Nová česká literárně-hygienická kauza se snesla na knížku autora mnoha jiných takových knížek Jana Žáčka Fotbalový král. Kniha obsahuje pasáž, v níž se dva kluci domlouvají, že jeden z nich umožní kamarádovi okukovat jeho nahatou sestru, pokud mu na oplátku obstará hamburger s colou. V knize se píše zhruba toto: „Viděl jsi už nahatou ženskou?“ ptá se mě Kopi. Ukáže se, že on viděl nahatou svou sestru. Jeho kamarád by ji také rád viděl nahatou. „To by se muselo nějak zorganizovat, aby to nevěděla. Vymyslím a zařídím,“ slíbil Kopi.

Kauza se rozvířila v minulých dnech, kniha přitom vyšla před čtyřmi lety. Pravděpodobně by dál nezpůsobila žádnou pozornost, kdyby na ni neupozornil na sociálních sítích „lektor moderní sebeobrany“ Pavel Houdek. Natočil video, kde z knihy krátce cituje a pak velmi sugestivním způsobem knihu odsoudí, autora označí za původce a propagátora sexuálního násilí a nakonec ji s rozhořčeným gestem hodí za sebe. Video mělo tisíce zhlédnutí, čímž pravděpodobně přesáhlo počty lidí, kteří kdy o Janu Žáčkovi a jeho knize něco tušili. Vlna rozhořčení brzy dosáhla svého a nakladatelství Albatros Media se rozhodlo knihu stáhnout z trhu. Tak pracují sociální média. Tvrdě, rychle, efektivně…

A pro ty píše podle toho. Zřejmě i o tom, jak puberťáci nejspíš prožívají svou pubertu. Pokud si to člověk trochu pamatuje, tak ji prožívají v různých sexuálních fantaziích a úvahách, třeba i jak se dostat k nahému tělu nějaké spolužačky. Lze si představit, že v těchto úvahách dojde k různým rozhovorům, včetně rozhovoru se spolužákem, přičemž může dojít i ke zmíněnému návrhu. Nad jeho etickou stránkou lze samozřejmě vznést pochybnost, ale z kontextu je patrné, že jde o hovor mezi dvěma pubertálními hochy, což jsou „románové“ figury ve specifickém stavu: jednak jsou to puberťáci, takže asi jimi cloumají hormonální procesy, a zadruhé jejich chování nelze posuzovat „trestním zákoníkem“ už proto, že jde o postavy fiktivní. Jejich konání se odehrává jako literární fabulace, součást specifického světa, který se děje i neděje, je napsán na papíře a vstupuje do hlavy čtenáře, který není takový debil, aby si myslel, že když tam něco dělají nějaké postavy, tak to má dělat taky.

Že je pubertální čtenář debil, si ale myslí různé ty hlídkovací čety, které jak stíhačky na takové snadno identifikovatelné cíle sveřepě zaútočí. Jejich motivace jsou přitom o několik řádů nebezpečnější než ty prosté čuňárny snaživého psavce. Ten chce mít nějaké čtenáře a snad z toho nějak žít. Ony, ty hlídkovací čety, chtějí společenský potlesk a pocit dobře vykonané policejní práce.