Projednávání státního rozpočtu nikdy nepatřilo k nejatraktivnějším tématům, bez jejichž prožívání si čtenáři nedovedli představit svůj den. Platí to ještě víc než kdykoli dřív, protože mladší generace se míjejí s existencí tradičních médií typu televize, zpravodajské servery zavedených značek, časopisy, nebo dokonce noviny. Svoji informační potřebu uplatňují na sociálních sítích Instagram nebo TikTok, z nichž se na ně chrlí krátká videa doprovozená maximálně několika slovy. Na sociálních sítích mladé generace (Twitter/X je specifická kategorie) o bilanci a vývoji státních výdajů nezavadíte.

Mimochodem, propad zájmu čtenářů už pociťují i velké zpravodajské servery, které jsou jako sociální sítě plodem digitální revoluce. Na cestu do historie se už vydaly podobně jako jinde ve světě tištěné deníky. Minulý týden za zvuků smutečních chorálů rozléhajících se z různých koutů skončila porevoluční pouť tištěných Lidových novin, ze kterých mimochodem současné jádro redakce Echa odešlo před deseti lety, když celé vydavatelství koupil Andrej Babiš.

Dramatický pokles zájmu čtenářů o tištěné deníky ale nejde jen na vrub technologií, nebývalý propad totiž začal postihovat velké zpravodajské servery, produkt digitální revoluce. Za první pololetí podle odborného webu Mediaguru poklesl meziročně počet uživatelů například u Aktuálně.cz o 12,4 %, iDNES.cz o 8,1 %, Seznamu Zprávy o 6,3 %, iRozhlas má o 24,9 % méně, Blesk.cz o 29,5 % (Echo24, které má 1,84 milionu uživatelů měsíčně, jako jedno z mála rostlo o 9,4 %, ale to jen pro úplnost). Je to důsledek vzájemného odcizení mezi tradičními médii a čtenáři, protože je jim vnucována agenda a ideologie v rozporu s tím, jak svět vnímají oni. Nespokojení čtenáři končí nejen na sociálních sítích, ale nacházejí útočiště u různých typů alternativních médií nebo solitérních komentátorů. Tradiční média dění ve společnosti nepopisují v souvislostech, jaké skutečně jsou, některé fenomény bagatelizují, nebo dokonce ignorují, o věcech veřejných referují z pohledu, komu bude informace sloužit, a hlavně nepomáhat těm zlým, horším, kteří dostávají různé nálepky – ta nejčastější nálepka je přívlastek extremistický, zažíváme inflaci slov jako fašistický, proruský. Samozřejmě jsou takové proudy, ale určitě k nim nepatří každý, kdo se ohradí vůči současné vládní politice nebo vládu kritizuje.

Zjednodušeně řečeno i zcela přiléhává a oprávněná kritika vlády je napadána: Co tím sleduješ? Ty snad chceš, aby se k moci zase vrátil Babiš? Zdá se, že s touto logikou, která je v politické praxi stále účinná, pracuje kabinet Petra Fialy. Jinak si nelze vysvětlit státní rozpočet pro rok 2025 s takovou strukturou příjmů a výdajů. Ministr financí Zbyněk Stanjura s návrhem státního rozpočtu sice formálně dodržuje deklarovaný nižší schodek než letos plánovaný, ale je to za cenu zvyšování daní od DPH přes daň fyzických i právnických osob – a nemůže chybět ani vyšší povinné ručení. Nemluvě o jiné dani, tzv. windfall tax, tu zaplatí i 160 tisíc velkých i drobných akcionářů ČEZ. To není nic jiného než prachsprostá zlodějna vlády, která tak znejisťuje a poškozuje ekonomické zákonitosti ve státě a důvěru v systém. V rozpočtu nelze najít žádné náznaky, které by počítaly s nastartováním ekonomiky a po letech stagnace s ekonomickým růstem. Vyšší daně jsou na krytí provozních výdajů státu. To je destruktivní socialismus, na který doplatí budoucí generace. A proč něco takového vláda Petra Fialy dělá? Spoléhá na to, že za všechno může Babiš, věří, že pro její voliče děs a hrůza z Babiše je horší než cokoli jiného, víc než rozvrat státních financí a chřadnoucí stát.