Jestli je něčeho v dnešním Česku (a nejenom v něm) skutečně obrovský nadbytek, jsou to psaná slova. Zároveň ale zdejší společnost slova ztrácí, někdy i docela důležitá, slova, která by se jednou mohla hodit. Ztrácejí se, protože jsou tak dlouho používána s naprostou libovůlí, lhostejností vůči jejich významu, až o ten význam přicházejí. Některých slov není zas až taková škoda, třeba termíny „neoliberální“ nebo z druhé strany „neomarxistický“ mohou dnes znamenat prakticky cokoliv (nejčastěji jakési vágní vyjádření nechuti), anebo vůbec nic, dá se debatovat i bez nich. Ale třeba slovo cenzura, to je významné slovo.

Těžko ale říct, co dneska znamená. Tolik si ho oblíbili lidé dychtiví zaujmout pozici mučedníka, novodobého disidenta, dost často těmhle typům ke křiku „Cenzura!“ stačí, když jim někdo řekne, že plácají hlouposti. 

O víkendu se tímhle způsobem projevil Jiří Ovčáček, když za cenzuru označil rozhodnutí firmy Seznam neposílat reklamu na konspirační weby a zdroje „fake news“. Nikdo tím rozhodnutím není připravován o svobodu projevu, neexistuje žádné právo mít reklamu od Seznamu, privátní firma stejně tak není povinována zprostředkovávat reklamu všem,  řeči o cenzuře celou věc jenom zamlžují. Šíření výmyslů je mimo jiné taky byznys, může být i docela lukrativní. Seznam ani žádná jiná firma nemají povinnost se na něm podílet. Zároveň by ale bylo namístě, kdyby firma při téhle „čistce“ nepostupovala příliš agilně.

Jistě existují příklady serverů, jejichž prolhanost je zjevná – pokud někdo výmysly, jejichž nepravdivost je snadno ověřitelná, publikuje systematicky, zveřejňuje fotky s nepravdivými popisky a podobně, pokud jsou nějakým způsobem „smyšlení“ i majitelé a autoři média, je jasno. Pokud ale Seznam za důvody odmítnutí zprostředkování inzerce považuje, že názory či komentáře jsou na tom či onom serveru vydávány za zpravodajství, dostává se do hodně šedé zóny. Na něco takového je ve světě dnešních médií možné „táhnout prakticky kohokoliv“ včetně těch sdělovacích prostředků, jež jsou považovány za nejserióznější.

Nakonec každá zpráva, byť by byla napsaná sebekorektněji, vyjadřuje nějaký názor  – přinejmenším ten, že téma, o němž pojednává, je důležité. Navíc Seznam taky vytváří svoje vlastní zpravodajství, nějakým způsobem tedy bude hodnotit konkurenci. 

Moc velkých internetových firem jako Google nebo Facebook, jejich vliv na veřejné mínění a způsob, jímž je mohou formovat, je v posledních měsících velké téma. Český Seznam jistě není firma tohoto měřítka, její význam v českém kontextu je ale velký. Její rozhodnutí může české mediální scéně v něčem (jistě ne zásadním způsobem) pomoci, pokud ovšem nepovede k cyklu obviňování hnidopišského rozebírání konkurenčních textů a sporům o počet andělů na špičce jehly.