V Polsku pokračuje střídání vlády, podobající se spíše dobytí nepřátelského území. Po krizi kolem televize, kdy nová vláda vyměnila vedení veřejnoprávních médií způsobem, který připomínal spíše puč, otevřel kabinet Donalda Tuska z Občanské platformy dvě nové fronty. První se týká poslanců z čerstvě opozičního Práva a spravedlnosti Mariusze Kamińského a Macieje Wąsika. Ti jsou obviněni ze zneužití pravomocí a policie je zatkla přímo v prezidentském paláci. Druhou frontou je rozpoutání války mezi prokurátory.

Kamiński byl v letech 2006 až 2009 šéfem Ústředního antikorupčního úřadu, Wąsik mu dělal zástupce. Právě v té době se měli dopustit zneužití pravomocí, v roce 2015 je soud nepravomocně odsoudil, ještě předtím, než doběhla odvolací lhůta, jim prezident Andrzej Duda udělil milost. Nejvyšší soud prezidentský pardon zrušil, jelikož prý byl udělen předtím, než rozsudek nabyl pravomoci. Duda trval na tom, že jeho milost je právoplatná.

Mezitím oba poslanci byli odsouzeni k dvěma letům vězení. Na základě tohoto rozhodnutí je předseda Sejmu Szymon Hołownia zbavil mandátů. Duda je ukryl ve svém prezidentském paláci. Když se vydal na setkání se šéfkou běloruské opozice Svjatlanou Cichanouskou do paláce Belweder, do toho prezidentského vtrhla policie a Kamińského s Wąsikem zatkla. Duda urychleně opustil jednání s Cichanouskou a vydal se do svého sídla. Daleko se nedostal, výjezd z Belwederu mu zablokoval autobus, který se rozbil přímo před branou paláce. Prý čirou náhodou.

Případ je celkově zamotaný. Zastánci PiS tvrdí, že proces je od začátku vykonstruovaný a Kamiński s Wąsikem jsou nevinní. Příznivci Tuska a jeho Občanské platformy je považují za usvědčené zločince. Problém spočívá v tom, že každá ze stran sporu má „své“ novináře, „své“ soudce, „své“ prokurátory. Vyznat se, kdo je v právu, je tak téměř nemožné.

Duda se nakonec rozhodl ustoupit ze svého principiálního stanoviska, že jeho milost je platná, a oznámil, že ji prostě udělí znovu. Zatím ale pouze nařídil ministrovi spravedlnosti Adamu Bodnarovi, aby zahájil úkony vedoucí k amnestii, ty mohou trvat až dva měsíce.

Bodnar je ve středu druhého sporu, který vypukl v posledních dnech. V Polsku je ministr spravedlnosti zároveň generálním prokurátorem. Bodnar oznámil odvolání šéfa nejvyššího státního zastupitelství Dariusze Barského, jeho výměnu musí ale kontrasignovat prezident. Ten to odmítl. Duda oznámil, že Barského stále považuje za šéfa nejvyššího státního zastupitelství. Bodnar tvrdí, že jmenování Barského bylo od začátku protiprávní.

Na snaze nové vlády zbavit se lidí věrných té minulé není nic překvapivého. Aby vláda mohla fungovat, musí mít na vlivných pozicích své lidi. Překvapivý je drsný způsob, jakým si Tusk svou moc vynucuje. Po osm let vlády PiS se upozorňovalo na údajné porušování vlády práva. Nová vláda tvrdí, že její kroky jsou nutné, aby došlo k „depisizaci“ Polska a návratu právě tolik vzývané vlády práva. Problém je, že Tusk a jeho koaliční partneři se pohybují na samé hraně legality, ne-li již za ní. Způsob výměny vedení veřejnoprávní televize je právně velmi diskutabilní, stejně tak odvolání Barského. Zadržení Kamińského s Wąsikem je možná podle litery zákony, ale spektakulární způsob, jakým k němu došlo, patří spíše do Latinské Ameriky než do střední Evropy.

Tusk tvrdí, že tyto způsoby jsou nutné, jelikož PiS své lidi zabetonovalo pomocí zákonů. Ano, výměna vedení televize vždy byla složitá a připomínala maraton na několik měsíců. Nutnost prezidentské kontrasignace při odvolání šéfa nejvyššího státního zastupitelství prosadila vláda PiS. Když se ale PiS ujímalo moci, čistky byly sice hluboké, ale pomalejší a méně spektakulární, jelikož PiS se je snažilo legalizovat nejrůznějšími zákony, pravda často šitými horkou jehlou. Občanská platforma zákony z dílny PiS nyní prostě ignoruje. A v EU, která PiS neustále tepala za nejrůznější pochybení, to Tuskovi prochází. Považuje ho totiž za svého.

Slavný western Sergia Leoneho z roku 1966 se jmenuje Hodný, zlý a ošklivý. Zahraniční pozorovatelé mají tendenci vnímat polskou politiku jako souboj hodného se zlým. Ve skutečnosti je to spíše boj zlého s ošklivým. Kdo je kdo, necháme na čtenáři.