Kolaps a konec civilizace nebo rovnou světa ve filmu už nejsou, co ještě nedávno bývaly. Tedy záminka pro spektákl, pornografii zkázy, nejlépe sledovanou v bezpečí zajištěného domova. Táto, pojď sem přece, už bude to megatsunami! V posledních letech se ale z možnosti nějakého civilizačního zhroucení stalo téma jaksi naléhavější. Veřejná debata je plná soupeřících představ apokalypsy, jistě se jí zaobírá imaginace mnoha a mnoha jednotlivců. S těmi sdílenými i privátními strachy si pohrávají mnohá dnešní díla, mezi ta jaksi prestižnější patří film Nech svět světem režiséra Sama Esmaila z produkce Netflixu. Streamovací společnost ho premiérovala na konci roku, kdy se uvádějí i díla, od nichž se očekává, že by mohla zaujmout členy porot a akademií, které budou brzy rozhodovat o laureátech nejrůznějších cen.

A autoři a producenti filmu Nech svět světem na taková ocenění možná pomýšleli a třeba se jich i v nějaké míře dočkají. Je to první hraný snímek produkce vlastněné Barackem a Michelle Obamovými, což mu v očích části publika může dodat na závažnosti (a v očích jiné části ho to odsoudí do devátého kruhu filmového pekla). Má určitou úroveň, vynalézavou kameru, pár působivých scén, vystupují v něm dobří herci. Dokonce se dá říct, že je v některých ohledech inovativní. Je to ale také frustrující film – v něčem záměrně, ale v něčem spíš bezděčně. Obávám se, že i v tom nejdůležitějším.

Amanda (Julia Robertsová), úspěšná reklamní manažerka, trochu mizantropická a nedůvěřivá, se impulzivně rozhodne vyjet si na pár dní do luxusního letního sídla na pobřeží. Jede s ní manžel Clay (Ethan Hawke), intelektuální typ, za jehož ostentativním dobráctvím se může skrývat velký kus nerozhodnosti a „měkkosti“, a její děti – Rose (Farrah Mackenzieová) a Archie (Charlie Evans). Na pláži zažijí cosi krajně podivného, nepřikládají tomu ale zásadní význam. V noci však do jejich pronajaté vily dorazí majitel, boháč G. H. Scot (Mahershala Ali) s dcerou Ruth (Myha’la). V New Yorku se prý cosi děje, rádi by proto přespali. Obyvatelé o samotě stojícího domu nemají kontakt se světem, komunikační systémy spadly, občas ale i oni zahlédnou podivné a znepokojivé věci...

Nech svět světem je film, který ukazuje světodějné události jaksi zdola, z velmi omezené perspektivy lidí, kteří na ně nemají nejmenší vliv a nemají ani přesnější představu o jejich povaze. Nedojde tu na obrazy „velkolepé“ zkázy a rabujících davů – nanejvýš jen v jakémsi vzdáleném náznaku nebo ve zneklidňujících obrazech, ty ale není možné dešifrovat. Film ani nezachycuje zhroucení normality a nástup chaosu, jeho izolovaní hrdinové dál v kulisách normality žijí a většinou se snaží jakžtakž normálně chovat. Nedochází mezi nimi k mnoha dramaticky vyostřeným scénám, konflikty jsou tlumené a někdy ani ne artikulované. Autoři se snaží zpřítomnit tenzi pod snahou o sebeovládání.

Všechny ty zhusta nijak dějově či jinak vyhrocené scény prostupuje otázka: Co se to děje? Esmailovi a jeho týmu se to napětí daří udržovat a postupně gradovat s tím, jak se zvyšuje frekvence setkání s nevysvětlitelným a hrozivým. Tímhle způsobem vyprávěné příběhy ale do značné míry stojí na pointě, na síle momentu, v němž je pravda, anebo aspoň její část, odhalena. A v tomhle ohledu Nech svět světem selhává až spektakulárně.

K tomu odhalení dojde tak, že jedna z postav se rozhodne říct, co už dlouhou dobu věděla, ale mluvit se jí o tom nechtělo – trochu líné scenáristické řešení. A především ta velká zjevená pravda je dost banální a formulovaná strašně didakticky. Z filmu, který byl nesen napětím z nevědění, se najednou stane dílo, jež chce ohromit moudrostí. Ne snad že to, co se tu hrdinové ve finále dovědí, je nějak vycucané z prstu nebo se v tom skrývá nějaké manipulativní ideologické poselství. Spíš jen takový s velkou pompou podaný a vlastně banální truismus. Autoři nemuseli ničit civilizaci, aby publiku sdělili zrovna tohle.

Nech svět světem (USA, 2023), scénář a režie: Sam Esmail, hrají: Julia Robertsová, Ethan Hawke, Mahershala Ali a další. Streamuje Netflix.