Válka v Gaze vstoupila do šestého měsíce. Tlak na Izrael, aby zastavil svou ofenzivu proti Hamásu v Gaze, roste. V Česku to vyvrcholilo protestem umělců na předávání hudebních cen Anděl, kde rozvinuli transparent Artists for Ceasefire, tedy Umělci pro příměří. Souběžně zveřejnili petici vyzývající prezidenta, vládu i společnost ke změně politiky vůči Izraeli. Text petice obviňuje Izrael ze zabití 30 tisíc lidí, aniž zmiňuje, že tato čísla pocházejí od Hamásem kontrolovaného gazanského ministerstva zdravotnictví, že nerozlišují mezi civilisty a bojovníky a že celá válka je reakcí na teroristické řádění Hamásu ze 7. října. Židovský stát ale čelí i vážnější kritice, než je ta od české kulturní fronty.

Spojené státy poprvé nevetovaly rezoluci rady OSN vyzývající k okamžitému zastavení palby v Gaze. Francouzský ministr zahraničí Stéphane Séjourné uvedl, že jeho země předloží vlastní rezoluci vyzývající k příměří v Gaze. Pro Izrael je jakékoli příměří nepřípustné, minimálně dokud nebudou propuštěna všechna rukojmí, která Hamás vězní, a samotná teroristická organizace bude pro Izrael nebezpečná.

Občas se objeví názor, že hlavním problémem je izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který se v krvežíznivé honbě za pomstou rozhodl srovnat Gazu se zemí. V tomto duchu se vyjádřil například šéf demokratů v americkém Senátu Chuck Schumer, když vyzval k předčasným volbám v Izraeli a složení nové vlády. Jeho někteří kolegové byli ještě drsnější. „Většina Gazy byla zničena v důsledku kolektivního trestu nastoleného tím maniakem Benjaminem Netanjahuem,“ prohlásil v televizi MSNBC demokratický kongresman Jamaal Bowman. „O Velikonocích se zamysleme nad Netanjahuovým nevybíravým bombardováním Gazy, při němž zahynulo více než 20 000 žen a dětí, a nad jeho omezováním humanitární pomoci, které Palestince přivedlo na pokraj hladomoru,“ tweetoval senátor Jeff Merkley.

Tito lidé evidentně v poslední době nebyli v Izraeli. Nemohli by totiž zůstat na pochybách, že rozhodně nejde o nějakou „Bibiho válku“ , ale o operaci, která má podporu drtivé většiny Izraelců. Ulice jsou lemovány transparenty požadujícími, aby rukojmí byla „okamžitě přivedena domů“. Stejné sdělení vítá cestující na letiště Ben Guriona. Plakáty s tvářemi unesených jsou přítomny všude. Lidé nosí vojenské „psí známky“ na vyjádření podpory. Pokud při rozhovoru nastolíte téma války v Gaze, Izraelci neskrývají svou naději, že Hamás bude jednou provždy zničen.

Sentiment není těžké pochopit při návštěvě místa poblíž kibucu Re’im, kde se konal 6. a 7. října hudební festival. V ranních hodinách na něj zaútočili ozbrojenci Hamásu a následkem jejich řádění zahynulo 364 účastníku festivalu. Další byli odvlečeni do Gazy. Ze všech cílů, kde 7. října Hamás udeřil, to byl jeden z těch nejvíc zasažených. Rychle se z něj stalo poutní místo, kam Izraelci jezdí vzdát hold obětem. Každý zavražděný zde má svůj památníček, často obklopený svíčkami a dalšími předměty od pozůstalých. Izraelská vláda oznámila plán postavit zde trvalý památník. Při mé návštěvě tohoto místa bylo slyšet bombardování Gazy.

Kibucy a vesnice kolem Gazy byly také proslulé jako jedny z nejlevicovějších a nejvíc pacifistických v Izraeli. Často v nich bydleli staří socialisté věřící v soužití s Palestinci. Ty hojně zaměstnávali v rámci programu na vydávání pracovních povolením Palestincům v Gaze. Teroristická komanda Hamásu měla velmi dobré informace o poměrech v kibucech právě díky těmto palestinským gastarbeitrům. Hamás zmasakroval lidi, kteří byli nejvíc v celém Izraeli nakloněni s ním vést nějaký dialog.

Izrael momentálně vede tříčlenný válečný kabinet. Jeho členy jsou Netanjahu, ministr obrany Jo’av Galant a lídr opoziční středové strany Státní tábor Benny Ganc, který vstoupil do vlády národní jednoty. Tito dva muži se s Netanjahuem příliš nemusejí. Ganc je jeho úhlavní politický protivník. Galanta Netanjahu vyhodil z vlády. Odvolání ale nikdy nevešlo v platnost a Netanjahu ho následně stáhl. Oba dva však trvají na dotažení operace v Gaze do vítězného konce.

K tomu je třeba vstoupit do města Rafah, posledního města v Pásmu Gazy plně pod kontrolou Hamásu. Právě tam se zřejmě ukrývají polní velitelé Hamásu (nejvyšší vedení bydlí v Kataru) a jsou vězněni zbývající rukojmí. Svět již několik týdnů s napětím očekává zahájení izraelské operace v Rafahu. To stále nenastalo. Jedním z důvodů může být právě americký tlak. Americký ministr zahraničí Anthony Blinken přímo varoval židovský stát před útokem na Rafah. Prý to „dál izoluje Izrael ve světě a ohrozí jeho dlouhodobou bezpečnost a postavení“. Viceprezidentka USA Kamala Harrisová zas prohlásila, že pokud Izrael spustí svou operaci v Rafahu, mohou nastat nespecifikované „důsledky“.

Izraelští představitelé se dušují, že jsou připraveni vkročit do Rafahu bez ohledu na Američany. Pravým důvodem zdržení prý není tlak Washingtonu, ale vyjednávání o rukojmích. Ta probíhají hlavně v Káhiře. Izraelci doufají, že se podaří vyjednat propuštění rukojmích, ale jejich trpělivost není nekonečná. Situaci neusnadňuje fakt, že do Rafahu utekla velká část lidí ze zbytku Gazy. Momentálně tam přebývá zhruba 1,4 milionu z celkových 2,2 milionu Gazanů. Boj v takové oblasti bude mimořádně složitý a civilní oběti nejspíš nevyhnutelné. To si Izrael nemůže dovolit.

Nicméně pokud roste nějaká izraelská frustrace z Netanjahua, tak z jeho opatrnosti. Izraelci mají pocit, že odkladem operace v Rafahu dal Hamásu čas vzpamatovat se a ve světě nabobtnat protiizraelským náladám. Netanjahuův koaliční partner Itamar Ben Gvir prohlásil, že Netanjahu nemůže zůstat premiérem, pokud válka skončí bez útoku na Rafah. Ganc zas avizuje, že bude trvat na předčasných volbách v září. Pomalu také ožívají tradiční demonstrace. Sice není úplně jasné, proti čemu, jestli jsou za osvobození rukojmí, za rychlou operaci v Rafahu, či přímo proti vládě. Často se jich ale účastní lidé, kteří před válkou žádali konec Netanjahua.

Veškerá pozornost světa se nyní soustřeďuje na každou izraelskou chybu. Minulý týden izraelská armáda zabila sedm humanitárních pracovníků. Šlo nejspíše o tragický omyl. Izraelští představitelé se okamžitě omluvili a slíbili důkladné prošetření celého incidentu. Pravda je, že v chaosu a nepřehlednosti války se takovéto tragédie dějí. Podobné se dopustili Američané v roce 2021 v Afghánistánu, když bombardovali auto, o kterém se domnívali, že v něm jede jeden z pachatelů teroristického útoku na kábulském letišti. Ukázalo se, že v něm seděl humanitární pracovník, a výbuch zabil celkově deset lidí, z toho sedm dětí. Izraelci tvrdí, že tento případ je podobný. Rovněž se domnívali, že se v koloně přepravuje terorista. Možná stojí za připomenutí, že americké vyšetřování incidentu nevyústilo v žádný oficiální postih. Naopak Izraelci již potrestali tři velitele.

Vojensky Hamás nemá šanci Izrael porazit, jeho převaha je zřejmá. Přesto se začínají objevovat analýzy a komentáře, že Izrael může válku prohrát. Světový tlak na Jeruzalém může být tak obrovský, že Izrael nakonec opustí své dva hlavní válečné cíle, tedy zničení Hamásu a osvobození rukojmích. Zůstanou pošramocené vztahy s hlavním spojencem USA a zhoršená pověst ve světě.

Z vyjádření izraelských představitelů, článků v novinách nebo i z rozhovorů s obyčejnými Izraelci vyplývá, že se cítí zrazeni. Obzvlášť je rozzuřily informace, že Biden v telefonátu s Netanjahuem vyhrožoval koncem americké podpory, pokud okamžitě nezavede příměří. V pondělí 8. dubna, tedy v době uzávěrky tohoto čísla, z Blízkého východu přicházely rozporuplné informace. Izraelci pod americkým tlakem otevřeli druhý hraniční přechod do Gazy pro humanitární pomoc, i když trvají na tom, že do pásma proudí pomoci dostatek. Problém je s distribucí uvnitř území, jako důkaz zveřejnili například fotografii obřích zásob nerozdělené pomoci. Izraelská armáda ohlásila stažení sil z jihu pásma. Prý ale nejde o upuštění plánu vniknout do Rafahu, naopak jde o přeskupení před útokem. Podle Egypťanů došlo k průlomu ve vyjednáváních a během následujících dnů by měla být oznámena dohoda o příměří. To ale popírají jak Izraelci, tak Hamás.

Navíc stále hrozí rozpoutání všeobecného konfliktu na Blízkém východě. Hamás je jedna ze tří entit, kterými se Írán snažil obklíčit Izrael. Těmi dalšími je hnutí Hizballáh v Libanonu a režim Bašára Asada v Sýrii. Izrael evakuoval veškeré civilisty z hraničního pásma u Libanonu. Raketové přestřelky na severu jsou téměř každodenní rutinou, o čemž svědčí upozornění od aplikace Tzofar, jež varuje před nálety a kterou má každý Izraelec v mobilu. V Sýrii zas Izrael soustavně provádí nálety na infrastrukturu Islámských revolučních gard, tedy odnož íránských ozbrojených sil. Naposledy 2. dubna v Damašku zabil třináct lidí včetně Mohammada Rezy Zahedího, velitele jednotek Quds v Sýrii a Libanonu. Quds jsou komanda revolučních gard určených k záškodnické činnosti v zahraničí. USA je považují za teroristickou organizaci. Operace v Gaze tedy není jen snahou jednou provždy eliminovat nebezpečí Hamásu, ale také roztrhnout íránskou smyčku.