Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.

Podnětem mu k tomu bylo rozhodnutí příslušné ministryně nenařídit vládní vyšetřování sexuálního zneužívání ve městě Oldham. Ale jak k tomu Musk došel? Je potřeba nezávislé vyšetřování nařízené vládou poté, co v Oldhamu proběhlo nezávislé vyšetřování objednané místní samosprávou, jež bylo zveřejněno v roce 2022? Co si kdo od takového vyšetřování slibuje poté, co proběhla vládní či parlamentní vyšetřování zneužívání v Rotherhamu, Rochdale, Telfordu a dalších místech, jakož i několikaleté vládní vyšetřování systematického sexuálního zneužívání v Anglii a Walesu vůbec? I po všech těch vyšetřováních existují akademici a aktivisté, kteří se snaží popírat, jakou roli hrály a hrají pákistánské gangy a strach orgánů z toho, aby nebyly obviněny z rasismu. To další vyšetřování sotva změní.

Spíš jde o to, že učinit z pákistánských znásilňovacích gangů staronové téma je v zájmu Farageovy Reformní strany, která potřebuje témata. A Musk byl ochoten pomoci. Že by se existence těchto gangů zamlčovala, to prostě není pravda. Novináři jako Andrew Norfolk, Julie Bindelová nebo Douglas Murray či labouristické poslankyně Ann Cryerová o nich psali a mluvili ještě v dobách, kdy Elon Musk podporoval americké demokraty a posílal peníze Baracku Obamovi a Hillary Clintonové.

Srovnáme-li Muska s jiným miliardářem, který se stal synonymem pro ovlivňování politiky po celém světě, je možné, že si populistická pravice vytáhla horší karty. George Soros investoval do aktivistů a institucí, věděl, že ty dlouhodobě ovlivní myšlenkový rámec, v němž politici vůbec mohou rozhodovat. Jeho dílo tu s námi bude dlouho. Musk je ochoten do něčeho nasypat peníze, pár dní o tom nonstop postovat na Twitter a chtít rychlé výsledky, ale další týden ho už začne zajímat něco úplně jiného.

Věnujme se nyní pro odlehčení konsenzuálnímu sexu. Toho je k vidění hojnost ve filmu Anora. Tuto komedii o krátkém manželství americké erotické tanečnice a syna ruského oligarchy lze ještě stihnout v českých kinech a čtenářům ji můžeme jen doporučit. Ale pozor, je problematická. Jak zjistil časopis Variety, protagonisté se rozhodli natáčet erotické scény bez asistence „koordinátorů intimity“. Což je nová profese, jež se hlásí o své místo na slunci, hlavně v rozpočtech amerického filmového průmyslu.

Člověk by si myslel, že když točíte intimní scénu, tak jste raději, když vás při tom očumuje pokud možno co nejméně lidí. Ale specialisté soudí jinak. Musí tam prý být například proto, aby mohli poskytovat „první pomoc při traumatu“, třeba když nějaká scéna herce vyvede z míry a má panickou ataku (v originále zazní sloveso „triggered“, takže tušíme, odkud ideologický vítr vane).

Osvětluje to, myslím, jak dnes funguje spousta toho, co je vydáváno za inovace, zdaleka ne jen ve filmovém průmyslu. Skupina lidí si s pomocí aktuální módní ideologie vymyslí nějakou novou profesi, po níž sice nikdo nevolal, ale oni by se jí mohli živit. ESG specialisté, senzitivitní čtenáři, experti na dezinformace a teď tedy koordinátoři intimity. A když adopce není dostatečně spontánní – jedna koordinátorka si v článku otevřeně stěžuje, že „jsme nová pozice při natáčení, a tedy nová položka v rozpočtu“ –, vždy tu jsou po ruce spojenci v médiích, kteří zreprodukují jejich stížnosti, že zatím v branži neplatí obecně závazná pravidla, takže si bohužel každý producent a režisér může dělat, co chce.

Díky bohu za nezávislá média.