Prázdniny jsou sezonou festivalů, dovolených a výletů, s tím se nedá nic dělat. A tak se přizpůsobujeme a v jejich půlce nabízíme cesty do různých stran za vyžitím divadelním, výtvarným a hudebním. S přehlédnutím k filmovým rozkoším.

Amatéři všech divadel, spojte se!

Začíná největší tuzemská přehlídka amatérského divadla, čtyřiaosmdesátý Jiráskův Hronov. Stojí za tip už proto, kolik optimismu vlévá do žil fakt, že něco v této zemi může mít tak dlouhou tradici, aniž by byla přerušena – třebaže v minulosti už festivalu zánik nebo aspoň stěhování hrozily. Tedy co nabízí letošní program a jaká je nabídka vzdělávacích seminářů? Včetně tradičního kritického problémového klubu a dílny pro děti jich je letos osmnáct a zaměřeny jsou bez výjimky na divadlo: především na různé formy komunikace a druhy divadelních disciplín (pantomima, režie, dramaturgie, loutky atd.). Kdybych si měl vybrat, s chutí absolvuji seminář Storytelling – vyprávění příběhů. Ten totiž anotací a osobou lektora, původem Trinidaďana a dnes naturalizovaného Jihoafričana Richarda Finche, slibuje ukázat frekventantům karibský, africký a kanadský pohled na stavbu a funkce příběhu. Konfrontace s jinou tradicí je vždycky osvěživá. Hlavní program má v nabídce hodně ruských a židovských titulů (například Charmsovy pašije či dramatizace Alejchemovy povídky Tovje vdává dcery nebo Bulgakovovy povídky Morfium), ze známějších titulů z jiných literatur festival nabízí Šakalí léta, Pochyby Johna Patricka Shanleyho nebo romskou pohádku O Jančuškovi a Marčušce v podání plzeňského souboru BUDDETO!. Něco o jeho poetice napovídá závěr jeho charakteristiky z databáze českého amatérského divadla: „V současnosti má soubor 14 úžasných, originálních členů.“ Doprovodnému programu vévodí hudba (hlavně jazz a folk v provedení amatérských uskupení), přesto vypíchnu promítání Procházkova a Kachyňova filmu Kočár do Vídně. Vidět ho na plátně se poštěstí málokdy, u příležitosti stoletého výročí začátku první světové války už nikdy.

Jiráskův Hronov. 1.–9. srpna
www.jiraskuvhronov.cz

Zhořelec z obou břehů múzou políbený

Nedaleko českých hranic se každoročně odehrává jeden z nejmalebnějších divadelních festivalů ve střední Evropě. Saský Zhořelec (Görlitz) je nejvýchodnější německé město a má poutavou historii. Díky mírné daňové politice v 19. století sem přišel dav nových obyvatel a město se hodně rozvinulo, o pár desítek let později, během druhé světové války, mělo díky své poloze štěstí a nebylo bombardováno, a dnes je tak jedním z nejkrásnějších německých měst, plným barokních domů a líbezných zákoutí. (Mimochodem, točila se tady většina scén z filmu Grand Hotel Budapešť.) V roce 1945 bylo město rozděleno novou státní hranicí na řece Lužická Nisa: historické jádro připadlo Německu a na rozlohou pětinové polské straně vzniklo město nové (s největší řeckou komunitou v Polsku, takže se zde dnes pořádá velký festival řecké hudby). Důvtipně nazvaný divadelní festival ViaThea letos slaví dvacetiny a vznikl vlastně jako symbol polsko-německého smíření a zároveň jako propagátor příhraniční spolupráce. Významným symbolem festivalu – a ovšem celého města – je proto most přes řeku pro pěší, na jehož obou stranách probíhají divadelní produkce. Město se vlastně promění ve velké otevřené jeviště, na němž vedle sebe křepčí divadelníci a tanečníci z celého světa. Vstup na všechna představení je zdarma, ale návštěvník, který se na festival vypraví, musí počítat s tím, že zaplatí za programovou brožuru: internetové vydání stojí tři eura, zaslání domů půl druhého eura navíc. Těšit se lze na loutková představení, kejklíře, pantomimu, tanec atd.: vystoupí třeba uhrančivé hudebně-divadelní uskupení Residual Gurus, jež své kousky přehrává na recyklované odpadky, americky virtuos Alex Jacobowitz zahraje na marimbu a xylofon a jistě nejen děti budou pobaveny fantastickým zahradním altánem francouzské skupiny Théâtre de la Toupine. Podrobnější informace o městě a další přehled k festivalu jsou k dostání v městském informačním centru, a to rovněž v češtině.

ViaThea, Görlitz. 7.–9. srpna
www.viathea.de

Antonioni v Albertině

Když už jsme se vydali za hranice, tak ještě podruhé, neboť jet na výstavu do Vídně je už dneska běžné povyražení. Ve vyhlášené galerii Albertina je samozřejmě k vidění několik expozic – nepočítaje ty stálé běží do konce září třeba přehlídka děl amerického popartisty Alexe Katze, zkraje září pak začne výstava rakouského abstraktního mistra Arnulfa Rainera a od půlky téhož měsíce bude k vidění velká výstavka tvorby katalánského surrealisty Miróa. Zanedlouho však končí výstava nazvaná (česky) Zvětšenina – Antonioniho filmová klasika a fotografie. Dle jejích kurátorů má slavný film Michelangela Antonioniho dodnes jedinečné postavení v historii fotografie. Slibují proto 250 exponátů rozdělených do tematických celků, popisujících možné umělecké polohy tohoto média. K vidění jsou fotky a scény z filmu i abstraktní obrazy, které lze v snímku zahlédnout. Druhotně jde samozřejmě rovněž o prezentaci kulturního a uměleckého kontextu Antonioniho filmu, jak se o něm (prý) můžeme přesvědčit ve fotogalerii herců a módních kreací z doby vzniku snímku. Je to tedy současně prohlídka Anglie 60. let. Souhrn výstavy dokumentuje, jak se v celé své šíři vyvíjela a proměňovala úloha fotografie ve druhé půli 20. století – od fotografie módní přes sociální reportáž až po pop art a abstraktní fotografii –, a dokládá, jakou roli v tomto vývoji sehrál právě Antonioniho film. Výstavu doprovázejí rovněž projekce Zvětšeniny i pozdější neméně poutavé odpovědi Briana De Palmy nazvané Blow-Out (překládáno jako Výbuch, někdy jako Výstřel) v hlavní roli s Johnem Travoltou.

Blow-Up – Antonionis Filmklassiker und die Fotografie. Albertina, Vídeň. Trvá do 17. srpna
www.albertina.at

Kupka figurativní

V Západočeské galerii v Plzni je k vidění výstava Orbis pictus Františka Kupky. Mezi symbolismem a reportáží. Na rozdíl od nedávné hojně navštěvované pražské výstavy Kupkova díla Cesta k Amorfě, která se věnovala autorovým velkým nefigurativním a abstraktním dílům, jež sám považoval za definitivní, se tato zaměřuje na „počáteční období autorovy tvorby“.Vrací se tedy k figuře a věnuje se především Kupkovým pracím, jež tvořil na zakázku pro časopisy, na plakáty atp. a k nimž se v pozdějším věku „vyjadřoval s odstupem“. Je to tak vlastně cesta zpátky, kdy se užité umění výrazně proťalo s uměním vysokým – od té doby už jejich dělení není prakticky možné, hranice jsou setřeny. Vzhledem k tomu, že představovaná díla Kupka logicky tvořil po svém přesídlení do Paříže, je většina z nich odtud zapůjčena – ať už ze soukromých sbírek, anebo z depozitářů slavného Musée d'Orsay. Jak uvádí katalog výstav, v něm byla první pořádná výstava Kupkových figurativních děl uspořádána před dvanácti lety; připravil ji stejný tvůrčí tým jako výstavu současnou. Jiní význační autoři by zjevně Kupkovi mohli závidět – má štěstí na sehraný, a dokonce mezinárodní tvůrčí tým (tvoří ho dvojice Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé) i zájem publika, takže veřejné prezentace jeho díla se objevují pravidelně a vzájemně se doplňují, nikoli kopírují. Kdo viděl pražskou výstavu, tuto by si rovněž neměl nechat ujít. Poutává ovšem bude i pro nováčky.

Orbis pictus Františka Kupky. Mezi symbolismem a reportáží. Západočeská galerie, Plzeň. Trvá do 7. září
www.zpc-galerie.cz

Rozhoupání se v Řevnicích

Z dění poblíž hlavního města upozorňujeme na jednodenní přehlídku Rockabilly CZ Rumble 2014, jež se uskuteční v neděli 2. srpna v Lesním divadle v Řevnicích. Přiznávám, že jsem na hudební proud zvaný rockabilly narazil náhodou a ještě o něm příliš nevím, ale zní mi to jako klasický rokenrol z padesátých let promíchaný s (rychlým) country a jazzovými variacemi, hraný tedy samozřejmě s náturou dneška. Nejde o kopie, nýbrž inspiraci (zaslechnout občasné tvrdší zarytí do strun je možné), takže nezřídka to ve vztahu k někdejšímu zvuku působí jako vztah nujazzu k jazzu. Úhrnem je to pozitivní hudba, která posluchače přirozeně přiměje rozhoupat se, rozesmát a ty výstřední asi svede i roztančit – čili ideálně smysluplně naplnit horké letní víkendové dni směsí vzrušení, pohybu a radosti. Každopádně Rockabilly má u nás zjevně už pevně založenou tradici: letošní ročník tohoto jednodenního festivalu je šestý. V Řevnicích mělo vystoupit osm kapel, šest českých a dvě německé; leč bohužel pro zranění předáka skupiny 13 Steps to Hell tato kapela nevystoupí. Tvrdší The Moonshine Howlers mě nechávají chladným, zato hravější němečtí The Tin Cans jsou fajn. Takže v sobotu na viděnou v Řevnicích.

Rockabilly CZ Rumble 2014. 2. srpna od 14:00
www.rockabilly.cz