KULTURNÍ TIPY LUKÁŠE NOVOSADA

Cesty, v jejichž průběhu míjíme cíl

KULTURNÍ TIPY LUKÁŠE NOVOSADA
Cesty, v jejichž průběhu míjíme cíl

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Je tradice iluze stálosti?

Bývá slyšet a číst o nutnosti opečovávat a uchovávat tradice. Byť není jasné, proč ani jak tradice vzniká (je třeba zdejší naříkání nad nedostatkem tradic rovněž tradice?). Přemítat o tom možno na výstavě hornolužických krojů – oděvů, které svou složitou propracovaností a důrazem na původ po staletí pomáhaly slovanskému národu Lužických Srbů přežít v obklopení německým živlem. A také katolíkům odlišit se od protestantů, kteří Sasku dominují. Liberecká výstava je přitom vskutku fundamentální, neboť je připravena ze sbírek Trachtenfundusu neboli fondu krojů. A tak dává dokonalý přehled: v Srbské Lužici bývalo běžné nosit kroj ještě v 80. letech, následující rozvolnění společnosti však tuto samozřejmost vymýtilo. Dnes je sice možné vidět kroje i na dívkách, ale nosí se pouze při slavnostních příležitostech. Co tedy je tradice a jaký vliv má na společnost?

Výstava Lidové kroje z Horní Lužice je v liberecké Krajské vědecké knihovně k vidění do 30. září. (20. září v 17:00 ji doprovodí přednáška správkyně Trachtenfundusu Moniky Cyžowé.)

Z vernisáže výstavy Lidové kroje Horní Lužice - Foto: Portál Liberec.cz

Zákony štěkají na všechny

Je možné, že v příštích týdnech bude zjevením českých televizí vysílání šest roků starého dánského seriálu Vláda. Pověst ho předchází, u nás ještě neběžel a prostředí nejvyšší státní politiky je lákavé. Nadto prý je vykresleno realisticky, tvůrci se zvládli vyhnout svodům přikrášlování svého příběhu dánské premiérky zbytečným dramatizováním a nactiutrháním politického řemesla. Také u této příležitosti tedy se patří připomenout, že i tuzemská kinematografie několikrát zvládla natočit politickou story, za niž netřeba se stydět. Třeba soudní drama Obžalovaný, jež pojednává o obvinění bezúhonného člověka, který však se shodou souvislostí jeví jako podvodník. Drama dvojice Kadár a Klos je jistě tendenční: v půli 60. let obvinilo komunismus, že je stejně bezcenný jako kterýkoli jiný režim. Ale funguje nadčasově a Vlado Müller v hlavní roli je skvělý.

Seriál Vláda vysílá ČT2 vždy v úterý od 21:50, díl je opakován v sobotu po 11. hodině.
Film Obžalovaný vysílá ČT Art v pátek 16. září od 22:15.

Záběr z filmu Obžalovaný - Foto: Slovenský filmový ústav

Tanec, ten rytmus vesmíru

Je znát, že skončily prázdniny a divadla stejně jako školy najela na standardní režim. S premiérami se roztrhl pytel: v následujícím týdnu jich je třiadvacet (i když pravděpodobně jich bude ještě víc). Z nich vybrat možno třeba performanci „na pomezí divadla a civilu“ . Je to studentský projekt napříč pražskou AMU a brněnskou JAMU, který má podnětný cíl: prozkoumat moment, v němž se tělo přestává chovat přirozeně a začíná se kontrolovat. A zároveň najít okamžik, kdy sál přestává být místností a stává se divadlem. To vše je ono „už“: může být otázkou plnou naděje, radostným vykřiknutím a hrůzyplným skřekem. Zlom, po němž inscenace pátrá, vyjadřuje střídání civilního pohybu a tance, přirozeného chování a přehrávání. Ty momenty mezi tím, kdy je příjemné být na očích, a mezi propadáním studu a hledáním pocitu bezpečí. Zviditelnění běžných reflexů.

Alica Minárová, Viktorie Vášová: Už
Režie: Viktorie Vášová 
Choregrafická a pohybová asistence: Alica Minárová 
Scénografie: Zuzana Sceranková 
Hudba: Marie Svobodová 
Světelný design: Tomáš Tušer
Premiéra v Buranteatru 17. 9., první repríza 18. 9.

www.buranteatr.cz

První fotografie z inscenace Alice Minárové a Viktorie Vášové Už - Foto: Buranteatr

Jak známo, i cesta bývá cíl

Příběhy o neuposlechnutí dobře míněných rad, jež pro hrdinu či hrdinku znamenalo životní zvrat, posun do míst, na která předtím ani nepomysleli, jsou prastaré a vděčné. Svéhlavost a zarputilost dělat věci po svém, jež vyjadřují lidskou svobodu a člověka činí lepším, protože posouvají hranice možného. Třebaže takové chování vždycky vypadá příliš osobně, mívá i obecné dopady. Vždyť je to osud mnoha antických hrdinů – a je to i úděl hrdinky Vlčího ostrova. Ta neuposlechne lékařovo doporučení žít kvůli své nemoci bezpečný a předvídatelný život. Zvolí si opak: být na lécích nezávislá. Podoba takové vzpoury je dnes typická, je jí útěk do divočiny. Je jí cesta bez cíle, cesta plná setkání s náhodně střetnutými samorosty, podivíny, trotly a vyvrheli. A ovšem – cesta protnutá nečekanou a dojemně nesmělou láskou. Jako by se život vracel na začátek.

Lajla Rolstadová: Vlčí ostrov
Z norštiny přeložila: Daniela Mrázová.
Vydalo nakladatelství Kniha Zlín roku 2016. 242 s. 349 Kč.
www.knihazlin.cz

15. září 2016