Nedávno proběhla zpráva o tom, že Čína plánuje dál ve velkém stavět nové uhelné elektrárny. Až do roku 2027. A to tvrdí její představitelé teď, žádný závazný termín to pravděpodobně není.

Častý argument je ten, že Čína ale přece trhá rekordy ve stavbě zelených zdrojů, tedy hlavně větrníků a solárních elektráren (nechme teď stranou, že Evropa je na jejích zelených technologiích a solárních panelech nebezpečně závislá, na což se v diskusích záměrně zapomíná). Čína staví OZE, jenomže aby vyrovnala jejich nestálost, nenechává si odumřít záložní stabilní zdroje.

Jak jsme na tom aktuálně s uhelnými elektrárnami u nás? Stále pokrývají přes 40 procent výroby elektřiny, u tepla je to přes 50 procent. A jen uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice ze skupiny Sev.en pokrývají stále skoro 15 procent spotřeby elektřiny.

Na konci loňského roku ministr průmyslu Lukáš Vlček představil novelu energetického zákona, tzv. lex plyn. Název je poněkud zavádějící, protože v ní jde o plyn, ale ještě více o uhlí. Ministr přiznal, že bez velkých záložních zdrojů nebude možné zajistit spolehlivé dodávky elektřiny. Novela prošla druhým čtením ve sněmovně. A kromě toho, že má urychlit povolovací procesy pro výstavbu paroplynových elektráren s výkonem nad 100 MW (věří se, že plyn jako dočasně „čistý“ zdroj má nahradit uhlí, pokud se ovšem zvládne potřebný výkon v plynu postavit), mělo by začít platit i dotování velkých uhelných elektráren. Tedy v případě, že je budou chtít jejich provozovatelé zavřít, ale ČEPS a energetický regulátor vyhodnotí, že ukončení výroby je hrozbou pro naši energetickou soběstačnost.

Děláme vše obráceně. Systém emisních povolenek a fakt, že cenu elektřiny zásadně ovlivňuje cena plynu jakožto závěrného zdroje, způsobily, že ztrátovou uhelnou výrobu musí stát dotovat. Protože fungovat bez uhelných zdrojů v následujících několika letech nelze. Plynové elektrárny se postavit nestačily. Plánovaný výkon v zelených zdrojích není, ale zároveň už teď má síť s připojováním dalších nejen fotovoltaik problém a investice do OZE si ve fakturách platí „solidárně“ už dlouho všichni. Aby na provoz mohli pouze někteří pobírat dotace. Takže stejně jako Čína vše dotujeme a chceme dál dotovat. S tím rozdílem, že nám to zdrojově jaksi nevychází.