Zásah štěstím, první francouzský film Woodyho Allena (88), může být i jeho filmem posledním, jakkoli neúprosně to zní. Ta „francouzskost“ je sice poněkud vynucena neblahými okolnostmi Allenovy situace, ale není v rozporu s jeho založením. Navzdory newyorskému domicilu (ale New York je celý svět) to vždycky byl poněkud „evropský“ režisér, kulturně mu byla Evropa vlastní a Evropa ho přijímala jako svého. Francie v tom měla zvláštní význam, protože s ní, tedy s představou o ní, byť již asi upadající, se spojuje jedna významná komponenta Allenova světa, již bychom mohli nazvat „savoir vivre“. Tedy umění žít, což není míněno jen hédonisticky (i když v Allenových filmech se i v tomhle smyslu žít umí), ale také životu nějak rozumět, umět o něm mluvit, brát ho s lehkostí, byť je to lehkost jaksi existenciální, takže má vždycky blízko k smrti.

Jako ve filmu, který se jmenuje Coup de chance, což by se možná lépe dalo přeložit jako Rána štěstí nebo Šťastná trefa. Patří do linie allenovských snímků, které by se daly nazvat „komedie zločinu“, v nichž je prvek humoru ovšem potlačen, a o to výrazněji vystupuje původní smysl komedie: tedy hra s lidskými slabostmi a nedostatky. Patří sem Zločiny a poklesky, Matchpoint, Kassandřin sen, Iracionální muž… V nich se opakuje zásadní motiv Allenovy poetiky a etiky: téma viny a trestu, činu a odplaty za něj. Variují a obměňují se tam motivy, které v jeho humornějších filmech zůstávají v náznacích nebo se uplatňují v nenásilné, nezločinné podobě, jsou to, dalo by se jim říci, divertimenta, tedy zábavné varianty základní allenovské „filozofie“ života jako stálého pokušení. Jeho postavy se vždy lehce ocitají ve víru citů, zmatečných pohnutek a vášní. To vede k zápletkám a kritickým situacím, někdy velmi fatálním, jež jsou ale vždy podávány s nadhledem a čechovovskou brilancí; některé méně vnímavé „kritiky“ dráždí a pletou si je s klišé a rutinou. K povrchním soudům a k nepochopení svádí i skutečnost, že Allenovy postavy jsou pokaždé pozorovány a zobrazovány když ne se sympatiemi, tak s porozuměním, ba soucitem. A to platí i pro postavy, které si ho nezaslouží. Tento humanisticko-židovský vztah k svým postavám, díky nimž jeho filmy nikdy nejdou do násilností ani krutostí, bývá někdy zdrojem nedorozumění, neboť je zaměňován za slabost a uhýbání před realitou světa. Ve skutečnosti je to dáno vkusem a přesvědčením, že umění má spíš utěšovat a bavit než rozdírat a dusit. Allen není pro všechny, někoho může i nudit, může po něm stéci, ale těžko si představit, že by někoho podporoval v představě, že svět je zoufalé místo a život je na nic.

Jako v Coup de chance. Příběh se zpočátku jeví jako romance, která přerůstá v tragédii, jež je potom rozřešena nečekaným zásahem osudu. Tou šťastnou trefou. Krásná Fanny (opravdu moc hezká Lou de Laâge) se na pařížském bulváru potká se spolužákem Alainem (Niels Schneider), který ji kdysi na lyceu miloval. Začnou se scházet, on je spisovatel a romantik, jenže ona je vdaná za Jeana (Melvil Poupaud), majetnického psychopata, neodolatelně bohatého, ale i šarmantního. Kdysi ji vytáhl z bryndy, nyní ji zavřel do zlaté klece, v níž jí skoro nic nechybí. Do toho se však objeví Alain. Jean počne něco tušit, najme si detektivní kancelář, ta mu podezření potvrdí… Jean si to nenechá líbit. Příběh nevěry se proměňuje v drama zločinu, jenž má být utajen, ale do věci se vloží Fannina matka (Valerie Lemercier), inteligentní a neodbytná čtenářka detektivek. Začíná typicky allenovská hra s odkrýváním stop po zločinu, v němž chybí to hlavní, oběť, která dokonale zmizela. Vypadá to, že vrahovi se podaří nejen zbavit se soka, ale i zachránit manželství. Ale ruka osudu, tedy spíš prst osudu, opět zasahuje. Konec je velmi allenovský a lze ho číst i jako jakýsi Allenův odkaz. Fanny nalézá rukopis zmizelého milence, jenž obsahuje pasáž o nevypočitatelnosti osudu. Ten má v moci nás všechny, takže nám nezbývá než vděčnost za to, když je k nám milostivý. Ta milost se projevuje láskou, která je ale zároveň tím osudem. Nikdo o tom neuměl tak vyprávět jako Woody Allen.

Zásah štěstím. Scénář a režie Woody Allen. Francie a Velká Británie, 2023, 93 min.