Na snímku Bratři je nápadný jeho nevyvážený rytmus: z příběhu Ctirada a Josefa Mašínů a jejich odbojové skupiny zabírá třetinu filmu útěk východním Německem – je to část soudržná, soustřeďující se na jediný punkt, na snahu pěti mladíků dostat se co nejdřív z bodu A (československých hranic) do bodu B (Západního Berlína). Je to třetina vrcholící, závěrečná, k ní vše předešlé směřuje: tuto část má divák s hrdiny prožít, jako by se jim po boku probíjel železniční zastávkou malého města nebo s nimi následně ležel a mrzl v mokrém lese a vyčkával, zda si jich východoněmečtí vojáci všimnou. Proto je tu hodně záběrů roztřesenou kamerou, hodně záběrů, při nichž kameraman běžel spolu s herci a tak podobně. Je to taky část dobrodružná, uchvacující a vlastně nepochopitelná: jak se těm několika dvacátníkům mohlo podařit přelstít tak velkou policejní a vojenskou mašinerii?

Lukáš Novosad