Prezident Petr Pavel byl nadšeně přijat na festivalu Colours of Ostrava, což by se jeho dvěma posledním předchůdcům asi nestalo. Navíc diváky potěšil tím, že se vyjádřil pro legalizaci marihuany. To je jistě zpráva, kterou spousta lidí chtěla slyšet. Nedávno byla zveřejněna taky jiná zpráva, o které tito lidé neuslyší, a pokud ano, nevezmou ji na vědomí. Je to dosud největší longitudinální studie souvislosti mezi užíváním marihuany a psychickými problémy. Pracuje s daty od roku 1995 a vzorkem byli všichni obyvatelé Dánska starší šestnácti let.

Studie ukázala, že u náruživých uživatelů (těch, kteří kouří pravidelně, víc, než chtějí, a působí jim to problémy v pracovním i osobním životě) byla diagnostikována deprese s dvojnásobnou pravděpodobností oproti srovnatelným neuživatelům. Bipolární porucha s psychotickými příznaky u nich byla diagnostikována se čtyřnásobnou pravděpodobností. Autoři si dali záležet, aby vyloučili, že se příznaky poruchy projevily ještě před začátkem užívání.

I tak zůstává prostor pro zkreslení (uživatelé se třeba mohou dostat snáze do situací, kdy je někdo diagnostikuje). A korelace, jak známo, není kauzalita. Té zatím vědci nerozumějí. Ale pokud jde o observační studie, stěží si lze představit lepší. Kontrolovaný experiment, při němž by vědci půlce vzorku dávali marihuanu a sledovali by, kdo se zblázní a kdo ne, sotva někdo povolí.

Ale i kdyby povolil, je to jedno. Legalizace marihuany je prostě myšlenka, jejíž čas nadešel. Zajímavé je, že souběžně s tím se prosadil názor, že kouření je nemoderní – tedy pokud kouříte tabák.

Ještě jednu zprávu o vědě mnoho lidí nevezme na vědomí. Částečně proto, že se týká covidu, a lidé jsou rádi, že na něj nemusejí myslet. Částečně proto, že nejvlivnější americká média o ní nebudou informovat, a tudíž ani média v naší části světa, jež se podle nich řídí.

V březnu 2020 vyšel v časopise Nature Medicine text The proximal origin of SARS-CoV-2, který se zabýval původem nového koronaviru. „Domníváme se, že žádný scénář související s laboratoří není reálný,“ stálo v textu, jenž se stal nejcitovanějším vědeckým článkem roku. Z e-mailů a záznamů chatů pětice autorů, jež jsou nyní veřejné, ale vyplývá, že lhali. Že ve skutečnosti považovali možnost, že virus nezmutoval v přírodě, ale unikl z laboratoře, nejen za reálnou, ale i celkem pravděpodobnou. Že kvůli svým osobním zájmům, zejména angažovanosti v riskantním tzv. gain-of-function výzkumu, jenž ve Wu-chanu probíhal ve spolupráci s americkými institucemi, se rozhodli hypotézu úniku z laboratoře zdiskreditovat. „Nemám rád, když se do vědy vnáší politika, ale nedá se tomu vyhnout, zejména za těchto okolností,“ napsal nejarogantnější z nich, virolog Kristian Andersen. A cíle se jim podařilo dosáhnout – reportérka New York Times, která měla covid na starosti, dokonce prohlásila, že diskutovat o možném úniku z laboratoře je „rasistické“.

Celé šarádě byl blízko i Anthony Fauci, ale to ať si vyříkají američtí voliči. Dlouhodobě je, myslím, nejzávažnější diskreditace vědy, k níž dochází, když se lidé, na něž se spoléháme, že hledají vědeckou pravdu, začnou zabývat tím, co by jaká „pravda“ znamenala, a příslušně „formovat narativ“.

Nyní jedna optimistická zpráva. Deník Wall Street Journal podnikl sondu do situace na určitém segmentu pracovního trhu, jaké jeho stránky přinášejí běžně. Tato je ovšem věnována manažerům (a manažerkám) v oboru DEI, tedy diverzita, rovnost a inkluze. A situace není dobrá. Mezi firmy, jež se zbavily topmanažerů oboru, patří Netflix, Disney a Warner Bros. Discovery, ale celkově jdou počty propuštěných od loňska do tisíců. „Po smrti George Floyda v rukou policie v květnu 2020 se firmy předháněly v přijímání manažerů pro diverzitu,“ připomíná Journal. A teď? „Když jsem odeslala 300 přihlášek, přestala jsem počítat,“ shrnuje shánění nového místa jedna propuštěná vedoucí pracovnice. Někteří prý dokonce uvažují o tom, že změní profesi.

Na článku je nejobdivuhodnější to, že ho autoři dokázali napsat bez jediné zjevné známky škodolibosti.