Sny o centrálních nákupech, šetřících státu miliardy na množstevních slevách, o nových efektivních vládních čtvrtích a veřejných účtech spravovaných výhradně centrální bankou žily v české politice skoro za každé vládní konstelace. S nástupem Andreje Babiše, který je centralizací a řízením z jednoho místa posedlý, ale vize centrálního státního řízení nabraly novou sílu.

Nejde už zdaleka jen o ikonické jednotné nákupy papíru. Po letech, kdy se veřejná debata točila kolem privatizace všeho, co stát ze strategických zájmů vysloveně nepotřebuje, začala vláda zakládat nové státní podniky. V oborech, které nikdo na světě za strategické nepovažuje a státy v nich běžně využívají služeb soukromých společností. Klasickým příkladem jsou informační technologie.

Babišovo datové centrum

Vláda Bohuslava Sobotky se 20. října 2014 rozhodla, že založí novou zcela státní firmu. Na základech Státní tiskárny cenin, která měla dost přesně vymezený a ohraničený prostor v oblasti, kde soukromé firmy nepodnikají, se začal stavět státní podnik Státní pokladna Centrum sdílených služeb s. p. „Hlavní předmět činnosti nového státního podniku je zaměřen na poskytování služeb provozu IT (infrastruktury, výpočetního výkonu, OS, databází a aplikací v našich datových centrech). Základem služeb IT infrastruktury SPCSS je služba Housingu pro ICT infrastrukturu zákazníků, která je dle požadavků zákazníků rozšířena o nadstavbové služby poskytnutí infrastruktury (IaaS), platformy (PaaS) nebo IT bezpečnosti (SECaaS). Nabízíme komplexní řešení ušitá na míru potřebám našich zákazníků s důrazem na vysokou úroveň bezpečnosti a dostupnosti našich služeb,“ vysvětluje smysl svého bytí nová státní firma.

Srozumitelně řečeno: jsou to běžné informační technologie, správa databází, serverů, archivů. Tyto služby si dosud všechny státní úřady a instituce běžně nakupovaly od soukromých firem, které o tyto zakázky soutěžily v tendrech. Dělali to tak úplně všichni. Od ministerstva práce, které nakupuje informační technologie na výplatu sociálních dávek a důchodů pro miliony lidí, přes Český statistický úřad, jemuž jsou všichni ze zákona povinni hlásit spoustu dat, policii až po daňovou správu nebo Českou národní banku.

Ti všichni pracují s velmi citlivými osobními daty. A nikdy nebyl žádný problém, že by někdo zneužil jejich databáze nebo se vlámal do citlivých dat. Stává se, že sem tam citlivé informace unikají. Například z policejních spisů. To ale není selhání systému ani soukromých firem, které informační technologie pro úřady provozují. Vždy se dostaly ven tak, že je prostě někdo zcela konkrétní, kdo k nim měl přístup, vynesl.

Fikce bezpečí a lepší ceny

Sobotkova vláda vysvětlovala vznik nového státního podniku na informační technologie dvěma argumenty. Zaprvé: bude bezpečnější, když citlivá data bude mít ve správě stát, nikoliv soukromník. Zadruhé: úspora. Při dodávkách informačních technologií panuje zmatek, chaos a často také korupce. Vzpomeňte si přece na náměstka exministra práce a sociálních věcí Vladimíra Šišku, který byl za vydírání při zakázce na informační technologie zatím nepravomocně odsouzen na sedm let.

Specialistou na sledování nepravostí u nákupů IT se stal první náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht. Ten loni v létě podal trestní oznámení kvůli zakázce na provoz systému státní poklady (v níž se mimo jiné připravuje státní rozpočet) na svého kolegu náměstka pro rozpočet Jana Gregora, bývalého náměstka Zdeňka Zajíčka a exministra financí Miroslava Kalouska.

Ministr financí Andrej Babiš proto přesvědčil své vládní kolegy, že informační technologie pro citlivé agendy je lepší mít pod patronátem státu. A ostatní ministři na jeho nápad kývli. Fakticky se samozřejmě moc nemění. Nepřináší to ani vyšší bezpečnost, ani větší průhlednost. Jen se při zakázkách na IT vystavěl za státní peníze prostředník. Nový státní podnik bude mít samozřejmě své zaměstnance, stejně ale bude nakupovat od technologických firem.

Pro toho, kdo chce mít jako Andrej Babiš všechna citlivá data pod dohledem na jednom místě, je to ale ideální stav. Je otázka, jestli takhle soustředěné informace nejsou v mnohem větším ohrožení, než když si je každý úřad nebo instituce spravuje sám, v datovém centru firmy, kterou si na to vybral v řádném výběrovém řízení. Státní podnik na informační technologie má samozřejmě speciální postavení. Zakázky mu padají mimo tendry. Nikam se hlásit nemusí. Je to součást státu. Právě přes tento státní podnik se má spravovat mimo jiné on-line elektronická evidence tržeb, kterou Andrej Babiš prosazuje.

Babišův tah na centralismus se ujímá i u dalších nápadů, s nimiž přichází při svém tažení proti karuselovým obchodům. Typickým příkladem je on-line centrální registr účtů, který chce zřídit v České národní bance. Dnes ho spravuje soukromá Bankovní asociace. Když se chtějí policisté nebo berní úředníci dozvědět, kde má podezřelý člověk či firma účet, velmi rychle tu informaci z jednotlivých bank dostanou. Jen to prostě není centrální black box se všemi daty na jednom místě. Takže to nesplňuje ideu centralizace a rychlého přístupu na jedno místo. V centralizovaném systému je samozřejmě vždy mnohem větší riziko zneužití bankovního tajemství.

Máme tu sice už Babišův nový státní podnik na informační technologie, zatím ale ještě nemáme zákon, který by ministerstva a další úřady nutil, aby nakupovaly přednostně u něj. Je však jen otázkou času, kdy tažení za centralismus postoupí salámovou metodou o krok dál. Andrej Babiš právě v rámci novely rozpočtových pravidel prosazuje, aby řada veřejnoprávních (nikoliv státních) institucí, jako jsou zdravotní pojišťovny nebo výzkumná centra, nemohla mít peníze na účtech u soukromých bank, nýbrž je centrálně držela na kontech v centrální bance. Aby s nimi mohl Andrej Babiš „lépe hospodařit“.

Na Babišově novém státním podniku je pozoruhodné, že má fakticky stejnou náplň práce jako další státní datové centrum, které ministr vnitra Milan Chovanec zdědil po svých předchůdcích ve státním podniku Česká pošta. Za Nečasovy vlády v roce 2012 byl založen odštěpný závod ICT služby. „OZ ICTs bude do roku 2020 strategickým a zásadním partnerem subjektům státní správy při realizaci ICT projektů a kvalitním a spolehlivým dodavatelem ICT služeb,“ popisuje firma svou vizi. Opět se jim zadává, podobně jako Babišovu podniku, bez výběrových řízení.

Takže tady máme konkurenční Chovancovo a Babišovo centrum na dodávky informačních technologií. Dvě státní firmy mezi sebou soutěží v branži, kde je obrovská konkurence firem soukromých. To nejen popírá základní smysl branží, kam stát nemá pouštět privátní kapitál, ale hlavně to zakládá fakticky státní duopol na informační technologie.