Ve chvíli, kdy držíte v ruce nové Echo, uplynul už přinejmenším týden od prvního blogu Seymoura Hershe na Substacku. Pětaosmdesátiletá legenda americké pátrací novinařiny tu dovozuje, že tři z celkem čtyř potrubí plynovodů Nord Stream I a Nord Stream II nechal loni v září zlikvidovat Joe Biden.

Podle Hershe Bílý dům tuto sabotáž provedl ve spolupráci s Norskem, které jako vývozce plynu do Německa a odtud dál do střední Evropy nebylo ve věci bez vlastního zájmu. Nejprve prý obě země pod pláštíkem pravidelného cvičení NATO v Baltickém moři na dvou místech přiložily k trubkám trhavinu. O čtvrt roku později tu pak norské letadlo shodilo na hladinu sonární bójku, která svým zvukovým signálem trhavinu odpálila. Text pro každého, kdo vládne angličtinou, stále volně přístupný na webu, obsahuje neuvěřitelné množství detailů – politických, logistických i technických. Bílý dům a CIA Hershův výklad dementují, jak stojí a leží, až dosud se ani nepokusily zpochybnit celek třeba vyvrácením nějakého detailu. Jinak se kritici omezují na fakt, že v celém textu se Hersh odvolává na jediného, údajně vysoce postaveného svědka. Ano, to je důvod k obezřetnosti. Další kritika nemíří na text, ale na osobu autora. Prý že tohoto pána, proslaveného odhalováním skandálů americké armády a tajných služeb od Vietnamu po Irák, mezitím dostihl věk, tedy čím je starší, tím snáz propadá konspiračním teoriím. Připomíná se jeho skepse vůči incidentům s chemickými zbraněmi v Sýrii – jenže okolo všech tří útoků v letech 2013, 2017 a 2018, z nichž na druhý a třetí odpověděly západní vlády raketami na cíle Asadova režimu, skutečně panují vážné pochybnosti. Nevyjádřil je jen Hersh, proti vedení Organizace pro zákaz chemických zbraní se tu vzbouřila i část inspektorů, kteří byli na místě. Vybrat si pro demolici Hershovy reputace tento příběh není chytrý tah.

Známý francouzský historik a intelektuál Emmanuel Todd nedlouho před Hershem švýcarskému týdeníku Weltwoche na otázku, kdo stojí za sabotáží Nord Streamu, odpovídá: „Samozřejmě že to byli Američani. Ale to je naprosto nedůležité. To je normální. Důležitá otázka zní jinak: Jak může společnost vůbec uvěřit tomu, že to mohli být Rusové?“ A pokračuje: „Noviny nám tvrdí, že Rusové ostřelují věznice, které předtím obsadili. Že ostřelují jaderné elektrárny, které kontrolují. Že vyhodí do vzduchu plynovod, který sami postavili.“ Todd tomuto jevu říká „inverze přípustné reality“.

Krátký pohled do soudobé historie – a ne, nejsou to učebnice z dob ČSSR, je to americká historická věda – nás učí, že když se Washington rozhodne někde zasáhnout vojensky, skoro vždy zásah doprovází propaganda. I dřív se stávalo, že vládní propagandě aspoň přechodně podlehly i velké noviny. Nicméně v nich skeptici Hershova typu vždycky dostávali místo a následně sbírali novinářské ceny. Posledních asi dvacet let je unikátních tím, že takové osvědčené intelektuální návyky jako zvídavost a skepse bývají opouštěny vždycky, když jde o geopolitiku. Před Irákem, před Libyí, před Sýrií, nakonec i před Ukrajinou. I v tomto případě se Amerika vypovídáním smluv o kontrole zbraní s Ruskem, instalací raketových systémů v Rumunsku a brzy v Polsku, neustálým pořádáním vojenských cvičení s Ukrajinou a na podzim 2021 strategickou chartou Washington–Kyjev, která Ukrajině slibuje pomoc s přijetím do NATO, chovala jako hasič, který přijel hasit benzinem.

Pod zdrcujícím dojmem Putinovy brutality na Ukrajině dnes u nás nelze vést věcnou rozpravu o tom, jestli tato stupidita Washingtonu k válce přispěla víc než latentní ruský imperialismus, v daném případě ještě podbarvený starou povýšeností vůči „chocholům“. Kdo hned víte, že klást si takovou otázku je nesmysl, neboť rozprava přece je otevřená, a kdyby Američané něco v uplynulých letech udělali špatně, dávno by to bylo široce uznáno, si tedy sami sobě můžete položit otázku, jestli v České republice máme skutečně zájem o vyšetření sabotáže Nord Streamu. A jestli jsme ochotni žádat vyvození následků, kdyby se ukázalo, že za sabotáží byl náš strategický spojenec a garant bezpečnosti Evropy. Nemáme, nejsme.