Je to tak, začala škola a divadla opravdu přibývá. Dnes tedy dvě plzeňské pozvánky, muzikantská do Prahy, výstavní do Havlíčkova Brodu a jako ozdravné naředění festivalů a přehlídek intimita knížky do uší.

Fandíme divadlu

Divadelní Plzeň plnila v posledních dnech noviny především otevřením nového kamenného divadla – prvního, které v této zemi bylo postaveno a otevřeno od sametové revoluce. Účinkovat v něm bude Divadlo J. K. Tyla. Zprovoznění nové a architektonicky povedené budovy samozřejmě byla a je velká sláva. A muselo se stihnout na začátku roku, aby divadlo již mohlo sloužit dalšímu ročníku mezinárodního festivalu Divadlo, jehož dvaadvacátý ročník začíná právě v nadcházejícím týdnu. Hostí ho vždy celé město, jež zejména v první dny přehlídky, kdy se odehrává nejvíc představení, divadlem opravdu žije. Ostatně festival patří k velmi oblíbeným a sjíždí se na něj celá tuzemská teatrologická obec. Programový důraz festival vždy kladl na kombinaci přehlídky českých inscenací a inscenací z divadel zbylých zemí visegrádské čtyřky, k nimž přibyla ještě nějaká zahraniční představení odjinud. Tento rozměr si festival uchovává dodnes, kdy Visegrád politicky v podstatě přestal existovat a stal se prázdným pojmem, který přežívá pouze na podobných akcích. Je to sympatické a uchovává to naději, že třeba tento sympatický projekt jednou získá zpět svůj původní smysl, protože díky podobným akcím, jako je plzeňský festival, se ukáže životaschopným a potřebným. Že festival nevisí ve vzduchoprázdnu a je politický, angažovaný a pulzuje (a je to tak dobře), ukazuje programový začátek letošního ročníku: první předvedenou produkcí bude open-air představení v prostorách autobusového nádraží podle povídek současných ukrajinských spisovatelů, nazvané Autoatlas Ukrajiny. Hned následující představení je velká a rozporuplně přijatá produkce Národního divadla ke stému výročí začátku první světové války – 1914 Roberta Wilsona. Úvodní den festivalu zakončí novinka tuzemské hvězdy nového cirkusu La Putyky Dolls, kterou soubor premiéroval nedávno na jiném festivalu, Letní Letné. A pak už to půjde ráz na ráz: k vidění budou hry od tradičních českých souborů: Divadlo Drak přiveze Poslední trik Georgese Mélièse (grotesku inspirovanou životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie), Naivní divadlo Liberec pohádku O beránkovi, který spadl z nebe (a musí se vrátit zpátky), brněnské HaDivadlo uvede svou Maryšu, populární Vosto5 se představí Dechovkou (připomínkou dávné jihlavské události, kdy v obci Dobronín došlo v průběhu živelného poválečného odsunu k brutálnímu povraždění skupiny místních Němců). Ze zahraničních souborů se předvede slovenské Národní divadlo s inscenací podle textu nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové Rechnitz – Anděl zkázy nebo slovinské Národní divadlo Maribor hrou Ptačí sněm. K vidění budou ovšem též kusy v maďarštině, švédštině nebo francouzštině (všechny samozřejmě tlumočené do češtiny).

22. Mezinárodní festival Divadlo proběhne v Plni ve dnech 9. až 19. září. Podrobný program přehlídky naleznete na stránkách www.festivaldivadlo.cz.

Fandíme česko-německému divadlu

K divadlu v Plzni ještě jednou. Před uvedeným velkým festivalem se odehraje v Plzni drobný skvost: inscenace Peklo, již společně v rámci přeshraniční spolupráci připravili na společném semináři čeští a bavorští středoškoláci. Podobně projekty zažívají v posledních letech žně. Jejich myšlenka obnovit přirozený regionální život bez ohledu na státní a jazykové hranice, totiž vrátit Evropě její zemský ráz, je jistě chvályhodná. Zda však přináší užitek, v jaký její evropští tvůrci doufali, je otázka. Každopádně originalita tohoto česko-bavorského projektu spočívá právě v jazykové eliminaci, respektive ve vytvoření jazyka nového, jemuž tvůrci přezdívají čojč. Kdyby se někdo nedovtípil, je to složenina z českého „česky“ a německého „deutsch“, artikulovaného v češtině „[d]ojč“. Jednoduchá hříčka v roce 2011 dala vzniknout dokonce „Čojčské divadelní síti Čechy Bavorsko“. Založily ji norimberský pedagogicko-divadelní institut DAS Ei a rokycanské kulturní sdružení A BASTA!, aby mohly společně pořádat česko-německá divadelní setkání pro mládež, kde by byl koncept čojč používán. Touto nonverbální divadelní řečí se tak dnes hovoří od Hofu a Aše na severu přes linii Weiden / Tachov až k Českým Budějovicím / Pasovu na jihu a ve směrech na západ a východ od Plzně k Řeznu. Aktuální inscenace Peklo, třetí výsledek vzájemné spolupráce obou institucí, je divadelní koláž, jejíž jednotlivé scény mají být pochopením vztahu mezi člověkem a urbanizovaným prostorem, v němž tráví většinu svého života – ať už v parku, na dopravní křižovatce, nebo v automobilové zácpě. Pátrá po odpovědích na otázky, které si člověk ke své škodě klade zřídka: kdo a s jakým úmyslem naplánoval naše kroky městem? Vytyčil trasy, po nichž budeme chodit? A co nám tím chtěl sdělit? Máme možnost jeho úmysly změnit? Jaká je vlastně naše role v této hře? Představení pracuje se scénami, které se prolínají s živými obrazy, projekcí, pohybem a především právě kódem čojč.

Představení Peklo se uskuteční v pátek 5. září 10:00 a v sobotu 6. září v 19:00 v plzeňském Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici. Vstup je volný.

Nekonečná přitažlivost AD

Festival Dvořákova Praha překvapivě není tak starý, jak by se dle jeho věhlasu mohlo zdát. Letos se koná teprve jeho sedmý ročník, přitom patří k nejnavštěvovanějším tuzemským hudebním přehlídkám. Renomé si vybudoval jistě že vytrvalým zařazováním precizních interpretací klasických autorů, ale rovněž znovuobjevováním díla Antonína Dvořáka. Například letos 8. září se diváci dočkají „novodobé světové premiéry“ Dvořákova Slavnostního zpěvu v podání Pražského filharmonického sboru. Na něj naváže Česká filharmonie v čele s Jiřím Bělohlávkem a sólistou večera Josefem Špačkem: uvedou Dvořákovu Symfonii č. 3 a pochopitelně houslový koncert. Česká filharmonie pod Bělohlávkovým vedením se letos Dvořákovi bude věnovat ještě třikrát, postupně zahraje autorovu pátou a sedmou symfonii, k nim klavírní koncert a koncert pro violoncello. Výjimkou dvořákovských interpretací letos bude poslední koncert, kdy devátou symfonii ztvární Velký symfonický orchestr P. I Čajkovského pod vedením Vladimira Fedosejeva. Sólistou večera bude houslový virtuos Vadim Repin. Festival nabídne rovněž další výsostné světové orchestry. Zahraje například Izraelská filharmonie v čele se Zubinem Mehtou nebo elitní výběr členů Vídeňské a Berlínské filharmonie, Komorní orchestr Vídeň-Berlín. Sólistům mimo zmíněného Repina vévodí klavírista Krystian Zimerman. Patrně nejsledovanější událostí nadcházejícího festivalového ročníku však bude světová premiéra první Dvořákovy opery Alfred, která se odbude v Rudolfinu 17. září.

7. Dvořákova Praha proběhne ve dnech 7. až 22. září. Podrobný program hudební přehlídky naleznete na stránkách www.dvorakovapraha.cz.

Sláva barokní Čechie

Baroko je všeobecně považováno za období temna českých dějin, kdy se v českých zemích nedělo vůbec nic – krom toho, že páter Koniáš pálil knihy. Národ dle této představy stagnoval, nikam se nevyvíjel, o nic nesnažil, až ho z letargie vytrhla přívětivá ideologie národního obrození a následná dynamika celého 19. století. Přestože se po roce 1989 vyrojila celá řada badatelů, kteří svou prací literárněvědnou, kunsthistorickou nebo jazykovědnou přesvědčivě doložili, že baroko v českých zemích bylo období hojnosti a rozkvětu, stále je v myslích usazen spíš onen temný mýtus. Vyvrátit ho zase o kousek víc se pokouší také výstava Baroko na Havlíčkobrodsku, již pořádá Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod. Je to tedy expozice pouze regionální, a přesto vystačí na výstavu rozlehlou po několika havlíčkobrodských objektech. K vidění je na sto padesát exponátů z let 1620 až 1780, přičemž řada z nich dosud nebyla nikdy vystavena či publikována. Mezi nejvýznamnější prezentované kusy patří obrazy jednoho z předních malířů rakouského baroka první poloviny 18. století Michaela Angela Unterbergera, které byly objeveny teprve nedávno, dvě dosud neznámé veduty Havlíčkova Brodu nebo rozměrná kolorovaná mapa polensko-přibyslavského panství. Výstava je rozdělena na dvě části. Jedna se věnuje Německému (Havlíčkovu) Brodu a okolnímu prostoru města, členěnému podle hranic někdejších panství. V ní jsou vystaveny exponáty vztahující se k historii města ve vymezeném období, církevním uměleckým objednávkám v souvislosti s osobností děkana Jana Křtitele Seidla, augustiniánskému klášteru a gymnáziu, cechům a řemeslům, barokní hudbě reprezentované Janem Václavem Stamicem anebo literatuře zosobněné spisovatelem a historikem Janem Františkem Beckovským. V části věnované venkovu bylo vybráno několik panství (kromě Polné – Přibyslavi ještě Úsobí, Plandry, Šlapanov a Úhrov), jejichž majitelé pocházeli buď z řad vysoké šlechty (knížata z Dietrichsteina), nebo patřili k nižším šlechticům (Dobřenský, Zebo, Göldlin z Tiefenau). Obě tyto šlechtické skupiny se samozřejmě snažily působit co nejreprezentativněji, a tak podporovat svůj sociální status zaměstnáváním špičkových umělců, z jejichž tvorby je složena nemalá část výstavy. Baroko bylo období hojnosti.

Výstava Baroko na Havlíčkobrodsku končí 7. září 2014. Podrobnější informace naleznete na stránkách www.muzeumhb.cz.

Fantazie do uší

Románová sága Mycelium Vilmy Kadlečkové je vynikající počin tuzemské fantastiky. Je to příběh Lucase Hildebrandta, mimořádně nadaného lingvisty a diplomata, který řeší počínající možný střet lidské rasy s Össeany. Ačkoli lidé jsou s nimi v kontaktu přes padesát let, stále se nevyrovnali s telepatickými schopnostmi mimozemšťanů ani s importovanou vírou ve hmyzího boha Akkütlixe. Zato obvykle s chutí podléhají fantaziím a stavům unikajícího vědomí, které vyvolává požití čajů uvařených z posvátných össeanských hub. Hildebrandt jako nejschopnější z Pozemšťanů, jenž byl schopen naučit se i starobylou obřadní formu složitého jazyka cizáků, musí vyřešit vzrůstající napětí mezi oběma civilizacemi, které pramení především z náboženského fanatismu Össeanů. A přitom mimochodem ignoruje svou postupující smrtelnou chorobu. – Ságu střetu civilizací začala Kadlečková psát v reakci na 11. září 2001 a do vydání úvodního dílu románu se jí postupně rozrostla pod rukama na desetiletou práci. Z plánovaných pěti dílů románu jsou dosud vydány tři, čtvrtý ještě letos vyjde, závěrečný pátý autorka teprve píše a prozatím pořád ještě neví, jak celý příběh skončí. Vzhledem ke čtenářskému úspěchu knihy by v zemích s velkým finančním zázemím dávno vznikal film, leč v tuzemsku jsou výrobní možnosti skromnější, a tak nejprve vznikají ekonomicky méně náročné interpretace. První díl románu, nazvaný Jantarové oči, vychází v těchto dnech jako audiokniha. Soudě dle ukázek dostupných na internetu se velmi povedla. V režii Jitky Škápíkové účinkují třeba Jaroslav Plesl, Klára Issová, Jana Stryková, Jan Vlasák, Dana Pešková, Jaromír Meduna nebo Valerie Zawadská.

2CD mp3 Mycelium: Jantarové oči vydává OneHotBook, cena 329 Kč