Letošní prezidentské volby můžeme uchopit jako výběr z nabídky (málo zajímavých) kandidátů nebo třeba jako příležitost k úvaze o rozdílech napříč sociálními vrstvami i napříč republikou. Zatímco na venkově a hlavně v pohraničí nadprůměrně boduje Andrej Babiš, ve vnitrozemí a hlavně velkých městech stačí kandidátovi naznačit, že je nabídkou pro lepší lidi, a ti, kdo se za ně považují, ho zahrnují do svých úvah.

Hudebník a bavič Xavier Baumaxa se pohybuje mezi oběma světy. Rozhovor byl veden tak, abychom se vyhnuli přímému hodnocení jednotlivých kandidátů a hodnotili spíš stav společnosti. Autor, který se se zpovídaným léta zná, při přepisu zachoval tykání, ale přece jen trochu zmírňoval mluvené slovo, tak aby ho snesl papír a čtenářská obec Echa.

Očekávám od tebe, že jako člověk rozkročený mezi pohraničím a metropolí, jako člověk, který hraje pro početné publikum po celé republice, nám pomůžeš objasnit, proč se na venkově, v pohraničí, volí jinak než v Praze. Ale začal bych tvým původem.

Jsem poloviční Čech, čtvrteční Slovák a čtvrteční Ukrajinec. Tátova rodina je česká, zato z máminy strany děda byl z Michalovců a babička z Užhorodu.

Nechci ti brát sen, že jsi trochu Ukrajinec, ale v Užhorodu jsou hlavně Rusíni.

Takže jsem poloviční Čech, čtvrteční Slovák a páteční Rusín. Každopádně děda i babička byli oba dělnická třída. Potkali se za války na nucených pracích v Rakousku a po válce je coby zástupce dělnické třídy nasídlili do severních Čech. Bydleli v Hamru u Litvínova, máma tam se svými šesti sourozenci a s dědou a babičkou vyrůstala v ulici, kde později bydlel i Ivan Hlinka. Já si z toho občas dělám srandu, že my jsme třetí degenerace, která v Sudetech žije. Čtvrtá degenerace jsou naše děti, pokud jsme se tedy ze Sudet nepřestěhovali. Tátova rodina žila už po generace v Horním Jiřetíně, tedy kousíček od Litvínova. Dědu jsem nestačil potkat, umřel, když tátovi bylo osm. Přišel o život při pracovním neštěstí. Mou část Sudet charakterizovaly šachty, chemička, těžký průmysl. Obecně by se dalo říct, že lidi, které tam komunisti poslali pracovat, asi nebyli nejostřejší tužky v penále. To byli dost často mužici, takže já si ze svého původu rád dělám prdel. A říkám, že po vysídlení Němců, čím dál od Prahy, tím vyšší je pravděpodobnost, že inteligence místního obyvatelstva bude nižší a mezilidské chování hrubší. To v Sudetech určitě platí poslední tři čtyři generace. Předtím asi ne, ale předtím jsem to neznal.

Posloužil bys nějakým příkladem toho hrubého chování mezi lidmi na severu?

Bydlel jsem osm let ve Všebořicích, což je okraj Ústí nad Labem, v dělnické čtvrti v hornických domcích. První čtyři roky jsem se nechal buzerovat od takového starého důchodce, Pflegshörl se jmenoval a měl na šmírování za oknem přidělané zrcátko od autobusu. Ačkoli jsem věděl, že je pitomec, nechal jsem si to od něj líbit. Až jednou jsem na něj vyjel a měl jsem další čtyři roky klid. Recept byl začít mu tykat, nadávat do dědků a do hajzlů. Ve třiceti jsem přestal být slušný člověk. Od té doby používám metodu na hrubý pytel hrubá záplata, kdykoli potřebuju klid od dementů.

Šel bys tak daleko, že bys lidem hrubším a řekněme méně informovaným ubral právo na vlastní úsudek a právo volby?

Tak určitě! Moment, tak určitě ne! Ale malinko bych fašizoval Janečkovu volební metodu D21 upgradem na D321.

Co to je?

Ve fiktivní volbě Prezident 21 se počítalo, tuším, s možností tří hlasů plus a jednoho minus, přičemž za minus člověk musel dát aspoň dva kladné hlasy. Na takovéto laskavé a smířlivé metody nejsou lidi zvyklí. Navrhuji metodu 321 bodů za hlas podle dosaženého vzdělání. Tři za vysokoškolské, dva středoškolské, základní škola je za jeden bod. Jelikož ten, kdo vzdělání obětoval nejvíc času, měl také nejspíš víc času přemýšlet čili se flákat, cestovat, poznávat jiné kultury, naučit se být tolerantnější a nejspíš by pak v budoucnu nevolil extremisty či populisty. Anebo pojďme zpátky do monarchie a nechme volit jen ty, kdo platí daně.

Ty si vážně myslíš, že vysokoškolské vzdělání je pořád ještě zárukou rozhledu a kritického myšlení?

Určitě si nemyslím, že řekněme řezníci jsou kokoti a doktoři ušlechtilí géniové, to spíš doktoři jsou pěkní řezníci. Ale myslím, že ten, kdo po škole nezapadl ihned do procesu vydělávání peněz, měl opravdu víc času se rozhlédnout a jeho obzor bude nejspíš širší.

Tvůj model by ztrácel opodstatnění už tím, že úměra mezi vzděláním a rozhledem mizí. Na Západě se jasné bludy typu 50 pohlaví a vyhlašování klimatických krizí rodí na univerzitách a formálně vzdělaní lidé je vnucují ostatním. Přichází to už i k nám.

Pominu slabinu systému soukromých škol, kde kvalita jde často dolů, ale my jsme rádi, že na naší škole můžeme za tučné školné vychovávat děti bohatých rodičů. Iracionální menšiny si – pozor, bez ohledu na vzdělání – v poslední době uzurpují příliš mnoho prostoru na úkor racionální většiny. Genderfluidní poradci pro jádro a zloději kufrů mohou být pravou rukou prezidentů, zatímco učitelku v tanečních lze napadnout za to, že dělí jejich návštěvníky na ženy a muže. Přitom jde o dvě osoby, které je nově potřeba nazývat partnery: Prosím vás, nevíte, kde jsou tu dámské toalety? Musíte si skočit na partnery, dámy zrušili, ale je možné, že vedle v kabince onanuje nějaký jiný partner, co poslouchá partnery ženského pohlaví kakat, a že vám ho tam foukne! Co to kurva je?

Jak to kdysi řekl myslím Einstein: Hlupáci dostali tolik prostoru, že byla umlčena inteligence, protože říkala něco, co nechtěli slyšet. Uráželo je slyšet věci, kterým nerozumějí. Přiblížili jsme se ke stejné situaci, ale tentokrát z druhé strany. Převaha hlupáků je navěky jistá, bez ohledu na vzdělání. A to je taky slabinou demokracie – většina nikdy neměla a nebude mít dobrý vkus. Ale lze se za ni dobře schovat.

Mají méně vzdělaní lidé nějaký tobě srozumitelný důvod, proč volit Babiše, Okamuru, předtím Zemana?

Babiš i Okamura říkají jednoduché pravdy, které jsou navíc někdy i pravda. Speciálně Okamura používá metodu Slibem nezarmoutíš: Zastavím zdražování. Zajistím mír. Jen jsou to v obou případech strany jednoho muže. V součtu přes 40 procent lidí u nás si vůbec neuvědomuje, že volí sociopaty a ve své vlastním hnutí diktátory a autokraty. Navíc makak je Slovák, Tomio Japonec tuším, který kromě nadávání na zdražování a korupci dokáže zahrát taky na českou notu. To myslím, že jako Asiat si dovolil dost. Ale klobouk dolů před českým národem – že i taková parta kryptonácků a nahnědel si chce do čela zvolit Slováka a Asiata. Jsme v podstatě dost kosmopolitní. Jak to dělá makak, víme – rozdává koblihy, ale co Okamura, láká snad lidi na předvolební xenophôbo?

Proč říkáš Babišovi makak?

Protože vřeští, ječí a nakonec všechny ukřičí. Sociopat neschopný diskuse. Podle mě ho musel mlátit otec. Kromě toho svého času ten insomniak nastupoval s heslem: Makáme! (imituje: Neflákat se, makak!) Na druhou stranu musím říct, že u nás na Teplicku, v obci, kde částečně bydlím, mám souseda zemědělského inženýra. To je chlap, který si stáčí svůj med, je mykolog, zajímá se o přírodu, historii a tak podobně. Šel právě do důchodu, předtím dělal léta u Babiše okresního agronoma. Nebudu ho přece urážet kvůli tomu, že když přišel o práci na katastráku, našel si novou práci právě u makaka, jelikož chtěl zůstat v oboru. Ptáš se na důvody, proč tu lidé ve vyšší míře volí Tomia a Babiše. Vždycky tu bylo hloub do kapsy, ale jak byla demokracie mladá, věřili jsme, že věci se mohou zlepšit, a vkládali naději v tehdejší lídry. I já jsem v nějakých pětadvaceti letech věřil na levici a pravici. Celý to do kopru koncem devadesátek poslali Zeman s Klausem oposmlouvou. Takže lidi postupně rezignovali a věří už jen něčemu hmatatelnému, předvolebnímu guláši a pívu... a to mě mrzí, že už nefunguje Strana Přátel Piva, tu bych volil – zajistila by mi totiž cenový strop výkupu chmele a ječmene.

Inklinuješ doprava?

Uznávám nutnost platit zdravotní a sociální pojištění, nutnost odvodu nějakých daní. To je jediný socialismus, který má smysl, přispívat do společného banku na lidi ve hmotné a zdravotní nouzi, takový socialismus mi přijde správný. Ale nechte mě svobodně podnikat, nechte mě rozvíjet můj byznys, protože ten pochází z mých nápadů a z mojí hlavy. Nechte lidi svobodně podnikat, stát na vlastních nohou, neházejte jim klacky pod nohy a buďte hrdí na to, že jste jim umožnili být samostatní, dávat práci druhým a nevysávat systém. A klidně to prezentujte jako svůj politický úspěch! Ale toho se ti sráči právě bojí, že by lidi mohli být nezávislí, a tím pádem méně zastrašitelní a manipulovatelní. No, dovedeš si představit, že by zdravě sebevědomý, pracovitý, úspěšný nezávislý člověk a ještě k tomu třeba chlebodárce mohl mít za autoritu chlápka, co ho ženská tahá na uchu od kabelky anebo pana Vajíčko, co bydlí u maminky?

V 90. letech k tobě přece jen promlouvaly nějaké, z tehdejšího pohledu, autority. Jasně, demokracie byla mladá, ale tehdejší autority i s odstupem času musím říct, že stály výš. Dnes je politických autorit u nás naprostý nedostatek. Hodnoty nemá kdo definovat. A to ohromně nahrává populismu. A v této hodnotové krizi se spolu s námi ocitá snad celá Evropa. Dospěli jsme do fáze, kdy už to může řídit snad úplně každej, kdo poslouchá svůj PR tým a po určitou dobu udrží dekorum. Myšlenka ustoupila vizuálu, ale strašlivě. Obrovsky devalvovala hodnota slova. A tím pádem je možnost, že se to úplně rozpadne. Tihle lidé řídí společnost jako Olga Hepnarová auto. Speciálně Babiš, který chtěl řídit společnost jako firmu, je úplná Olga Hepnarová české politiky. A přestaňte mi makak na volant!

Určitě sis všiml, jak se poslední roky pořád natáčely seriály z kriminálního nebo deprivovaného prostředí v severních Čechách. Stalo se z nich plátno, na kterém si scenáristé odehrávají svou představu českého Klondiku.

Ty mi tu furt cpeš severní Čechy, to nemůžeme dělat takovejhle zaprděnej rozhovor! O. k., severočeská hnědouhelná pánev poskytuje vděčnou kulisu. Viděl jsem dobrý film Bohdana Slámy Štěstí, točený na pozadí litvínovské chemičky, výbornou minisérii Pustina, výborný Most!, všechno od nás z okresu. A řeknu ti, proč se to točí u nás, a ne na severní Moravě: kdo by se trmácel po D jedničce, která i kdyby byla opravená, tak má až do Olomouce blbou karmu, do nějakýho ostravsko-karvinskýho revíru, když v Mostě jsi z Prahy za hodinu a něco? Jedním z obrázků naší společnosti je i stav infrastruktury víc než třicet let po svržení soudruhů. V hlavách jsme totiž soudruhy pořád, akorát v jinejch mundúrech. A i díky tomu jsou severní Čechy taková filmařsky dostupnější Ostrava.

Charakter pohraničí po válce neurčovali jen komunisti, ale taky spousta desperátů a lidí, kteří v novém režimu šli daleko od centra, protože tam byl menší tlak. To se na jeho rázu asi projevuje taky dodnes.

A nejen desperáti z vnitrozemí. Obrovským fenoménem litvínovské chemičky a na ni napojených provozů, ba i okolních dolů, byli za mého dětství gastarbeitři z východního bloku. Za nás tvořili vlastní komunity ve městě Jugoslávci, Poláci, Vietnamci, Kubánci. Do toho samozřejmě naši domácí cikáni. Byli jsme asi nejinternacionálnější město Československa. Byl to zásadní trénink k toleranci a pestrosti. Během prvomájových průvodů jsme vždycky měli zastoupenou kubánskou salsu. Představ si prvomájový průvod, kdy ty jsi pionýrské tele a pochoduješ s mávátkem, a hned za tebou roztančený kakaový lidi v pestrobarevnejch hadrech s bílýma zubama, bongama a kongama. Ženský i chlapi tancujou a bubnujou a všichni zpívaj a smějou se. Jednou do toho všeho na Prvního máje i sněžilo. Naučili jsme se vnímat cizí melodiku, exotické rytmy. Dodnes z legrace tvrdíme, že černožlutá vlajka litvínovského hokeje vznikla na počest Kubánců a Vietnamců. Litvínov je totiž velký socialistický melting pot, New York východu!

Jak se ti to povedlo po dlouhém hraní na severu udělat ten skok k celorepublikové známosti? Pomáhal sis k tomu imagí severočeského exota a neomalence?

Původně jsem hrál v punkové kapele V.M.H., občas jsme dostali možnost předskakovat legendám typu Šanov nebo SPS. Maximum bylo, že na sever přijely, řekněme, Tři sestry a my jim pak během roku dvou předskakovali na pěti koncertech. To se mi na Fanánkovi líbilo, že klidně vytáhl neznámou perspektivní kapelu. Dál jsme se nedostali a pak někdy v půlce devadesátek se V.M.H. přetransformovalo ve Faulnamusic, což byl už přechod od punku k funk-rocku. A já jsem si pořád říkal: Tohle je dobrá poloha, dobrá hudba, dobré texty a nápady. To se kurva musí prosadit! A jak se Faul někdy v roce 2000 rozpadl, tak jsem začal psát do šuplíku. V roce 2003 jsem nahrál první desku pod jménem Baumaxa, načež když jsem o dva roky později udělal druhou desku, tak se najednou spustila šeptanda. Tehdy ještě kupodivu šeptanda fungovala. Byly vyprodané kluby a já jsem v roce 2006 opustil zaměstnání v Baumaxu.

To už jsi neučil?

Učil jsem do konce devadesátek. Nechtěl jsem svým studiem zatěžovat mámu, tak jsem se živil sám. Vždycky jsem stihnul zkoušky už v předtermínu, abych měl tři měsíce prázdnin. A jel jsem třeba do Německa, kde jsem v jedné vesnici nedaleko Stuttgartu dělal v zámečnické dílně pomocné práce. Jenom jsem tam připravoval kovové řezivo a obrušoval hrany, ale i s minimální německou mzdou jsem z toho při kurzu marky 1 : 17 i pár měsíců žil. Zimní zkouškový totéž.

Když jsi opustil práci v Baumaxu, musel už jsi si komerčně věřit. Co ti pomohlo prorazit?

Dodnes jsem vděčný mému tehdejšímu šéfovi Ivovi Šafaříkovi, že mě elegantně kopnul do zadku a vyslal na sólovou dráhu. Pochopil jsem, že lidi stejné věci, jaké jsme hráli už předtím, jakýmsi záhadným způsobem začali brát, až když slyšeli sólo zpěváka s kytarou. Písničkář je v Čechách zvláštní fenomén. Můj bubeník Bady Zbořil z J.A.R., už jsme spolu nahráli tři desky, když jsem si mu stěžoval, že něco na kytaru neumím dobře zahrát, povídá: To takhle nemůžeš brát, ty nejsi kytarista, ty jsi písničkář. A tím mě z pohledu pražské kavárny definoval.

Slovo písničkář myslím není hanlivé.

Pro mě jo. Mně Bady votevřel voči, až jsem se teda nahlas chechtal. Jako singer-songwriter bych byl v pohodě, ale jako písničkář? To zní vlastně jako urážka, slyšíš tam to piss a nicka?! Nicméně druhé album, které mě vykoplo výš (Buranissimo forte, 2005 – pozn. red.), už se mi nikdy nepodařilo překonat. A to jsem se snažil. Forte myslím nemá slabé místo, spoustu písniček z něj hraju dodneška, přitom jsou staré osmnáct let. Až předloňskou deskou F!ASCO, na kterou jsem pustil elektroniku Honzy Čechtického, se doufám podařilo vykročit jinam. Ale v akustické verzi jsem osmnáct let nic lepšího nevydal. Mňága a Žďorp taky už nikdy nepřekoná první desku Made in Valmez, Buty nikdy nepřekonají Ppoommaalluu. To něco z tvojí minulosti, co tě definovalo, protože jsi to tehdy udělal přirozeně a ještě nebylo tolik tvorby ke srovnání. Zatímco na tom pozdějším už je znát snaha, tlak na pilu, přílišná zodpovědnost, méně floutkovství, posrání se ze sebe sama, nevím, jak to říct... Snad se to u mě povedlo v roce 2010 vybalancovat, myslím, řemeslně skvěle odvedenou deskou Coveranto se smyčcovým sextetem Hněddé Smyčce a dalšími frajery. Ideální je dostat se do stavu, kdy nepřemýšlíš o ničem a jen tak něco nahraješ. Stejně jsou vždycky nejlepší věci, které vznikly z demáčů nahrávaných na mobil nebo tehdá diktafon. Které k tobě přišly samy.

Asi před dvěma lety se kolem tebe odehrával menší společenský skandálek. V textu písničky Půjdu do Globusu zpíváš: Jsem bílý heterák středního věku, mám tři děti, vysokou školu, hypotéku, přítelkyni s dítětem, piju pivo, žeru maso. A nechám se uzurpovat transgenderovou osobou, která neví, čí je, týral ji otčím, a než byla uznána, chtěla si házet laso. A tak to jde dál, až k refrénu: Půjdu do Globusu, tam je svět ještě v pořádku.

Ta píseň má tři roviny a tři druhy provokace: Jedna je genderová. Druhá je religiózní (v klipu hlavní roli hraje Marek Taclík oděný za katolického kněze – pozn. red.), kdy dotyčný kněz je hlavně cynický byznysmen. A třetí je provokace vůči náckům, kdy kněz v druhé sloce říká: Nabízím pomocnou rukolu migrantům, cikánům, Arabášům, negrům, všem netáhlům z celého světa a čekám, až mi ji utrhnou a sežerou.

A koho provokuješ?

Všechny, všechny extremisty, co nejsou ochotní tolerovat jinakost.

Nepochopil jsem, jestli si klip dělá legraci víc z katolických kněží, nebo z progresivistů.

Výborně, mám z tebe radost! Už jen to, že nad tím uvažuješ... Víc z těch druhých. Písnička je o tom, jak se v našem světě ztrácejí hodnoty. Je o absurditě toho, že ten jejich nový svět je ještě pokleslejší a plytčí než hesla obchodních řetězců. A jsme zpátky u ztráty autorit v českém veřejném životě. U zhroucení hodnot konzervativního, bílého heteráka z evropského kontinentu. Je to další jeden milník k pádu a ulomení se od schopnosti staré dámy Evropy fungovat v současném světě. A jinak než dělat si prdel z toho, že tradiční hodnota začala být čím dál hůř tolerovanou výjimkou z normy, na to upozornit neumím.