S tolika zasaženými a emotivními diváckými ohlasy jsem se setkal jen párkrát, pokud vůbec někdy. Čtyřdílnou minisérii Adolescent (původní název Adolescence, tedy Dospívání) na Netflixu viděly desítky milionů lidí a stala ze z ní událost přesahující sféru televizní zábavy. Mluví a píše se o ní nejen jako o diváckém zážitku, ale i jako o životní zkušenosti. Setkání s něčím nečekaně silným a zdrcujícím, co uvolnilo cestu skrytým emocím. Následují spoilery.

Nemá význam snažit se vyvrátit spoustě lidí jejich prožitky, prohlásit jejich prolité slzy za jaksi neplatné či nefér vylouděné. I tak si ale nemůžu pomoct. To téměř všeobecné nadšení a sdílené přesvědčení o závažnosti a v nejhlubším smyslu pravdivosti toho díla mě zaráží, respektive se domnívám, že s dílem samotným nemusí tolik souviset. Nemyslím, že by minisérie Adolescent byla nějak hrozná, určitě ne v kontextu toho, co Netflix publiku běžně předkládá (možná srovnání se standardem streamovacích služeb dělá Adolescenta o kus lepším). A jistě stalo hodně práce a invence to dílo natočit, napsat a inscenovat tak, aby bylo možné ho v těch čtyřech hodinových záběrech natočit. Cenou za to ovšem je, že je ta minisérie v některých pasážích „zotročena metodou“ (platí to například pro skoro celý druhý díl, a nejen pro něj), trčí z ní potřeba děj zorganizovat a načasovat pro potřeby kamery. Ty emoce navíc někdy autoři z publika páčí dost na sílu (jakkoliv herecké výkony jistě jsou výborné), vyprávění při vší anoncované hloubce může působit zběžně a mělce. Bezděčně to vystihla filmová kritička, jež Adolescenta shledala zajímavým i z novinářského hlediska. Ano, ta minisérie působí jako luxusně provedený článek v prestižním periodiku, v němž se narychlo (ale těmi správnými slovy) pojednají různá důležitá témata.

A stejně se těm diváckým slzám nedivím. Protože děj Adolescenta se dotýká specificky dnešní formy rodičovského strachu – nebo spíš hrůzy. Děsu z toho, co potomek dělá, když je celý den potichu zavřený v pokoji, koho na sebe nechá přes monitor promlouvat a co od něj slyší, jakým silám je vystavený ve škole a v životě mimo ni. Děsu z neznámého, protože mnoho ze samozřejmých atributů světa dnešních dětí jejich rodiče nepoznali a nerozumějí jim, vědí o nich jen to, jak strašně mohou jejich potomkům škodit. V tomhle ohledu tu zasaženost Adolescentem chápu, jakkoliv jsem k minisérii samotné skeptický. Dílo vyvolalo předvídatelnou reakci – o Adolescentovi se mluvilo i v britském parlamentu, chlapci by se toho ve škole měli dozvědět víc o toxické maskulinitě a neblahých vlivech různých macho influencerů a tak dále a tak podobně. Bezradný uklidňuje bezradného.