Zatímco v části pětikoalice nebo na Pražském hradě se předpisově strachují o vývoj demokracie v Maďarsku, v kandidáta na diplomatickou nótu kvůli erozi demokracie zraje Německo. Na to si samozřejmě v Černínském paláci ani jinde nikdo netroufne a je dobré se mezivládně do politiky jiných zemí nemíchat. Ale je to dvojí metr jak Brno.

Začněme ilustrativním příkladem toho, co se v Německu děje. Na bývalého ředitele kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, s nímž jsme pro Echo nedávno, už za polokonspirativních podmínek, pořizovali rozhovor, mezitím tatáž kontrarozvědka, již ještě před pěti lety řídil, založila spis. Policie zase vyšetřuje whatsappovou komunikaci mezi Maassenem a ekonomem/publicistou Markusem Krallem. Chat těchto dvou mužů byl zveřejněn v časopise Der Spiegel. Začíná gratulací Maassena ke Krallovým narozeninám, doprovozenou větou: „Musíme dál bojovat.“ Krall odpovídá, že čas tlačí, neboť „tito šílenci“ vedou Německo „přímo do jaderné války“. Šílenci je myšlena německá vláda, jadernou válkou eskalace rusko-ukrajinských bojů.

Nejenom s Maassenem, Echo od svého založení pořídilo interview s řadou Němců, kteří nějak vybočují z hlavního proudu. Odhadem polovina z nich se stala předmětem státní nebo kvazistátní šikany, někteří předtím, někteří až poslední dobou: ukončená spolupráce ze strany univerzity, vyhazov z práce, nevyšetřené fyzické útoky zřejmě ze strany Antify, organizovaný bojkot webu – „demonetizace“ iniciovaná polostátními neziskovkami.

Tito lidé jsou v nějakém ohledu tzv. napravo od socialisticko-zeleného konsenzu, ale nejsou přímými účastníky politického souboje. Tím je opoziční strana Alternativa pro Německo, mezitím druhá nejsilnější v průzkumech veřejného mínění. Nezanedbatelné proudy v Alternativě z českého pohledu nejsou nic, o co bychom měli stát, opakovaně se, většinou na úrovni pracovníka stranického aparátu nebo poslaneckého asistenta, objeví člověk s extremistickou až neonacistickou minulostí. Současně je velká část strany bezpečně demokratická, neagresivní, například ekonomicky liberální. Program AfD stojí celý na půdě ústavy. To nebránilo spolkové ministryni vnitra Nancy Faeserové už před dvěma měsíci se vyslovit pro řízení, na jehož konci by případně byl zákaz Alternativy. Týdeník Der Spiegel, v éře západního Německa spolehlivá bašta svobody, se pro zákaz AfD nedávno vyslovil v editorialu. A minulý týden tomu nasadil korunu prezident Frank-Walter Steinmeier slovy o tom, že nikdo „se nemůže vymluvit na polehčující okolnosti“, pokud bude posilovat politické síly, které mj. přispívají k podemletí svobodné demokracie. Prezident je právník, leckoho proto zarazilo, že dokonce nejen pro činovníky, ale i pro voliče AfD užívá slova v trestním právu používaná pro kriminálníky.

To všechno se děje na pozadí nedobrých ekonomických vyhlídek. Dva kvartály HDP Německa padal, poslední kvartál stagnuje, země tedy momentálně není v technické recesi, ale jelikož odhady HDP se ještě zpětně upravují, možná v recesi je. Co se ví jasně, je prudký úbytek zakázek ve stavebnictví i v průmyslu a pesimismus mezi podnikateli, kteří v jednom šetření každý měsíc odpovídají na dotaz, jak vidí vývoj hospodářství v následujícím půlroce.

Pokud by oba trendy – pokles ekonomiky a růst nebo aspoň neoslabování AfD v průzkumech – pokračovaly, poroste zřejmě tlak na úřední zákaz strany, která dnes zastupuje někde mezi pětinou a čtvrtinou všech voličů. Spolu s mnohonásobnou kriminalizací hlavního vyzyvatele prezidenta USA jsou to dramatické zprávy o kvalitě demokracie v zemích, k nimž jsme poslední půlstoletí vzhlíželi.