průměrný výrobek stačí srovnat s něčím ještě horším a hned se prodává lépe

Úspěch EET? Jen Potěmkinova vesnice

průměrný výrobek stačí srovnat s něčím ještě horším a hned se prodává lépe
Úspěch EET? Jen Potěmkinova vesnice

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Všechno na světě je relativní. To ví každý, kdo chce vychválit své vlastní zboží. Ve skutečnosti jde o průměrný výrobek, stačí ho však srovnat s něčím ještě horším, a hned se prodává lépe. Této možnosti si jsou dobře vědomi i ti, kdo chtějí představit pokladny EET i další kroky vlády Bohuslava Sobotky za účelem lepšího výběru daní jako mimořádný úspěch. Vládní verze zní zhruba následujícím způsobem. Výběru daně z přidané hodnoty (DPH) se letos daří. Za prvních sedm měsíců se vybralo o 22 miliard, tedy o plných jedenáct procent víc než ve stejném období minulého roku. Ministerstvo financí i celá vláda Sobotky se za to dočkaly pochval i od nezávislých ekonomů.

Význam těchto čísel ještě podtrhuje srovnání z posledních patnácti let, které ukazuje, že příjem z DPH rostl o něco rychleji pouze v letech 2004 a 2005, kdy ovšem pomohla reforma vlády Vladimíra Špidly zvyšující sazbu této daně na značnou část spotřebního zboží. Dvouciferným tempem vyrostly příjmy ještě v roce 2013, když premiér Petr Nečas nechal zvýšit u DPH o procento obě sazby. A teď stejný úspěch zaznamenali Sobotkovi lidé v čele s ministrem financí Andrejem Babišem jenom zlepšením systému kontroly.

Co se skrývá za fasádou

Vždy je příjemné někoho pochválit, bohužel v tomto případě to nejde, protože by to prostě nebyla pravda. Srovnání s uplynulým rokem totiž především zakrývá fakt, že současná vláda přes zavedení nových byrokratických postupů, jako jsou kontrolní hlášení a EET, ani přes masivní využívání nejtvrdších prostředků typu zajišťovacích příkazů ve výběru DPH nijak mimořádně úspěšná nebyla.

Při srovnání prvních sedmi měsíců z každého roku se příjmy DPH zvýšily od roku 2013 o 42 miliard, tedy o 23 procent. Ovšem ve stejné době vyrostly podle údajů Českého statistického úřadu tržby maloobchodu o 31 procent. Schopnost vybírat DPH se ve srovnání s tržbami zhoršila, což je v kontextu posledních patnácti let rovněž unikátní výsledek, ovšem s negativním znaménkem.

Obdobím srovnatelným s časy premiéra Sobotky jsou roky 2003–2007, kdy rozpočet sestavoval stejný Sobotka jako ministr financí pro premiéry Špidlu, Grosse a Paroubka. Tehdy rostla spotřeba ještě rychleji, o plných 37 procent, výběr DPH se tehdy zvýšil dokonce o 43 procent. Za tak příznivý výsledek může již zmíněné Špidlovo zvýšení sazeb v květnu 2004, ovšem také bilanci současné vlády pomohl doznívající efekt Nečasova zvýšení sazeb z roku 2013.

Proti kritice, že výběr DPH drhne, našlo Babišovo ministerstvo financí dosud jediný argument. Za nižší příjmy, než odpovídá maloobchodním tržbám, může zavedení druhé snížené sazby DPH pro léky a knihy v roce 2015. Ročně tím však rozpočet přišel podle údajů ministerstva financí jen o čtyři miliardy, tedy o málo přes procento. Lepší než vymýšlet další důvody, proč to s DPH nešlo, je tedy mávnout rukou nad obdobím do roku 2016, připomínat jen úspěchy roku 2017 a zdůvodnit je zavedením EET. Přitom nechat stranou hypotézu, podle níž EET v hospodách a obchodech přispělo k tomu, že v Česku se s výjimkou Pobaltí už třetí měsíc zdražuje nejvíc z celé Evropské unie.

Místo pořádku chaos

K vysvětlení zůstává jediná otázka, proč má výběr DPH takové výkyvy, když se maloobchodní tržby zvyšují setrvalým sedmiprocentním tempem. V roce 2014 držel růst výběru po sedmi měsících slušné osmiprocentní tempo, v následujících dvou letech v zásadě stagnoval a strmě roste teprve letos. Jako odpověď se nabízí praxe, kterou spustila Finanční správa okamžitě po nástupu Babiše do čela ministerstva financí. Začala zadržovat tzv. nadměrné odpočty. Jinými slovy nevracela zálohy na DPH tomu plátci, u kterého výše požadované částky převyšovala výši záloh za další zdaňovací období. Peníze poslala až po kontrole, jestli plátce nepodvádí.

Tím se začaly na účtech finančních úřadů hromadit miliardy, jejich objem překračoval i podle přiznání ministerstva financí desetimiliardovou hranici. Nakonec však bylo peníze nutné vrátit a bilance se zhoršila. Jinak se začali chovat také daňoví poplatníci. Nadměrné odpočty vznikají, když například firma hodně investuje. Podnikatelé si ovšem začali dávat pozor, aby se nadměrným odpočtům vyhnuli, a začali své mimořádné požadavky na odpočty rozpouštět v průběhu celého roku, aby se vyhnuli nepříjemné pozornosti úředníků.

Vinou zadržování záloh a poté zdržování žádostí o odpočty ztratila statistika DPH do značné míry na výpovědní hodnotě. Pravděpodobným dopadem změny chování úředníků a podnikatelů však jde nejspíš vysvětlit vyšší výběr v roce 2014 i stagnaci ve dvou dalších letech, která se vyrovnává až letos. Jako tak často, způsobují nepromyšlené zásahy do fungování složitého státního mechanismu jistý chaos.

Lepší než vymýšlet další důvody, proč to s DPH nešlo, je mávnout rukou nad obdobím do roku 2016, připomínat jen úspěchy roku 2017 a zdůvodnit je zavedením EET - Shutterstock