Během druhé světové války se Spojeným státům přezdívalo „arzenál demokracie“. Americké továrny zásobovaly vším potřebným své spojence včetně Británie, Číny a Sovětského svazu. Sovětští představitelé po válce uznávali, že bez americké pomoci by vítězství na východě bylo mnohem složitější, pokud vůbec možné. Nešlo jen o materiální pomoc.

Jak zní vojenská poučka, k vedení války jsou potřeba tři věci: peníze, peníze a peníze (autorství bývá připisováno dvěma italským vojevůdcům – Raimondovi Montecuccolimu nebo Gianovi Giacomomovi Trivulzimu). Přesvědčil se o tom i Napoleon, kterého nakonec Británie porazila hlavně díky svému vyspělému finančnímu systému. Ukrajina nyní čelí nedostatku munice, přicházejí zprávy o nutnosti dávkovat střelbu. Jak je možné, že Západ, který Ukrajinu zásobuje, není schopný Rusko uzbrojit? Není to tak dávno, kdy závody ve zbrojení dopomohly ke zhroucení SSSR. Nyní USA s Evropou nedokáží vyrobit více munice než země s ekonomikou menší než Itálie.

Takovýto technologický přechod je ale nákladný a muničky potřebují zdroje na jeho financování. Těch se jim ale nedostává. „Bankovní sektor vypovídá zbrojovkám třeba smlouvy o vedení běžných účtů,“ říká v rozhovoru.

Dále situaci rozvádí: „Jedna z mála bank, které zbrojní sektor bez větších problémů financují, je Česká exportní banka. Naopak ČSOB nedávno vypověděla smlouvu o vedení běžného účtu jedné naší velké zbrojovce. Dělali jsme si analýzu, jak je bankovní sektor ochoten poskytovat služby výrobcům vojenského materiálu. Pokud jde o pravidla pro zřízení běžného účtu, provedení hladké platby nebo třeba poskytování bankovních garancí, které jsou nezbytné pro účast v tendrech, situace je tristní a nic se na tom nezměnilo. A to nemluvím o úvěrech. Nejsou to navíc jen banky. Nedávno za mnou přišla firma, která vyrábí malé civilní drony, a chtěla se rozšířit o zahraniční obchod s vojenským materiálem, ale pojišťovna jí kvůli tomu vypověděla smlouvu, že nebude pojišťovat firmy, které vyrábějí zbraně, protože její etický kodex to zakazuje.“

Když to vyvolalo pobouření na sociálních sítích, banky Hynkova slova potvrdily. „Dobrý den, skupina ČSOB se velmi zdráhá zapojit se do jakéhokoli druhu činností souvisejících se zbraněmi a zbrojením,“ napsala na Twitteru (X) „Denisa“. Přidala se tak ke „Kátě“ z Komerční banky, která na podobnou kritiku reagovala již v květnu. „Zdravím, životy zmařené jakýmkoli válečným konfliktem nám nejsou lhostejné. Nefinancujeme ale společnosti, které některé druhy zbraní vyrábí, vyváží do zemí s válečnými konflikty nebo tam, kde je vyšší riziko nelegálního obchodu se zbraněmi,“ napsala.

Abychom byli k českým bankám spravedliví, nejde nejspíše o jejich výmysl, ale o linii mezinárodních centrál. Je to důsledek nejrůznějších korporátních sociálních odpovědností a programů DEI neboli rozmanitosti, rovnosti a inkluze.

Centrály navíc reagují na systém „zelené taxonomie“ EU, který nařizuje výhodnější půjčky pro oblasti ekonomiky, které nepoškozují životní prostředí. Zbrojní průmysl se nachází ve zvláštním limbu. Není zařazen do výhodné „zelené“ kategorie, ale ani do postihované „špinavé“. Teoreticky banky se mohou samy rozhodnout, kam zbrojaře zařadí. Opatrní finančníci většinou volí možnost neposkytnout peníze. Naštvaní evropští kapitáni obranného průmyslu tak žádají EU, aby je vysloveně zařadila do zelené kategorie. Stěžují si, že Brusel sice po nich žádá vyzbrojení Evropy, ale upírá jim prostředky, jak toho dosáhnout.

I v Echu často píšeme, jak programy DEI a podobné progresivní výmysly ohrožují západní společnost. Jde ale často o ohrožení abstraktní, rozmělňování zažitých norem, leckdo nad tím mávne rukou jako nad projevem přirozené změny. Nyní ale máme konkrétní příklad, jak tato politika přímo narušuje obranyschopnost Evropy. Můžeme se pohoršovat nad nejrůznějšími proruskými dezoláty, většinou jde ale o směšné postavičky bez většího vlivu. Na rozdíl od zideologizovaného bankovního sektoru.