Kulturní války jsou často považovány za nafouknutou, ale bezvýznamnou část politiky. Je to zábava zajištěných intelektuálů, kteří se hádají o nejrůznější gendery, míru rasismu a utrpení zvířat, zatímco většinové obyvatelstvo řeší, kolik ho bude stát nájem a jestli mu inflace nezlikviduje úspory. Na tom je mnoho pravdy. Zároveň se ale ukazuje, že otázky kulturních válek mohou stát kariéru politiky v těch nejvyšších pozicích a ovlivnit směřování celé země možná na desítky let. Příkladem je pád šéfky skotské vlády Nicoly Sturgeonové ze Skotské národní strany (SNP).

Ta byla považována za stálici britské politiky. V čele Skotska stála od roku 2014, mezitím se v Londýně vystřídalo pět premiérů, bez větších problémů vyhrávala všechny volby a její pozice se zdála neotřesitelná. Nikdy se příliš nevzdalovala svému vysněnému cíli, skotské nezávislosti. Nebylo vyloučeno, že právě Sturgeonová Skoty k dovede k samostatnosti. Budoucí skotský stát měl být liberální, progresivní a proevropský. Tomu podřizovala i svou domácí politiku. Jenže právě tato honba za nezávislostí zkombinovaná s ostentativním progresivismem jí nakonec zlomila vaz.

V posledních pár měsících se problematika transgenderových osob stala hlavním tématem skotské politiky. Skotský parlament schválil novelu zákona o změně pohlaví, která notně zjednodušovala celou proceduru, a to i přes obavy kritiků, že by ho mohli účelně využívat muži s nekalými úmysly, aby se dostali do čistě ženských prostor. Nakonec zasáhla centrální vláda v Londýně, která poprvé využila své právo veta a zákon zrušila.

Zároveň vypukl skandál, jenž ukazoval, že na obavách kritiků něco bude. Dvojnásobný násilník Adam Graham během svého procesu prohlásil, že se cítí ženou, začal nosit blonďatou paruku a přejmenoval se na Islu Brysonovou. Po vynesení rozsudku byl umístěn do ženské věznice. Tlak veřejnosti donutil Grahama/Brysonovou přemístit do mužského vězení. Sturgeonová se následně naprosto ztrapnila, když nebyla schopná odpovědět, jestli dotyčná osoba je tedy muž, nebo žena.

Kauza rovněž poškodila šance na skotskou nezávislost. Sturgeonová evidentně doufala využít londýnské veto k vybičování podpory na samostatnost, vykreslit ho jako zasahování do vnitřních záležitostí Skotka. Jenže většina Skotů použití veta podporuje, novela o změně pohlaví byla od začátku nepopulární. Podíl Skotů, kteří jsou pro nezávislost, klesl na 37 %, což je hlavní důvod rezignace Sturgeonové. Britský premiér Rishi Sunak může slavit vítězství. Veto prosadil i přes výhrady svých poradců, kteří tvrdili, že právě pouze podpoří skotské choutky na nezávislost.

Jestli pád Sturgeonové pohřbí na nějakou dobu naději na skotskou nezávislost, bude záležet na tom, kdo bude příští hlavou skotské exekutivy. Téměř všichni se shodnou, že nejlepší kandidátkou je Kate Forbesová, současná ministryně financí Skotska. Mladá (32) a schopná politička si vysloužila ostruhy před třemi lety, když představila v parlamentu rozpočet (v britském systému klíčová událost roku), i když měla na přípravu pouze 12 hodin. Předchozí ministr totiž rezignoval kvůli skandálu. I zastánci jednolitosti Velké Británie na ní oceňují, že přes podporu nezávislosti je nevykresluje jako zrádce a respektuje jejich názory.

Forbesová má však jeden velký problém, je hluboce věřící křesťanka. Britové jsou z veřejných projevů víry značně nesví (Alastair Campbell, poradce Tonyho Blaira a Skot, kdysi zarazil otázky na víru svého šéfa prohlášením „Boha neděláme“). V sociálních otázkách stojí v opozici vůči vlastní straně. Kritizovala novelu o změně pohlaví (hlasování se neúčastnila, byla v té době na mateřské). Existují náznaky, že je proti potratům, v roce 2018 se prý modlila za „důstojnost nenarozených“. Přestože nic nenasvědčuje tomu, že by svoje soukromé názory chtěla nutit zbytku Skotska, progresivní křídlo SNP prý již spustilo „operaci Stop Kate“.

Zděšeni jsou rovněž zastánci britské unie. I když jim Forbesová je osobně sympatická, uvědomují si, že umírněná náčelnice, která by začala řešit mnohé problémy Skotů a nesoustředila by se na momentálně módní kau(TÉMA) zy, by mohla vykonat pro skotskou nezávislost víc než Sturgeonová za nějakých osm let vlády.