Tento týden to bude přesně rok, co Česká národní banka změnila směr a styl. Prezident Zeman hledal nového guvernéra a členy bankovní rady, kteří v časech historicky nejvyšší inflace odmítnou k jejímu snižování používat základní zbraň, kterou proti ní mají. Úrokové sazby. Zeman nikdy nevysvětlil, proč zvyšování úroků tak urputně odmítá a obsazuje podle toho centrální banku. Jeho referenční skupina v ekonomice byli podnikatelé s obrovskými úvěry jako Andrej Babiš. A u úvěrů, které na rozdíl od hypoték nemají žádné časové fixace, bolí každá desetina procenta. Zeman si vybral většinu centrálních bankéřů v čele s guvernérem Alešem Michlem, která bude dělat měnovou politiku pro dlužníky.

Ve jménu té politiky rezignovala na svoji hlavní roli a smysl bytí, který jí dává ústava. Tím je udržování cenové stability. Inflace na úrovni 15 procent po roce Michlova guvernérování nemá s cenovou stabilitou nic společného. Na úroky už ČNB rok nesáhla. K plnění svého ústavou daného úkolu už rok nepoužívá svoji hlavní zbraň. Hned na začátku řekla, že si prodlouží období, kdy tady bude drahota, nikoli cenová stabilita. Říkali tomu prognóza s delším horizontem. Přesně řečeno: ta drahota tady bude větší a delší, než kdyby se výrazněji zasáhlo.

Výsledek? Prudké zdražování se začíná stávat novým normálem. Říká se tomu inflační spirála. Lidé a firmy už nevěří, že se rychle vrátíme k cenové stabilitě. Tedy době, kdy se ceny mění plus minus o dvě procenta. Centrální banka se dlouho hájila, že proti zdražování zasahuje místo sazeb kurzem. Do listopadu korunu uměle posilovala intervencemi. Pak už to ani dělat nemusela, protože koruna je rekordně silná. Používáme kurz, nepoužíváme sazby, tvrdí guvernér Michl. Jenže jedna z nejvyšších inflací v celé Evropě tu přetrvává navzdory silné koruně. Ta zlevňuje dovozy. Jenže navzdory tomu je tady to rekordní zdražování. Kdyby nebyla ani ta silná koruna, máme inflaci ještě výrazně vyšší.

Tady jsme po téměř roce s novou většinou bankovní rady, která odmítá zvedat úroky. Sám guvernér po posledním jednání bankovní rady fakticky přiznal, že jeho politika odporu ke zvyšování úroků nefunguje. Proto bude letos podle něho inflace vyšší, než ČNB v této sestavě očekávala.

Poprvé po roce začal Michl naznačovat, že by úroky mohly začít růst. Už na zasedání bankovní rady na začátku května byli pro zvýšení úroků tři ze sedmi bankéřů. Do té doby to pravidelně býval jediný. Tomáš Holub. Není vyloučeno, že příště přibude další hlas a sazby půjdou nahoru. Dokonce i z Michlových slov na tiskové konferenci po zasedání se dá mezi řádky číst, že ani on nemusí třeba příště hlasovat proti.

Aleš Michl už zjevně vidí, že jeho rok trvající politika odporu ke zvyšování úroků výsledky nenese. A snaží se pozornost odklonit na jiné viníky. Nejvíc na ráně je přirozeně vláda Petra Fialy, které se rozpočet propadá do rekordních schodků. Michl přímo říká, že pokud kabinet skutečně nezačne snižovat výdaje a rozpočtové schodky, banka bude muset přitvrdit.

Jenže vláda má obrovské schodky i proto, že centrální banka není schopna udržet cenovou stabilitu. Kdyby toho Aleš Michl schopen byl a plnil svoji ústavou danou povinnost cenové stability, schodky jsou poloviční. Nemusely by se především platit všechny ty valorizace důchodů a sociálních dávek. Cenovou stabilitu má v popisu práce Aleš Michl, nikoli Petr Fiala. Premiér se po Michlově ataku poprvé ozval a guvernéra na to upozornil.

Vláda má za hospodaření politickou odpovědnost. A rozpočet v této chvíli kabinet bohužel opravdu nemá pod kontrolou. Centrální banka ale musí dělat všechno pro to, aby tady udržela cenovou stabilitu. V září 2021, kdy už byl centrálním bankéřem, napsal Aleš Michl na Twitter jasně: „Vyvracím 5 nesmyslů o inflaci. Nesmyl 1: za současnou inflaci může vláda. Pravda: pečovat o cenovou stabilitu je úkolem ČNB. Vláda za to fakt nemůže. Pokud na někoho chcete řvát, tak spíš na mě.“ Tehdy vládl Andrej Babiš, kterému Michl předtím dělal poradce a moderoval jeho talk show, předchůdce pozdějšího Čau lidi. C’est la vie.