména na TikToku se svými přáteli. Takže Izrael má podrobnou databázi několika tisíc lidí, kteří se podíleli na zločinech ze 7. října. Izrael také deklaruje, že fyzicky eliminuje vedení Hamásu, které je v zahraničí, zřejmě těch, kdo jsou teď v Kataru. Zřejmě tomu všichni věří, protože Katar požádal Izrael, aby to nedělal na katarském území, ale udělal to někde jinde. Jinak Izrael samozřejmě nechce povraždit všechny členy Hamásu v Gaze, zejména pokud se vzdají zbraní, ale v tuto chvíli Gaza musí být dobývána, čili bojovníci Hamásu, kteří nemají uniformy, zato mají zbraně v každém druhém domě, útočí na izraelské vojáky a ti s nimi bojují, jsou částečně zajati, část jich je v bitvě zabita.

Pelikán: A ti, co tedy budou zajati, jak to s nimi bude dál? A Izraelci mají přesné seznamy těch, kdo se podíleli na útoku?

Kuchyňová Šmigolová: Rozhodně mají seznamy vedení Hamásu. Jména každého člena Hamásu ne, ale předpokládá se, že když bude zlikvidováno velení a přestanou existovat struktury, tak že Hamás už nebude schopen dále fungovat. To máte jako s nacismem v Německu po válce. Také nebyl zlikvidován každý nacista, ale došlo k jakési denacifikaci. Teď bude muset dojít k dehamásizaci Gazy.

Postoupil bych od popisu stavu k otázce, která aktuálně velmi štěpí mysli: Dopouští se Izrael genocidy, nebo v uvozovkách aspoň válečných zločinů nebo aspoň porušuje mezinárodní právo?

Decroix: Tady se mezinárodní právo politizuje. Já dnes jako zástupce české politiky nemám vůbec chuť vyjadřovat se k jakékoli právní kvalifikaci, ale jsem osobně hluboce přesvědčena, že od právní definice genocidy jsme daleko. Snahu předložit to k projednání vnímám jako pokus vytvořit další politický tlak na Izrael, který ho má oslabit a naopak posílit druhou stranu. A k něčemu takovému řízení před Mezinárodním soudním dvorem ani prioritně nemá sloužit.

Pánové, pokouší se tu Izrael o genocidu, nebo ne?

Barša: Když bylo v minulosti pojmu genocida použito a dostalo se to k projednávání, tak to skoro vždycky narazilo na to, že právní definice genocidy je spojena nejen s vykázáním konkrétních činů, které musejí výrazně, soustavně a robustně ohrožovat civilní obyvatelstvo, což je v daném případě nesporně pravda.

Moment, to vysvětlete.

Barša: No, izraelská armáda poslední tři měsíce soustavně ohrožuje základy existence obyvatelstva Gazy. Velká většina Gazanů z těch více než dvou milionů se musela přestěhovat. My se bavíme jenom o mrtvých, ale uvědomme si, že tady dva miliony civilistů žijí v přechodných přístřešcích, jsou mezi nimi ženy, co rodí a nemají náležitou péči, pod sutinami umírají lidé bez pomoci, zdravotnický systém je totálně podlomen, takže není schopen dávat péči... Že civilní obyvatelstvo poslední tři měsíce trpí pod soustavným útokem izraelské armády, je evidentní. Nicméně u genocidy musí být vykazatelný záměr útočící strany. A ten tam vykazatelný samozřejmě není. Podle mě se to spíš podobá jinému zločinu, a to je etnické čištění, což tedy jeden spíš menšinový výklad už také pokládá za součást genocidy. Máme mnoho výroků ministrů izraelské vlády, kde explicitně hovoří o vyhnání Palestinců. Včetně premiéra Netanjahua, který občas řekne něco jako: sever Gazy musí být bezpečný a čistý, že tam už nebude nic. Ta vyjádření jsou většinou dvojznačná, nicméně chci upozornit na to, že co se traduje v českých médiích – a dokonce i naši politikové a novináři uznávají, že v izraelské vládě jsou antiarabští rasisté, ale hned dodají, že tito lidé neřídí celou operaci v Gaze, že takové názory se v středově pravicovém táboře nevyskytují, – není pravda. Takový ministr zemědělství Avi Dichter v prosinci řekl: Tohle je druhá Nakba, tohle je Nakba Gazy. Vyhnali jsme je v roce 1948 do Gazy a teď je vyženeme ještě i z Gazy. Dichter je členem Likudu. Obecně se spíš soudí, že etnické čištění přece jen není srovnatelné s genocidou, a tohle opatrnější pojetí genocidy myslím i v daném případě převáží.

Kuchyňová Šmigolová: Úplně souhlasím s paní poslankyní, jak říkala, že diskuse o genocidě je politická a vyvolaná proto, aby omezila Izrael v jeho právu na sebeobranu a v úspěšném vedení války. Jižní Afrika je dlouhodobě velmi protiizraelská, a teď se k ní přidalo jen asi sedm zemí, z nich významné je jen Turecko. Takže se nedomnívám, že by mezinárodní společenství bylo nějak rozštěpeno, naopak velká řada zemí se vyjádřila proti názoru, že jde o genocidu – včetně Spojených států, České republiky, Británie, Německa.

A co si myslíte o názoru pana Barši, že to je etnické čištění?

Kuchyňová Šmigolová: Domnívám se, že to není etnická čištění. V tuhle chvíli bohužel velká část obyvatel Gazy musela opustit své domovy, jsou někde v provizorních sídlech, ale předpokládá se, že se zase vrátí zpátky, že proběhne jakási rekonstruce Gazy, a že ta už nebude pod vedením Hamásu, který by zase miliony, co se tam nalejí, použil na zbraně a na tunely.

Rekonstrukcí myslíte opravu těch 60 procent zničených nebo poničených domů?

Kuchyňová Šmigolová: Ano. A k tomu se hlásí jak například Evropská unie, tak řada arabských zemí. Je jasné, že Gaza bude muset být rekonstruována. Jinak celá ta destrukce Gazy by nemusela proběhnout, kdyby Hamás propustil rukojmí a složil zbraně.

Pelikán: Pokud by se někdo z vás chtěl vsadit, tak tipuji, že Izrael nebude odsouzen za genocidu. Souhlasím totiž s dámami, že to je mezinárodněpolitická otázka. Ale dokonce i kdyby právně bylo uznáno, že to genocida je, nic to nezmění na tom, kolik v Gaze bylo zabito žen, dětí, civilistů, lidí, kteří vůbec nemuseli být členy Hamásu, ale šli například bránit svou rodinu. Jedna věc je právní definice, jiná věc je morální posouzení.

Proč si myslíte, že soud neuzná jihoafrickou konstrukci, že to je genocida?

Pelikán: Mimo jiné proto, že by bylo třeba sbírat svědectví a důkazy. Jenže do Gazy se nezávislí vyšetřovatelé nedostanou.

Decroix: Je důležité, co říkal pan profesor. Bylo by třeba dokázat úmysl. O některých vyjádřeních některých izraelských politiků si taky nemyslím nic dobrého, ne vždycky se všechna povedla.

O jakých, můžete být konkrétní?

Decroix: Nechci. Myslím, že i většina české politiky, český stát, bude stát vždy bezvýhradně za Izraelem, což ovšem neznamená, že tam nikdy nikdo neplácl věc, kterou bych nepodepsala. Na chování Izraele je dokazatelný úmysl zničit teroristickou buňku Hamásu. Není ale podle mě nic, co by dokládalo úmysl zničit Palestince jako etnikum. Naopak Izrael se je snaží podporovat i humanitárně, jakkoli je to složité, ale dělal to už předtím. Je velmi zvláštní, jak zapomínáme, že předtím, než tam Hamás vtrhl, opravdu vtrhl na obyčejné, mírumilovně žijící lidi, něco zcela nepochopitelného, tak ty vztahy se do určité míry normalizovaly. Izrael dlouhodobě palestinskému obyvatelstvu pomáhal. Nemá žádný důvod na tom cokoli měnit.

Teď periferním zrakem vidím, že pan profesor je nějaký neklidný.

Barša: Jenom chci prakticky upozornit, že ten Mezinárodní soudní dvůr snad rychle rozhodne o tom, co žádá Jihoafrická republika, totiž aby se mezinárodní společenství vyjádřilo k možnému zastavení té operace. Mezinárodní soudní dvůr buď uzná, nebo neuzná důvěryhodnost podezření, že v Gaze se páchá něco, co by mohlo být genocidou, a pak může podat k Radě bezpečnosti podnět, aby vydala výzvu Izraeli k zastavení vojenské akce. V takovém případě je pravděpodobné, že Amerika tu rezoluci bude vetovat. Ačkoli – a to jsme tu zatím nezmiňovali – americká administrativa není tak jednoznačná a bezpodmínečná v podpoře Izraele jako dvě dámy tady. Už měsíc zaznívají od ministrů zahraničí a obrany, i od prezidenta Bidena, výzvy Izraeli, aby se mírnil, aby šetřil civilní obyvatelstvo, aby tam pustil víc humanitární pomoci.

Na rozdíl od obou dam Amerika Izraeli dál dodává munici.

Barša: Přesně tak, v americké pozici je dvojakost. Ale i tak je klidně možné, že Američané slíbí Izraeli, že případnou rezoluci Rady bezpečnosti budou vetovat, ale zároveň mu dají podmínky. Oni chtějí, aby Izrael tu operaci už teď výrazně omezil. To by tu asi mělo zaznít. A chtěl jsem říct ještě jednu obecnější věc. Dámy tu mluví o tom, co všechno je protiizraelské, a že ony jsou proizraelské. Dokonce paní poslankyně říkala, že stojíme bezpodmínečně za státem Izrael. Já se na věc dívám z hlediska mezinárodního práva, z hlediska lidských práv, zatímco vy to tak nějak zvláštně kombinujete. Chvilku říkáte, že jste pro Izrael a že přece velká část naší politické elity je pro Izrael, ale na to já se vás vlastně ani neptám. Mě zajímá, co si myslíte o lidských právech všech. Je jasné, že Hamás brutálně porušil nejenom mezinárodní právo, určitě se dopustil i minimálně zločinů proti lidskosti, což je vedle genocidy ten nejvážnější zločin, který známe. Ale i kdyby to bylo tak, jak říká paní velvyslankyně, myslím, že není sporu o tom, že většina oběti mezi Palestinci jsou civilisté.

Decroix: Já to ještě doplním. Dokonce většina obětí jsou ženy a děti.

Barša: Ano. A právě to by mělo být v pozadí našich úvah, nejen kdo je pro Izrael a kdo pro Palestinu. V situaci, kdy tam denně umírají stovky lidí a statisíce dalších jsou na pokraji vyčerpání a hladu, se mi kategorie proizraelský a protiizraelský nezdají případné.

Decroix: Já za to moc děkuji, pane profesore. Protože pokud to takto ode mě nezaznívá, je to možná neobratné vyjádření. Každé dítě, každá žena, každý osud v Palestině se mě osobně samozřejmě hluboce dotýká. Jenom se snažím vysvětlit, že z mého pohledu viníkem těchto strastí a utrpení, které nikomu z nás nemohou dělat radost, není primárně Izrael.

Pojďme na konci k české zahraniční politice.

Kuchyňová Šmigolová: Obecně Izrael podporujeme už dlouho, vláda po vládě, jedno, jakého politického vyznění, protože to je správné. Zadruhé nám to přináší různé výhody bilaterální s Izraelem, ale i, což se málo říká, to výrazně zvyšuje naši roli na mezinárodní scéně. Když se v rámci EU jedná o Blízkém východě, kdo by se za normálních okolností ptal, jaký je náš názor, co my chceme v tom dokumentu mít? A my proto, že máme dlouhodobě, konzistentně a čitelně proizraelskou politiku, nebo já tomu říkám vyváženou politiku a oni říkají, že proizraelskou, tak každého jednání o Blízkém východě v rámci EU jsme součástí. Protože máme jasný postoj. I v OSN jsme známi konzistentním postojem, a proto hrajeme mnohem větší roli, než bychom normálně hráli.

Tuhle jsme se ocitli při jednom hlasování o výzvě k okamžitému zastavení palby v Gaze v menšině asi sedmi zemí, kde proti s námi byly ještě Izrael, USA, Mikronésie a Východní Timur...

Pelikán: A Kiribati!

... taková to byla mezinárodní aliance.

Kuchyňová Šmigolová: Tak pokud je něco správné a pokud víme, proč to děláme, tak je přece jedno, jestli s námi hlasuje sedm zemí, nebo sedmdesát. Kromě toho se řada dalších zemí z nějakého důvodu zdržela. Taky s námi v tomto hlasování z EU hlasovalo ještě Rakousko.

Platí i dnes pořád jednoznačná podpora České republiky, kterou dal premiér Fiala v Izraeli tři týdny po útoku Hamásu?

Kuchyňová Šmigolová: Já se domnívám, že platí. Že platí, co říkala paní poslankyně, totiž že podporujeme Izrael v jeho právu na sebeobranu. A samozřejmě litujeme civilních obětí, ale domníváme se, že civilní oběti jdou z velké části na vrub Hamásu a toho, jak se za civilisty schovává ve válce, kterou Izrael nezačal.

Pánové, jak nahlížíte tu bezvýhradnou podporu české diplomacie Izraeli vy?

Barša: Já především úplně jistě nevím, jestli tomu dobře rozumím. Paní velvyslankyně chvíli říká, že proizraelské postoje, pak že vyvážené a že jen někdo zvenku je označuje za proizraelské. Nejsem si jist, že to je ve shodě s českou zahraniční politikou posledních dvaceti let, na niž se paní velvyslankyně odvolává. Já myslím, že v té byla kontinuita a sice v podpoře dvoustátního řešení. Což tady od vás vůbec nezaznělo.

Kuchyňová Šmigolová: Protože jsme se bavili celou dobu o něčem jiném. Bavili jsme se o Gaze, kde vládne Hamás, a ten žádné dvoustátní řešení nepodporuje.

Barša: Ale samozřejmě že se toho konfliktu týká, podpora dvoustátního řešení by totiž umožnila vyřešit konflikt a tím pádem nastolit mír. Ale pokud se nepodporuje dvoustátní řešení, pokud se jednostranně podporuje Izrael, tak k žádnému míru nikdy nedojde. A tyto útoky, jednotlivé války v kontinuálním konfliktu, který trvá už 80 let, se budou opakovat. To já vytýkám české vládě, že se nedrží své dlouhodobé politiky. Tři ministři zahraničí, Schwarzenberg, Zaorálek a Petříček, se poměrně nedávno ozvali, když měli pocit, že podpora české vlády osadnickému projektu na Západním břehu znemožňuje dvoustátní řešení. A tito tři ministři vycházeli z toho, že česká zahraniční politika podporuje dvoustátní řešení, a nikoli že jednostranně podporuje Izrael.

Decroix: O dvoustátním řešení se bavme, až tento konflikt skončí. Dnes říkáme: Stojíme na straně Izraele, což nijak nezpochybňuje naši dlouhodobou politiku.

Pelikán: Když už tedy končíme tou naší bezpodmínečnou podporou Izraeli, není už paní velvyslankyně trochu trapné, jak v době, kdy má Izrael určitě spoustu starostí s operací v Gaze a se severním Izraelem a ostřelováním potenciálních nebezpečenství z Libanonu, že tam pořád musejí vítat ty naše předsedy komor a ministry a předsedu vlád, teď prezidenta? Neměli bychom jim třeba napsat dopis: Podporujeme vás bezvýhradně, ale už vám tam nepolezeme a nebudeme vás zdržovat od práce?

Kuchyňová Šmigolová: Kdyby si Izrael nepřál, aby sem takové návštěvy jezdily, tak by je neumožnil. Izrael naopak vítá, že spojenci a přátelé přijedou a tím vyjádří podporu.