Když se média stávají předmětem zpráv, něco neběží podle plánu. Americká CNN se v takové nezáviděníhodné poloze ocitla tento týden. V neděli živě vysílala z londýnských ulic reakce na nejnovější atentát. Reportérka v přímém přenosu mluvila o „muslimských mámách“, které demonstrují proti zbabělým teroristům. Kamera ukázala muslimky, malé dítě, imáma s Prorokovým vousem. „Jaký nádherný pohled!“ povzdechla si reportérka do mikrofonu.

Bohužel pro ni stály za štábem CNN další štáby a kamery. Jedna zaznamenala, co té nádherné scéně předcházelo. Na nahrávce vidíme, jak skupinka pomalu přichází na plac, policisté ji pouští do svého kordonu, reportérka CNN matce ukazuje, aby svoje dítě postavila do středu skupinky – a klapka, živý vstup může začít.

Na CNN se doma v Americe snesla vlna kritiky od pravicových blogerů, kritika se v řádu hodin přelila mimo Spojené státy. Německá pravicová AfD například převzala hodně divoký výklad, že to nebyli žádní autentičtí muslimové, ale zaplacený kompars, že pro něj už na místě ležely připravené květiny a vytištěné plakáty.

Je sice pravda, že na Londýňany dobře obeznámené se svým městem ti demonstranti nevypadali: mámy držely v rukou vytištěnou fotografii Tower Bridge, což je chyba, která se bezprostředně po atentátu stala mnoha serverům po celém světě včetně Echa, ale žádnému britskému. Tato chyba vznikne tak, že do vyhledávače zadám slova London a Bridge, a z počítače na mě vypadne nejzobrazovanější most v Londýně.

Nicméně skutečné důkazy o tom, že by si CNN sama demonstraci zorganizovala, nejsou a zřejmě už se ani neobjeví. Pokud se skupinka demonstrantů skutečně pohybovala po okolí (vyskytly se její fotografie i na jiných místech) a policisté ji pustili do zavřené zóny před kamery, mohla CNN natočit něco, co se zrodilo organicky, každopádně bez jejího přičinění. Taky nedává smysl posmívat se muslimům, kteří jdou protestovat proti terorismu, že jich bylo málo. Za to těch deset demonstrantů skutečně nemohlo. Potud je kritika kritiků „zprava“ namístě.

Stejně jako tyto zastánce konspiračního výkladu můžeme kritizovat za to, že podněcují nedůvěru k tradičním médiím a tím podlamují možnosti jednotlivých občanů, z nichž se skládá veřejnost, se mezi sebou dorozumět, je možná kritika z opačného konce. Protože svým přeinterpretováváním zastiňují podstatu věci. Tou je v našem případě nezvratný fakt, že CNN miniakci, která zřejmě byla spontánní, vyždímává tak, aby vznikl dojem, že skupinka demonstrantů je pro svou náboženskou obec, a dokonce rasu reprezentativní. Hned na začátku syrového záznamu je ohromující a zatím málo povšimnutý detail. Před natáčením musejí místo za demonstranty opustit bílí policisté, aranžéři za muslimské mámy staví dva policisty s jinou barvou kůže. Divák si evidentně má uvědomit, že teroristi ohrožují nás všechny bez ohledu na jinou barvu kůže, že neběloši jsou taky lidi, což je samozřejmě pravda – jen už to není přímý přenos, ale Benetton.

Stává se to zas a znovu, občas to praskne. Po vystřílení redakce Charlie Hebdo v lednu 2015 se ve městě konalo milionové shromáždění, jehož se zúčastnilo na 40 vysokých politiků ze světa, jenže záběry pro kamery a fotografy byly pořízeny v postranní ulici, samozřejmě zepředu a od země, aby se pak v kombinaci se záběry z demonstrace mohlo zdát, že politici vedou milionový dav.

V Německu loni v červnu zasáhla město Schwäbisch Gmünd povodeň, jeden televizní štáb přijel pozdě, když už byly hrubé odklízecí práce hotovy. Radnice novinářům na požádání poskytla žadatele o azyl, kteří vynášeli věci z kontejnerů k řece a pak pod dohledem kamer od řeky do kontejnerů.

Všimli si toho místní, následoval krátký poprask. Ale rychle přešel a dodnes se neví, čí ten televizní štáb byl. Ve věku nahrávání všeho a úniku každé informace na internet téměř neuvěřitelné, v médiích hlavního proudu, která by na vypátrání měla mít zdroje, pak pozoruhodný nedostatek zvídavosti, což by přitom měla být první charakteristika každého novináře bez ohledu na jeho politickou orientaci.

Dává to cosi tušit o představě, kterou ve velkých západních médiích (CNN rovná se vlajková loď televizní žurnalistiky, slýchali jsme od 90. let) mají o svém publiku. Oni si vážně myslí, že vysílají pro latentní rasisty, že je třeba tyto diváky chránit před sebou samými, před diváky že je třeba chránit politiky. Až jednou třeba budou před diváky chránit sami sebe (náznaky už jsme viděli v Německu, když rozčilení novináři informovali o tom, že na akcích Pegidy si demonstranti dovolují skandovat Lügenpresse, tedy Lživý tisk), bude to znamení, že tento druh mainstreamové žurnalistiky končí.