Kdo poslouchá veřejnoprávní Český rozhlas, nemůže si nevšimnout, že je dlouhodobě velmi krotký v kritice exministra financí Andreje Babiše. Vidět to bylo ve všech vypjatých chvílích posledního roku. Když se Andrej Babiš dostal do vážného podezření kvůli svým legálním osobním příjmům. Když byl Andrej Babiš kvůli tomu nakonec odvolán z vlády. U pochybností o legálním původu Babišových osobních příjmů byla investigativní reportérka Radiožurnálu Jana Klímová jednou z prvních, kdo se případu věnoval, tím ale jakékoliv výrazně kritické počiny vůči Babišovi končí. Převládá v lepším případě opatrná neutralita, často ale přecházející až do servility.

Kontrast je dobře patrný ve srovnání s veřejnoprávní Českou televizí. V jejích archivech se najdou systematické investigativní reportáže o pochybném původu majetku a příjmů exministra financí. Najdou se tam velmi ostrá interview dobře připravených moderátorů Světlany Witowské ze 4. května letošního roku po zveřejnění nahrávek Babiše s jeho novinářem Markem Přibilem z MF DNES nebo Lukáše Dolanského z 31. ledna letošního roku, tlačícího Babiše ke zveřejnění dokladů o jeho osobních legálních příjmech. To jsou hard talk rozhovory s nejmocnějším politikem hodné sebevědomého média veřejné služby.

Kontrast s Českým rozhlasem asi nemůže být větší. Jeho vlajkovým hard talk rozhovorem je pořad Dvacet minut Radiožurnálu. V něm se až na výjimky, kdy jde třeba o ekonomický rozhovor, střídají dva moderátoři. Andrej Babiš navštívil od konce ledna tento pořad dvakrát. 20. února, kdy naplno jela veřejná debata o původu jeho majetku, a 24. května, ve chvíli, kdy si balil kufry na ministerstvu financí. Nevedli je tradiční moderátoři pořadu. Na oba se přímo na ministerstvo financí za Babišem dostavil šéf zpravodajství Radiožurnálu a ČRo Plus Jan Pokorný. Už titulky, s nimiž Radiožurnál rozhovory inzeruje na webu, jsou výmluvné. Únorový zní: „Já jsem tady nepřítel číslo jedna. Uvidíme, co bude v říjnu.“ Květnový: „Vedou proti mně kampaň, pracují na ní desítky lidí, tvrdí Andrej Babiš.“

Archiv ukazuje, že Jan Pokorný zas tak moc rozhovorů nemoderuje. Je to vytížený manažer. I v soukromých médiích se stává, že za prezidentem nebo premiérem chodí šéfredaktor. U ministra financí je to ale opravdu výjimečné. Opakovaně zvlášť.

Nejspíš i proto nemá Andrej Babiš důvod si na Český rozhlas, na rozdíl od České televize, stěžovat u vysílací rady.

V pátek jsem si na malém, marginálním detailu ověřila, že krotkost a nekritičnost k Andreji Babišovi je hlubším naladěním rádia. I v takové pop věci politického PR, jako je Babišova svatba. V pátek dopoledne mi volala produkční z rádia Plus, jestli bych jim v sobotu po páté hodině v pořadu Den podle Barbory Tachecí nekomentovala ekonomické aspekty Babišova nového svazku.

Nejdřív mě napadlo, že je úplně absurdní, jak se veřejnoprávní médium účastní Babišova politického PR. Pak jsem si uvědomila, že to má i veřejný rozměr. Babišova novomanželka Monika je totiž v řídících radách svěřenských fondů, v nichž má Babiš zaparkovaný všechen svůj majetkem. Sňatkem se stala osobou ještě výrazně bližší. Mimo jiné právně. Majetek ve svěřenském fondu, ovládaném manželkou, je dost výsměch zákonu o střetu zájmů. Zvlášť když se novomanželé Babišovi chlubí v Blesku, že nemají žádnou předmanželskou smlouvu. Všechny Babišovy příjmy od neděle se tedy stávají součástí společného jmění manželů. Proto jsem na nabídku krátkého komentáře po telefonu Českému rozhlasu kývla.

Asi za dvě hodiny mi stejná produkční volá zpět s tím, že se mi moc omlouvá, ale musí pozvání zrušit. Zjevně jí to bylo nepříjemné, tak se mi snažila vysvětlovat, že se nakonec rozhodli, že to nechají komentovat někoho „nezávislého“. Prý někoho z Transparency International. Už to je samo o sobě absurdní. Já nemám s Andrejem Babišem, s výjimkou toho, že o něm píšu, mluvím do televize a rádia jako komentátor, nic společného. Na rozdíl od Transparency International. Z ní pochází Babišova pražská primátorka Adriana Krnáčová.

Současný šéf David Ondračka se svého času třásl na to, že bude ve vládě ministrem vnitra nominovaným Babišem. Ve správní radě Transparency sedával Jan Macháček, dvorní novinář Babišových Lidových novin (toho času ve svěřenském fondu ovládaném novomanželkou Monikou) a šéf Babišova Institutu pro politiku a společnost.

Zeptala jsem se produkční, kdo je editorem pořadu. Řekla mi jméno a za pár desítek minut znovu volala, že to není rozhodnutí editora, ale rozhodnutí, které padlo v širším okruhu na poradě. Proto jsem volala právě Janu Pokornému, šéfovi zpravodajství a publicistiky Radiožurnálu i Plus. Ten se omluvil, že je na dovolené na Šumavě a na poradě nebyl. Byl ale informován, že se tam prý dohodli, že se vypustí celé téma a Babišova svatba se odbude jen čtenou zprávou. Na detaily se mám prý zeptat šéfredaktora Plus Ondřeje Nováčka. Ten se mi omluvil, že je ve vlaku, hovor špatně slyší a zavolá za hodinu zpět. To udělal a podrobně mi vysvětloval, stejně jako Jan Pokorný, že se nakonec rozhodli pro minimalistickou variantu čtené zprávy. Stejně jako to prý udělali u rozvodu Bohuslava Sobotky.

Zdůrazňoval, že si to nemám brát osobně. Což jsem ho ujistila, že si rozhodně neberu. Osobně si ani náhodou nemůžu stěžovat. Český rozhlas mě velmi často zve ke komentování celé široké škály témat, kterým se věnuji. Dostala jsem od něj i nabídky na vlastní ekonomický pořad a pravidelné komentáře.

Drobná příhoda mě jen utvrdila v tom, jak si veřejnoprávní Český rozhlas dává velký pozor, aby se kritika Babiše neobjevila ani v referování o jeho svatbě, kterou pojal jako monstrózní PR akci. Vyměklost u vážných témat, které Babiše skutečně ohrožují, pak nemůže překvapit. Stálo by za to, aby Rada Českého rozhlasu před klíčovými říjnovými volbami pečlivě pozorovala.