ÚHEL POHLEDU: Ve Spojených státech včera skončil Duhový měsíc. Skutečně měsíc, v Americe je totiž všechno větší, a tak i ritualizované vzývání všech forem lásky s výjimkou té, která vede k prokreaci, zabere poctivých třicet dní, a ne jeden umolousaný týden jako v Česku. To Kanada je ovšem díky Trudeauově extrémně progresivistické politice ještě o jeden pokrokový krok dál, tam se již slaví dokonce celá Duhová sezona, jež trvá od června do září.

Kanaďané tak snad chtějí udržet krok s ad infinitum bobtnajícím duhovým akronymem, jehož aktuální podoba LGBTQQIP2SAA je rozhodně složitější než průměrné heslo k elektronickému bankovnictví.

Jedinou skupinou, která nemá oficiální příležitost se veřejně svíjet nadšením nad tím, že nějakou sexualitu cítí či provozuje (anebo taky necítí a neprovozuje; jedno ze dvou „A“ signalizuje asexuály), jsou heterosexuálové. Pro ty se Duhové sezony, měsíce, týdny, a dokonce ani dny nekonají. I proto je druhé „A“ věnováno „spojencům“ („allies“) z řad uvědomělých heterosexuálů, aby si i tito mohli zamávat praporkem a pochodovat ulicemi v nevyhlášené soutěži o nejnevkusnější outfit ve městě. Je zřejmé, proč Duhová sezona končí v září. To už je venku jen v kožených trenclích zima. Proti Pride pochodům lze oprávněně vznášet námitky už jen z estetických důvodů.

Shodou okolností také v Kanadě v těchto dnech probíhá další kolečko bizarního sporu o právo na poskytování intimních kosmetických služeb. Respektive tedy o právo na neposkytování. Ontarijský majitel depilačního salonu pro ženy se totiž odvolal proti soudem pro lidská práva udělené pokutě 35 tisíc dolarů za odmítnutí depilačních služeb transgender ženě, tedy biologickému muži. Podle žalující strany se mělo jednat o depilaci nohou. Podle majitele ale biologický muž požadoval po jeho zaměstnankyních brazilskou depilaci, tedy částečné nebo úplné vyholení genitálií. Poznal to z toho, že transžena chytře sondovala, zda majitel „ví, že také ženy mají penisy“. Soud pro lidská práva shledal, že transosoba měla odmítnutím služby utrpět „zásah do jádra své identity“, a vystavil pokutu.

Není to jediný případ svého druhu, proč by byl. Situace je příliš lákavá. V Britské Kolumbii před dvěma lety rozhodl soud v obdobném případu ovšem opačně. Tato transžena s žádostí o „brazilskou“ neúspěšně obešla tucet salonů, načež na všechny podala žaloby, na některé dokonce několik žalob. Ke zproštění povinnosti kosmetiček holit mužské genitálie v zařízení určeném exkluzivně ženám došlo jen proto, že si soud vypomohl výpovědí odborníka na depilaci voskem, podle kterého bylo odmítnutí služby vedeno starostí o klientskou bezpečnost – kosmetičky prý nemají odpovídající školení. Jiný orgán, jiná práce. Kdyby ale expert nevypovídal, lze si představit stejně mizogynní a pro ženy ponižující rozsudek jako v Ontariu.

Podobný příběh řešili nedávno v Německu. Vedoucí čistě ženské posilovny v Erlangenu odmítla vystavit členství muži, který se v rámci nedávno přijatého zákona o sebeidentifikaci prohlásil za ženu. Federální antidiskriminační komisařka Ferda Atamanová jí obratem vystavila pokutu za utrpěnou újmu ve výši 1000 eur. Německý spolkový ministr spravedlnosti Marco Buschmann se ještě před přijetím zákona o sebeidentifikaci veřejně vysmál možnosti, zda si někteří muži „změní“ pohlaví jen proto, aby mohli obtěžovat ženy. „Myslím, že tento scénář je absurdní,“ odpověděl bohorovně. Stella Zázvorková by mohla dodat, že satirici brzy nebudou mít co žrát.