Výsledek polských voleb přináší lekce, které asi konzervativci nebudou chtít slyšet. Přinejmenším v polském případě – zda to platí obecně, je otázka – zkrachovalo to, čemu by se dalo říkat mocenský konzervatismus. Konzervativci si například všude, a právem, stěžují na to, že veřejnoprávní a etablovaná média jsou proti nim – pokud neprodukují přímo politicky tendenční zpravodajství, tak rámují celou společenskou debatu způsobem znevýhodňujícím konzervativce. Polská vláda si tedy pořídila vládní televizi. A těžko dnes najít někoho, kdo by byl ochoten tvrdit, že se jí to vyplatilo.

Polská vláda se taky viditelně spojila s katolickou církví. Podporovala ji finančně i politicky a v roce 2020 schválila velmi tvrdý protipotratový zákon. Běžný klasický liberál vybavený zdravým rozumem musel být skeptický vůči tomuto cpaní náboženství horem dolem. Zkušenost ho vedla k názoru, že, jak to kdysi formuloval Andrew Breitbart, „politika je dole po proudu od kultury“. Západní křesťanské společnosti se prostě sekularizují. A ten, kdo by si myslel, že společnost udrží v tradičních kolejích silou zákonů, moci a fúze státu s tradičními institucemi, narazí na to, co bychom mohli nazvat pravidlem stlačené pružiny. Země, které byly příkladem konzervativního režimu, jako frankistické Španělsko anebo poválečné Irsko, se poté, co tento krunýř padl, o to náruživěji vrhly vstříc co nejpermisivnějšímu liberalismu.

Polsko se rapidně odkřesťanšťuje. Nezačalo to nástupem PiS k moci v roce 2015, ale pokračovalo to a zejména u nejmladší generace akcelerovalo. Podle sčítání lidu v roce 2011 se ke katolictví hlásilo téměř 34 milionů Poláků, v roce 2021 již jen 27. Počet lidí, kteří chodí aspoň jednou týdně na mši, začal prudce klesat v roce 2017 (z 60 % v roce 2005 na dnešních 40) a souběžně rostl počet lidí, kteří nechodí do kostela vůbec (z 10 % na víc než dvojnásobek). Ještě to uspíšil covid, po němž se ovšem čísla nevrátila na předchozí hodnoty. A nejsilnější je propad u mladé generace: 49 % středoškoláků nikdy nechodí do kostela a 23 % se prohlašuje za nevěřící (zatímco v celém národě je to stále jen pět procent). Podobný příběh vyprávějí čísla o žácích docházejících na hodiny náboženství nebo o církevních svatbách.

Neprojevuje se to jen v číslech. Vygooglete si „cenzopapa“ a vyhrne se na vás záplava polských memů zesměšňujících Jana Pavla II. Žádné konkrétní zlo mu osobně nepřipisují, je to srozumitelné jen jako vzpurná reakce na oficiální kult.

Strana PiS získala ve volbách 35,4 % hlasů, v generaci 18–29 podle exit pollu ani ne 15 %. Bod pro teorii stlačené pružiny.

Polská vláda byla obviňována z ohrožování vlády zákona a bude zajímavé sledovat, jak se tato agenda bude vyvíjet za vlády nové. Stejně tak by bylo zajímavé sledovat, jak by ti, kteří to ohrožování sledují – ráda se k němu vyjadřuje třeba Věra Jourová –, zareagovali na nedávné prohlášení francouzského ministra vnitra (podmiňovací způsob, protože si neděláme iluze, že se někdo skutečně ozve). Ministr Darmanin ohlásil, že začne systematicky deportovat nežádoucí cizince. „Budeme identifikovat nebezpečné typy na celém národním území, odebereme cizincům mezi nimi povolení k pobytu a vyhostíme každého cizince, kterého budou bezpečnostní služby považovat za nebezpečného,“ řekl na tiskové konferenci.

A dodal, slovy francouzské novinářky Anne-Elisabeth Moutetové, že „proces bude probíhat tak rychle, aby Evropský soud pro lidská práva neměl čas se zabývat jejich odvoláními, natož o nich rozhodnout. Pokud by bylo rozhodnuto, že jejich vyhoštění bylo porušením Evropské konvence, jíž je Francie signatářem, tak zaplatíme pokutu,“ řekl Darmanin bezstarostně. „Zpátky vpuštěni nebudou.“

Je svůdné dopřát si nějaký ten sarkasmus na téma dvojího metru přikládaného na zakladatelské země EU a na východoevropské nové příchozí. Ale možná důležitější je něco jiného. Darmanin není jediným evropským politikem, který v posledních letech de facto přiznává, že celý systém vlády práva se stává nefunkčním a neovladatelným. Systém, který nevytvořil nikdo jiný než oni.