Kdo je ten nový volič, který dosazuje populisty k moci? Někteří západní experti se uchylují k zajímavé hypotéze: jsou to lidé, kteří se stále ještě nedozvěděli, že jsou rasisti a blbci. Řekněme jim to ještě jednou a víc nahlas!

Slibnější se zdá být přístup těch, kteří se snaží najít korelace mezi volebním chováním a sociálními a ekonomickými poměry. Pozornost vzbudily studie amerických ekonomů Davida Autora, Davida Dorna a Gordona Hansona, kteří doložili vztah mezi zánikem průmyslových kapacit pod vlivem dovozu z Číny a řadou negativních dopadů v dané lokalitě. Pokusy replikovat jejich výzkumy v západoevropských zemích naznačily stejnou souvislost.

Analýzy po britském referendu ukázaly, že samotný podíl cizinců v místní populaci nebyl pro hlasování pro vystoupení z EU rozhodující, ale relativně rychlý nárůst tohoto podílu byl.

Nás by se to ale nemělo týkat. Přechod k tržní ekonomice byl větší šok, ale ten už jsme vydýchali. A teď jsme byli spíš německým Mexikem, kam pracovní místa utíkala. Masovou imigraci u nás nemáme.

A přece se nám únava z liberální demokracie nevyhnula. Náš český Trump je tomu americkému tak podobný, jak jen to ve dvou zemích je možné. Jen si ho musíme představit s pomocí imaginativní vypravěčské finty: je rozdělen do dvou postav – trolla na Hradě a miliardáře-nepolitika v podhradí.

Zeman tak jako Trump útočí na novináře a média (výraz „shnilá konzerva“ by mohl Trumpovi předat jako osobní dárek při své návštěvě). Zeman tak jako Trump ujišťuje svoje věrné, že oni jsou ti dobří, že nejsou žádní „deplorables“, jak řekla Clintonová. Tak jako Zeman pozval na pódium Konvičku, tak i Trump se nechává vidět s lidmi divné pověsti (chtěl pozvat na mítink boxerského promotéra Dona Kinga, usvědčeného vraha).

I Trump má své Ovčáčky, kteří v médiích provokují novináře a opoziční politiky, přičemž opoziční zde nemusí nutně znamenat, že v parlamentu sedí v opozičních lavicích. Terčem se může stát premiér Sobotka stejně jako šéf Sněmovny reprezentantů Paul Ryan. Trump i Zeman se občas dotknou skutečného problému, kde je prostor pro různé názory (Šumava, inkluze, imigrace). Ale častěji a raději si vymýšlejí.

Zeman bude trvat na tom, že viděl Peroutkův článek vlevo dole, stejně jako Trump na tom, že ve volbách hlasovaly tři miliony ilegálních imigrantů a že jeho volební vítězství bylo „historické“, přestože jeho většina ve volební koleji byla třináctá nejslabší v historii. (Když na to byl na nedávné tiskové konferenci dotázán, odpověděl Trump, který právě dlouze kritizoval novináře za šíření fake news: „Nevím, někdo mi to řekl.“) Oba mají ostentativní a pro velkou část svých spoluobčanů nepochopitelnou náklonnost k Rusku. A zatímco Zeman i Trump vysílají do mediální arény své Ovčáčky, když jde o výkon moci, sáhnou po standardních kádrech (Rusnok, Trumpovi generálové a bankéři z Goldman Sachs).

Náš Trump 1 nemá velkou reálnou moc. Tu má Trump 2, který sídlí pod Hradem v Letenské ulici, pokud tedy zrovna nepřijímá v Průhonicích, svém Mar-a-Lago (Trump svému floridskému sídlu už říká „Jižní Bílý dům“). Babiš je tak jako Trump miliardář, který dokázal přesvědčit lidi žijící od výplaty k výplatě, že jim rozumí nejlépe, hlavně proto, že není politik. Oba mají dravčí instinkty, jež jim umožňují se skvěle pohybovat v systému takovém, jaký je, ale nikdy nepřemýšleli o systému zvnějška.

To jsou pak překvapeni, jako když Babiš žasne, kolik máme druhů podnikání, anebo Trump, že zdravotnictví je složité. „Za posledních čtyřicet let nepřečetl zřejmě žádnou knihu, ale svým hulvátstvím dokáže oslovit jistou část společnosti. Dokáže vplout mezi lidi, kteří mají pocit, že za ně konečně někdo mluví.“ – To řekl Miroslav Motejlek o Babišovi, ale mohl to říct i o Trumpovi. Oba jsou nedotčeni respektem k ideálům republikánské demokracie – pokud jde o konflikt zájmů, rozdělení moci, dodržování zákonů, oba se drží zásady: když mi to projde, je to v pořádku. Oba věří hlavně sobě: „Jen já to můžu vyřešit,“ opakoval na mítincích Trump – a totéž si zjevně myslí členové ANO, když předsedovi svěřili moc zasahovat do kandidátek podle libosti.

Našla by se řada rozdílů. Trump má víc fixovaných, byť primitivních názorů než zejména Babiš. Formuje se kolem něj intelektuální zázemí. Babišovo vlastnictví médií a jeho pakt se čtyřmi pěti dalšími oligarchy by úplně stačil k ukrajinizaci naší politiky; Trump musí pracovat s nesrovnatelně větší sítí hráčů a sil, kterou nikdy takto neovládne.

Ale těch podobností je dost na to, aby se sociologové museli zamýšlet nad tím, co na jejich analýzách západního populismu chybí.