Ve slavném válečném románu Ernsta Hemingwaye Sbohem, armádo je silná scéna válečného soudu. Italská armádní policie tam pozatýká skupinu italských důstojníků, kteří se při zmatcích během ústupových bojů ocitli mimo své jednotky. Odvádí je k výslechu, po němž následuje soud a hned vynesení a vykonání rozsudku. Vše probíhá velmi rychle. Jeden mladý armádní policista říká s opovržením starému důstojníkovi: „Jenom vy a vám podobní jste dopustili, že barbaři vnikli na posvátnou půdu naší vlasti.“ Důstojník se ho zeptá: „Zažil jste někdy nějaký ústup?“ Mladíku mu odpoví: „Itálie nesmí nikdy ustoupit.“ Načež je důstojník popraven. Okamžitě je přiveden další.

Hemingway očima svého hrdiny sleduje toto kruté divadlo spravedlnosti, svým typickým stylem ho popisuje a pak napíše hemingwayovskou větu, která ve čtenáři zůstane vězet: „Vyslýchající se vyznačovali onou krásnou nezaujatostí a oddaností přísné spravedlnosti, jakou se honosí lidé, kteří zacházejí se smrtí a sami nejsou v nebezpečí smrti.“

Proti tomuhle právu na život, který jediný má naději na to, aby dával smysl, stojí ta „krásná nezaujatost a oddanost lidí, kteří zacházejí se smrtí a sami nejsou v nebezpečí smrti“. Ti mají v ruce kormidla dějin, rozhodují o válkách, o bojových operacích, o tom, kam koho pošlou, koho obětují, koho prozatím zachrání. Není sporu o tom, že jsou případy, kdy i tito lidé musí konat, a přepadení Ukrajiny Ruskem je právě ten případ. Ale vždy je dobré dát pozor na tu „krásnou nezaujatost“ lidí, kteří jsou v bezpečí, daleko od možnosti, že by se sami ocitli tak blízko smrti, kam posílají ty druhé. Tím spíš, je-li to bezpečí klávesnic a klidných pokojů a redakcí, kde sepisují své nekompromisní analýzy a krásně zanícené výzvy k boji až do konečného a rozhodného vítězství.

Není vyloučeno, že se dnes vlna tohoto papučového hrdinství a odhodlání zase zvedne a zalehne českou kotlinu. Jediná útěcha je, že těm, koho se to opravdu týká, se to nedotkne. Ti té smrti opravdu hledí do očí a na zaujímání krásně vypadajících postojů nemají určitě ani čas, ani chuť. Sláva Ukrajině!