Ideální stav je, když centrální banka nikoho nezajímá. Nikdo o ní nepíše. Nikdo o ní nemluví. Jejím jediným mandátem je cenová stabilita. Harmonie, když ceny v celé ekonomice v průměru nerostou ani neklesají o víc než dvě procenta. Zároveň je ve své druhé roli také regulátorem finančního trhu. I tady je ideální, když se o ní nemluví. Znamená to, že žádná banka nebo investiční fond nejsou v ohrožení. Je to jako dobrá pojistka, ideálně o ní nevědět.

Když se o centrální bance mluvit začne, neznamená to nic menšího, než že stabilita a rovnováha jsou v ohrožení. Nejznámější je příběh z roku 1997, kdy bankovní rada České národní banky vedená Josefem Tošovským v reakci na prohlubující se nerovnováhu v české ekonomice na mimořádném zasedání velmi prudce zvedla úrokové sazby. Reagovala tak na prohlubující se problémy ve státním rozpočtu a stoupající deficit obchodní bilance, kdy jsme dováželi výrazně víc, než jsme byli schopni vyvézt. Zásah bankéřů velmi rozhořčil tehdejšího premiéra Václava Klause. Považoval to za přímý útok Josefa Tošovského na svou vládu. Prudký růst úroků spustil další události, které nakonec vedly k pádu Klausovy vlády. Prezident Václava Havel na její místo jmenoval úřednický kabinet, jehož premiérem se nestal nikdo jiný než Josef Tošovský. Právě rok 1997 je jedním z nejtemnějších v české ekonomice.

Podruhé k sobě centrální banka výrazně přitahuje pozornost na podzim roku 2013. Bankovní rada vedená guvernérem Miroslavem Singerem rozhoduje na podzim o takzvaném kurzovém závazku. O devizových intervencích proti koruně, aby neposilovala nad hranici 27 korun za euro. Česko se v té době probírá z dvojité recese po finanční krizi roku 2008. A bankéři se obávají deflace. Proto začínají českou měnu cíleně oslabovat. Odpor společnosti, které zdražuje zahraniční dovolená i zboží, je velmi silný. Projevuje se mimo jiné tím, že se centrální banka a především guvernér Miroslav Singer dostávají pravidelně na titulní strany bulvárních novin. Vrcholem je titulní strana Blesku s tváří guvernéra a titulkem „Člověk, který nám zdražil úplně všechno. Lze se ho zbavit?“.

Třetí zvýšený zájem přichází poté, co bankovní rada vedená guvernérem Jiřím Rusnokem začne kolem roku 2019 v obavách z nafukující se realitní bubliny tlačit na zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték.

Nic z těchto tří epizod se ale nevyrovná tomu, pod jaký tlak se dostává bankovní rada po nástupu nového guvernéra Aleše Michla v květnu 2022. Už na zveřejnění jeho jména reaguje měna prudkým pádem. A banka ji pak musí intervencemi držet proti pádu až do listopadu. Aleš Michl od začátku prudkého růstu cen na podzim 2021 odmítá zvyšovat úrokové sazby. Nikdo moc přesvědčivě nevysvětlí proč. Zprvu je v menšině. Svůj názor nedokáže prosadit, ale mimo jiné právě díky tomuto názoru ho prezident Miloš Zeman v květnu jmenuje novým guvernérem. Zeman stejně jako Andrej Babiš jsou dlouhodobými odpůrci zvyšování úroků. Argument je u obou stejný: lidem a firmám by se prodražily úvěry a zemi by hrozila recese. Prosazují politiku pro dlužníky. Těm se s růstem cen dluhy snižují. Všem ostatním ale klesají reálné příjmy a přicházejí o úspory. Celkově už ztratili kolem 30 procent. To je na poměry stabilní České republiky obrovská inflace.

Důvěra v centrální banku je v časech rekordní inflace přirozeně oslabena. Když do toho přichází zpráva, že guvernér Aleš Michl ani za devět měsíců od žádosti ještě nedostal bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné, kterou mu nařizuje interní předpis České národní banky, pochybnosti finančních kruhů o tom, co se na pražských Příkopech skutečně odehrává, přirozeně rostou. Když pak v hlavním diskusním pořadu České televize viceguvernérka Eva Zamrazilová veřejně zpochybňuje modely jedné z odborných sekcí banky, kterou vede, míra reputačního rizika prudce stoupá. Centrální bankéři nemohou být dotčeni a nemohou se divit, že jsou pod ostrým veřejným dohledem, když zjevně už řadu měsíců nedokážou plnit svůj zákonný mandát, jímž je cenová stabilita. Banka si zaslouží zvýšenou míru pozornosti, ztráta reputace a důvěry tady má bezprostřední dopady na prosperitu země.