Osmnáctého února 2014. Jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. U řečnického pultu stojí poslanec Petr Fiala, přesně před měsícem zvolený novým předsedou ODS. Tepe vládu sociálnědemokratického premiéra Bohuslava Sobotky, jehož ministrem financí je vůdce ANO Andrej Babiš, za zvětšující se schodky státního rozpočtu. A připomíná slavnou větu z roku 2002 „zdroje tu jsou“ někdejšího lídra ČSSD Vladimíra Špidly, který je v tu chvíli shodou okolností vedoucím poradcem premiéra Sobotky. „A už o rok později, v květnu 2003, se ukázalo, že zdroje tu nejsou, a tehdejší ministr Sobotka veřejně přiznal, že sliby socialistů nebyly – cituji – ‚zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí‘.“

Petr Fiala odkazuje na Sobotkův rozhovor pro Mladou frontu DNES ze 17. května 2003: „Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí. Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné, a tlačili zemi do větších schodků jen proto, abychom prosadili naše politické sliby,“ hlásil tehdejší ministr financí.

Sociální demokracie vítězí ve volbách 2002. Vladimír Špidla poráží Václavem Klausem vedenou ODS mimo jiné kampaní plnou slibů o dávkách od kolébky do hrobu. Pozornost tehdy vzbudí především nabídka příspěvku 50 tisíc na každé narozené dítě. Na otázky, kde na to vláda vezme peníze, Vladimír Špidla chladnokrevně se stoickou tváří odpovídá dnes legendárním „Zdroje tu jsou“. Špidlova vláda nastupuje po květnových volbách a v srpnu do Česka dorazí ničivé stoleté povodně. Už v srpnu představuje Vladimír Špidla úsporné balíčky, kde navrhuje mimo jiné růst daní. Část z toho mu ve sněmovně zhatí tehdejší poslankyně Unie svobody Hana Marvanová.

Zvyšují se všechny přímé daně

Déjà vu. Déjà vécu. Po dvaceti letech sedí ve Strakově akademii koaliční vláda vedená premiérem ODS Petrem Fialou. Ten před volbami kudy chodí, tudy slibuje: V žádném případě nezvýšíme žádné daně. Jeho ministr financí Zbyněk Stanjura to opakuje naposled na snídani pro novináře 12. dubna. Necelý měsíc před 11. květnem, kdy Fialova vláda zveřejní svůj „konsolidační“ balíček. V němž zvedá úplně všechny přímé daně. Daň z příjmu firem, daň z příjmu fyzických osob, sociální pojištění i daň z nemovitostí. Žádné další přímé daně už nemáme. Neděle 14. května. Premiér Petr Fiala sedí ve studiu hlavního debatního pořadu veřejnoprávní České televize Otázky Václava Moravce. Dostává dotaz, jestli se voličům omluví za porušení slibu, že nezvýší přímé daně. Předseda vlády odpovídá, že neporušili slib, ale změnily se okolnosti. Připomíná agresivní ruský útok na Ukrajinu, energetickou krizi. Moderátor mu připomíná, že slib nezvyšovat přímé daně opakoval ještě po začátku války, když už věděl, že okolnosti se výrazně změnily. Pouští záznamy Fialových slov. Premiér se vysmekne a mimo dotaz odpoví, že přece slíbil zastavení zadlužování. K sobotkovskému otevřenému přiznání porušení slibů zatím Petr Fiala nedospěl. Ten slib o nezvyšování daní byl na společném billboardu koalice Spolu. V ní s občanskými demokraty kandidovali i lidovci a TOP 09. Vicepremiér a ministr práce Marian Jurečka jde s přiznáním porušení slibu dál. „Sliby jsme museli přehodnotit. Situace se změnila,“ říká v rozhovoru pro MF DNES z Babišova vydavatelství Mafra (toho času ve svěřenském fondu).

Dotační ekonomika jede dál

Ve čtvrtek 11. května vláda představila svůj „konsolidační balíček“. Letošního rozpočtu se nijak nedotkne. Příští rok by měl snížit očekávaný schodek státního rozpočtu o 94 miliard a v roce 2025 o 148 miliard korun. Kabinet velkolepě ohlásil konec dotačního byznysu, na nějž velmi ostře upozornil ve své výroční zprávě za rok 2022 Nejvyšší kontrolní úřad. (Týdeník Echo mu věnoval speciální téma Nová dotační pandemie v čísle 18).

V útratách státu slibuje kabinet příští rok škrtnout 63 miliard korun. Dalších 31 miliard se chystá vybrat na vyšších daních. Největší část škrtů mají být dotace za 54,4 miliardy korun. To jsou čistě národní dotace, které nemají s penězi z Evropské unie nic společného. Číslo vypadá na první pohled úctyhodně. Bez znalosti souvislostí, na něž na oné snídani 12. dubna upozornil sám ministr financí Zbyněk Stanjura. Tehdy řekl, že národní dotace a pseudodotace (což jsou různé státní transfery peněz krajům a obcím, nikoli však zákonem diktované, tudíž se dají snadno škrtnout) dosahují zhruba 500 miliard korun. Oněch 54,5 miliardy korun je 11 procent z celého dotačního balíku. Otázka přirozeně zní, proč nešlo těch dotací škrtnout víc, aby se nemuselo sahat na přímé daně a porušovat hlavní vládní slib.

Zatím není znám konkrétní seznam zrušených dotací. Objevují se ale už konkrétní příklady. Ty dobře ilustrují, co je dotační ekonomika zač a jak hluboko sahá. Když ministr financí představoval, kde se budou dotace škrtat, na prvním místě bylo ministerstvo průmyslu a obchodu. Má se tam celkově ušetřit 20 miliard korun. To celé je ale pouze 18,8 procenta ze všech národních dotací, které přes tento resort a instituce, které mu přímo podléhají, míří ke zcela konkrétním firmám. Ministr financí Zbyněk Stanjura upozornil, že vůbec největší částkou je příspěvek na obnovitelné zdroje. Ten se platí jako přímá dotace od spotřebitele k solárním baronům. Až do loňského roku ho neplatil stát, ale přímo všichni zákazníci přes fakturu za elektřinu. Na ní byla vedle jiných položek i ta nazvaná „příspěvek na obnovitelné zdroje“. Když loni začaly ceny prudce růst, Fialova vláda se rozhodla, že lidem aspoň trochu ulehčí tím, že je od něj osvobodí a začne ho solárníkům a spol. platit přímo ze státního rozpočtu. Od příštího roku to chce stát ukončit. Ministr financí ale tvrdí, že příspěvky na obnovitelné zdroje od příštího roku už nebude platit ani stát, ani zákazník. Prostě skončí. A rovnou říká, že je připraven jít i do arbitráží, pokud se jich solárníci budou domáhat. Další porce škrtů za 10,2 miliardy se chystá v zemědělství. Konkrétně ve Státním zemědělském intervenčním fondu. O peníze tady mají přijít známí dotační přeborníci. Firmy z Babišova koncernu Agrofert. Kostelecké uzeniny, Olma, Vodňanská drůbež. Ale také jihočeská Madeta Milana Teplého. Ten se v médiích rád profiloval jako kritik současné vlády. I za jejího úřadování ale čerpal miliony. Mimo jiné na „technologické investice“. Přirozená otázka zní, proč máme panu Teplému z daní platit technologické investice v jeho firmě. Je to jen pár výstižných případů, jak je dotační byznys zvrácený a jak se v něm mělo škrtat výrazně víc.

Kdo ji zaplatí

Jenže neškrtalo. A tak se vláda uchýlila ke zvyšování daní. Prostě k získání víc zdrojů na to, aby z nich mohla dotační ekonomiku udržovat v chodu. Úplně všech se dotkne zvýšení sociálního pojištění o 0,6 procenta. Právě sociální pojištění, z něhož nejsou žádné odpočty, funguje jako rovná daň. Fialova vláda na něm chce vybrat o 12 miliard korun navíc. Především hnutí STAN se značným přispěním lidovců prosadilo zvýšení daňové progrese. Tradiční levicový hit, jemuž se ODS vždy bránila. Byť často podléhala jako za vlády jiného občanského demokrata Petra Nečase, který v roce 2012 zavedl daň 23 procent na příjmy nad čtyřnásobek průměrného platu. Tehdy se tomu eufemisticky říkalo „solidární přirážka“. Měla být původně na dva roky. Přežila dodnes. A vláda dalšího občanského demokrata Petra Fialy hranici, od níž se bude vyšší daň z příjmu platit, snižuje z čtyřnásobku na trojnásobek průměrného platu. Tedy zhruba ze 172 tisíc měsíčně na 130 tisíc. Každý, kdo vydělává nad tuto laťku, zaplatí ročně 40 tisíc korun navíc na provoz dotační ekonomiky. Je to přímý útok na voliče ODS a Pirátů. Těch, kteří mají ze všech stran nejvyšší příjmy.

Pravicová rétorika, levicová politika

To vše má začít platit příští rok. Od roku 2025 se pak zvedne firmám daň ze současných 19 na 21 procent. Daň z nemovitostí stoupá na dvojnásobek. Ruší se dvaadvacet daňových výjimek, tedy fakticky slev na dani. To je cesta správným směrem, která pročišťuje složité a nesrozumitelné daně. Jenže zároveň to zcela přirozeně daně zvedá. Takže by osekání výjimek měl provázet pokles daňové sazby. Jenže nic takového se nekoná. Daně se naopak zvyšují.

Na druhé straně vláda mění DPH, takže zůstanou jen dvě sazby: 12 a 21 procent. Je to opět cesta k jednodušším daním. Tím, jak zboží a služby kabinet rozdělil do jednotlivých sazeb, celkový výběr DPH zároveň klesá o šest miliard korun. V současném čase rekordního zdražování, kdy Evropská komise čeká, že i letos budeme po Maďarsku zemí s druhou nejvyšší inflací v Unii, tu úsporu na účtu neuvidíme. Těžko čekat, že by obchodníci nižší daň v této atmosféře promítli do nižších cen. Případy mnoha zemí na světě navíc ukazují, že se to na účtech neprojeví často ani v čase velmi stabilních cen.

Kdyby někdo z vládních prezentací vymazal jména a loga stran, bude mít pozorovatel dojem, že nám tady vládne levice.