Páteční průzkumy favorizují pro dnešní prezidentské volby ve Francii středolevého kandidáta Emmanuela Macrona (24 procent) a nacionální političku Marine Le Penovou (23 procent). V závěsu jsou konzervativec François Fillon a levicový radikál Jean-Luc Mélenchon s devatenácti procenty. Jisté je pouze to, že dva z nich nastoupí sedmého května do druhého kola. Autoritativně předpovědět výsledek nejde jenom z toho důvodu, že se preference liší minimálně. Další důvod k nejistotě poskytl ve čtvrtek útok islámského teroristy.  

Co změní útok teroristy

Historické drama zažili Španělé při volbách do parlamentu v roce 2004. Do desátého března tehdy vedli v průzkumech lidovci s preferencemi nad 40 procent, o tři až pět procent před socialisty. Ve čtvrtek jedenáctého došlo k teroristickému útoku na madridské nádraží Atocha, kde zahynulo 192 lidí. Kandidát lidovců Mariano Rajoy okamžitě obvinil z útoku baskické separatisty, socialista Luis Zapatero se držel zpátky a vyjádřil jen soustrast rodinám obětí. Záhy se ukázalo, že útok mají na svědomí islámští extremisté a na Rajoye se snesla kritika za podivnou politickou hru. V neděli čtrnáctého proběhly volby a strany si pořadí vyměnily. Přes 40 procent dostali socialisté, lidovci zůstali o pět procent vzadu.

Teď se tragický příběh opakuje, protože útok arabského teroristy na Champs-Élysées proběhl také ve čtvrtek před volbami. Neměl tak katastrofální následky, jeden člověk ale životem zaplatil. V základním scénáři existují další rozdíly, třeba se ví od začátku, kdo je viníkem. Přesto se otázka o tom, jak změní teroristický útok volební výsledek, otevřela s plnou naléhavostí.

Nový Napoleon a divoký veterán

Volby i bez takového vyostření budou dost dramatické a důležité, protože určí podobu francouzské politiky na víc než pět let volebního období. Čtyři favorité prvního kola francouzských prezidentských voleb nabízejí čtyři východiska ze současné situace, kterou veřejnost vnímá jako ekonomickou a bezpečnostní krizi. Její obětí se už stala Socialistická strana dosavadního neúspěšného prezidenta Françoise Hollanda. Nedokázala ani nabídnout přijatelného kandidáta a na jeho místě o hlasy voličů usilují devětatřicetiletý Macron a o čtvrtstoletí starší Mélenchon. Oba kandidují za speciálně založené strany Vzhůru! a Nepoddajná Francie.

Macronovi už přestali vyčítat jeho mládí, má k dispozici šikovnou odpověď, že by se opravdu stal nejmladší hlavou státu od Napoleona Bonaparta. Jako úspěšný investiční bankéř má nezpochybnitelné ekonomické kompetence, o politické zdatnosti svědčí fakt, že působil jako poradce pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho i jako ministr za socialisty Hollanda. Právě jeho by v Elysejském paláci nejraději viděli politici ostatních evropských zemí. Sice slibuje hospodářskou „revoluci“, do které patří třeba uvolnění pravidel pro práci v neděli a o svátcích nebo likvidace státního monopolu v dopravě, přesto se nevymezuje nijak zásadně proti Evropské unii. V tom ho mezi voliči zastoupí veterán Mélenchon, známý odporem k Bruselu i k Německu.

Stárnoucí a bezdětné Německo využívá mechanismu Evropské unie k tomu, aby přinutila mladší a plodnou populaci Francie dělat na své důchodce. „Sklapni,“ komentoval Mélenchon na Twitteru nedávný komentář kancléřky Angely Merkelové k francouzským poměrům. Rodák z marockého Tangeru by Unii zachoval jen jako přerozdělovací mechanismus, k jeho klíčovým požadavkům patří i hranice šedesáti let pro odchod do penze.

Naplněné předpovědi a zrazená morálka

V kritice Unie a sociálních slibech Mélenchon konkuruje Le Penové (48 let), ta však může navíc přesvědčit tažením proti teroristickému nebezpečí. Kandidátka nacionální Národní fronty je v mnohem lepší situaci než její otec, když před patnácti lety pronikl naprosto nečekaně do druhého kola prezidentských voleb. To, co bylo v roce 2002 považováno za omyl, se dnes hodnotí jako zcela vážný pokus nastoupit do prezidentského úřadu. Obliba Le Penové byla největší loni v červenci po teroristickém útoku v Nice, hlavně zásluhou toho, že dlouho předtím nekompromisně varovala před nebezpečím přistěhovalců z arabských zemí.

Tehdejší preference přes třicet procent se od té doby průběžně zmenšují, čtvrteční útok jí však dává opět za pravdu. Soupeři Le Penovou obviňují, že tragédii zneužívá ve volbách, jak se o to svého času nešikovně pokusil španělský lidovec Rajoy, to však není úplně pravda. Při čtvrteční debatě kandidátů požadovala vypovědět ze země přistěhovalce s kontakty na teroristy těsně předtím, než dorazila zpráva o tom, že jeden z nich zaútočil v centru Paříže.       

Dokladem krize francouzské politiky je skutečnost, že zástupce Republikánů Fillon není jasným favoritem, ale pouze jedním ze čtyř. Socialisté vypadli ze hry, jejich historický soupeř na tom však není o mnoho lépe. Třiašedesátiletý Fillon, bývalý premiér, získal podporu Republikánů sebevědomým návrhem dalekosáhlých reforem, které měly mimo jiné odbourat některé výkony přebujelého sociálního státu, kromě toho stavěl svůj program na tradici, rodině a morálce. Zpočátku to vypadalo dobře, všechno se však zvrtlo ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že zaměstnával za veřejné peníze svou manželku a děti, velký ohlas měla i zpráva, že mu dva obleky za 13 tisíc eur daroval pochybný advokát. Přesto tvrdošíjný Fillon v kandidatuře vytrval a není bez šance.  

Nejdůležitější volby

Z výsledku prvního kola prezidentských voleb nebude možné dělat dalekosáhlé závěry, pokud nebude postup některého z favoritů přece jen suverénní. Do značné míry nejspíš půjde o náhodný výsledek, v každém případě ovšem hlasy voličů nastaví scénář, podle kterého se začnou odvíjet nové dějiny Francie. Pro budoucnost Evropy bude mít větší dopad než referendum o brexitu a americké prezidentské volby.