Emmanuel Macron byl první francouzský prezident, který přijel na oficiální návštěvu Nizozemska po dlouhých třiadvaceti letech. V Nexus Institutu v Haagu se chystal rozjet další ze svých projevů o budoucnosti Evropy. Stačil jen pozdravit přítomné a už proti němu vyjeli dva demonstranti. Kvůli jeho zásahům do důchodů, kdy posunul penzijní věk ze současných 62 na 64 let a zrušil všechny speciální režimy s dřívějším odchodem pro desítky profesí. Anglicky hovořící Macron demonstrantům vystřihl přednášku o tom, co je to demokracie. Že ti, kdo jsou zvoleni jako on, vládnou. A ti, komu se jeho rozhodnutí, jako v tomto případě vyšší penzijní věk, nelíbí, mohou protestovat. Ale nakonec musejí řádně demokraticky prosazené změny respektovat. Nic jiného jim nezbývá.

Na oficiální návštěvu Amsterodamu a Haagu vyrazil hned v úterý 11. dubna po víkendu, kdy vyšly po návratu z jeho čínské cesty rozhovory pro francouzský finanční deník Les Echos a bruselský server Politico. Macron v nich plédoval pro „strategickou autonomii“ Evropy, která by podle něho neměla být „vazalem“ Spojených států ani Číny. Ale jakýmsi třetím geopolitickým pólem. V rozhovorech důsledně užíval slovo Evropa, nikoli Francie. Proti jeho distancování se od Ameriky se okamžitě vymezila řada evropských zemí v čele s Polskem, ale také německá ministryně zahraničí. Z reakcí bylo zřejmé, že Emmanuel Macron rozhodně nemá pro své záměry hrát neutrála mezi Amerikou a Čínou ani náhodou podporu většiny Evropy.

V Amsterodamu při společné tiskové konferenci s nizozemským premiérem Markem Ruttem svá slova z inkriminovaných rozhovorů značně mírnil. Vysvětloval, že úvahy o „strategické autonomii“ souvisejí s reformami, které se snaží dělat doma, aby zvýšil francouzskou schopnost konkurovat. Teď aktuálně je to právě zvýšení důchodového věku na 64 let a prodloužení povinně odpracované doby na 43 let (nepočítá se do ní žádné studium). Reforma penzí, kterou Macron podepsal poté, co ji posvětila i francouzská Ústavní rada, vyvolává už několik měsíců ostrý odpor. Generální stávky a demonstrace stovek tisíc lidí. Macron v Amsterodamu fakticky přiznal to, co bylo zřejmé. Vzletné geopolitické úvahy o „strategické autonomii“ byly určeny především pro francouzské voliče.

S Ruttem po boku Macron zdůrazňoval, že Evropa a Amerika jsou a budou nejbližší spojenci. „Být spojencem neznamená být vazalem nebo to, že nemůžeme mít vlastní názor,“ řekl francouzský prezident v Amsterodamu. A zopakoval, že v případě Tchaj-wanu je zastáncem statu quo.

Nizozemská cesta sama o sobě měla velmi antičínskou agendu. Nizozemci výrazně tlačí na posílení ekonomické bezpečnosti Evropy, která znamená mimo jiné ochranu před Čínou. Nizozemci prosazují zákaz exportu některých citlivých technologií. Na začátku března premiér Rutte pod americkým tlakem řekl, že zavede vývozní kontroly mikročipů. Jde o nizozemskou společnost ASML, jednu z nejcennějších evropských firem v oblasti čipů. Právě ty není zatím Čína schopna sama vyrábět. A až 90 procent těch nejsofistikovanějších se vyrábí právě na Tchaj-wanu. Nizozemsko také spouští nový „investiční screening“, který dává vládě právo zabránit změnám vlastníků firem s „citlivými technologiemi“. Čína se aktuálně snaží vstoupit do čipového start-upu v Delftu. Tento obchod už bude vláda prověřovat z pohledu „národní bezpečnosti“.

Právě čipy v Nizozemsku zajímají i Macrona. Ve svých kontroverzních postčínských rozhovorech hned v další větě po ohlášení „strategické autonomie“ Evropy přiznával, že na ni v této chvíli nemá vojensky, ekonomicky ani technologicky. Při nizozemské návštěvě se sešel k debatě právě se zástupci uvedené čipové firmy ASML a společnosti STMicroelectronics. Jestli je totiž někdo v Evropě v technologiích typu čipů nejdál, jsou to právě Nizozemci.

Francie by takovou technologicky vyspělou zemí chtěla být. Macron a Rutte ohlásili, že by jejich země chtěly společně pracovat právě na vývoji čipů nebo jaderné energetiky, kterou mají obě země v plánu rozvíjet.