Pan šéfredaktor nadhodil myšlenku, že čtenářstvo by si v dnešním komentáři rádo přečetlo, co se bude dít dál. Trhá mi srdce, že ho zklamu, že zklamu i vás. Ale já to nevím. Asi se dá spolehnout, že i dnes je pravdivá ta nejoblíbenější úniková fráze politických analytiků – čas ukáže. Ale co ukáže? Troufám si odhadnout, že ani ten čas si ještě vůbec není jistý, cože to bude za pár dní ukazovat.

Ve chvílích obecného vzrušení je pro zmíněného analytika jaksi bezpečné nasadit výraz blazeovaného nadhledu – to všecko už tady bylo. Ani to dneska moc nefunguje, mám totiž dojem, že nebylo. Že ty „slavné májové dny“ roku 2017 jsou svým způsobem premiéra, co do míry patafyzičnosti, samozřejmé snadnosti v dosahování dalších a dalších vrcholů nebo dna, jak se to vezme.

Viděli jsme prezidenta holí mávat, z absurdní tiskovky odcházet. Slyšeli jsme Andreje Babiše v rozhovoru pro DVTV říkat, že nahrávka, na níž s redaktorem MFD probírá harmonogram vypouštění kompromitujících materiálů na politickou konkurenci, je zároveň manipulativně sestříhaná, Babiš na ní přitom nemluví, ale možná mluví, ale nic z toho, co říká, není pravda, že ten záznam neslyšel a neví, co na něm je, ale ví, že to, co na něm je, není pravda, ale možná to říká Babiš, který ale mluví vždycky pravdu, je morální autoritou a je ochotný se obětovat pro národ a po volbách se stát premiérem. Vicepremiérův PR tým měl Babišovi poradit univerzální odpověď na poukazy na zásadní rozpornost vlastních slov, repliku ze skvělého Serious Mana bratrů Coenových: Accept the mystery. Možná v babišovské úpravě: Accept the mystery, debile.

Záchvěv smutku jsem, přiznám, pocítil při čtení prohlášení části redakce Mladé fronty DNES. Novináři v něm zdůrazňují, že se v něm „razantně distancují“ od bývalého kolegy Marka Přibila, který na včera publikovaném záznamu domlouvá s Andrejem Babišem postup při publikování materiálů o politicích „tradičních stran“, zdůrazňují, že žurnalistiku berou jako své poslání a při práci nejsou nijak politicky ovlivňováni. Prohlášení vrcholí výzvou: „Na nahrávkách zaznívá i jméno ředitele rozvoje Františka Nachtigalla, který se měl na možném ovlivňování podílet.

Apelujeme na něj, na vedení vydavatelství, šéfredakci i majitele Andreje Babiše, aby všemi silami zabránili opakování podobné situace a vyloučili jakýkoliv politický vliv na naši práci a obsah novin a zpravodajského webu.“ No… ehm… teda. Žasnu nad tou razancí. A při představě AB vynakládajícího všechny síly na to, aby jeho noviny byly co nejvíce nezávislé, kolegům z MFD trochu závidím jejich zjevný historický optimismus. S napětím pak očekávám, kdy podpis k prohlášení připojí i František Nachtigall a Andrej Babiš, nic zásadního by jim v tom nemělo bránit.   

Několik málo redaktorů MFD nebo iDNES se v reakci na zveřejněné nahrávky rozhodlo odejít. Dobrá zpráva – i pro ně. Je lepší udělat dobrou věc pozdě než vůbec. O lidech, kteří v Babišových médiích pracují, se často přezíravě říká, že to dělají kvůli hypotékám. Mně ze všech těch argumentů, proč vydržet, přijde hypotéka jako ten asi nejsrozumitelnější, i když zdaleka ne dostačující. Ano, na mediálním trhu je hrozná situace a lepší nebude, najít novou práci může být dost těžké, zvlášť třeba pro mladší lidi, kteří si ještě nestihli udělat jméno. Jestli kvůli tomu někdo „spolkne kaktus“ a pracuje v Mafře, nedělá, myslím, dobře, ale aspoň si nic nenamlouvá.

Od novináře by se ale snad dala čekat jistá vnímavost, cit pro situaci. A zaklínat se vlastní nezávislostí a nezávislostí své práce po tom všem, co se s vydavatelstvím pod Babišem stalo, je projevem absence tohoto citu. Jistě je možné, že většina nebo výrazná většina lidí ve vydavatelství dělá normálně svou práci. Právě tím ale získává nátěr normality situace, která vůbec normální není, je naopak nezdravá a nebezpečná. Bylo už dost času si toho všimnout.