ODS začíná představovat své volební hity. A projevuje přitom dobré politické instinkty

Proč si ODS netroufá snížit perverzní rovnou daň

ODS začíná představovat své volební hity. A projevuje přitom dobré politické instinkty
Proč si ODS netroufá snížit perverzní rovnou daň

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Občanští demokraté začínají představovat své volební hity. A projevují přitom dobré politické instinkty. Petr Fiala správně jako hlavní volební tahák vypichuje nízké příjmy. To je téma s obrovským potenciálem, které lidi skutečně pálí a řeší ho. Podle mezinárodních srovnání jsme low-cost. Relativně bohatá země chudých lidí. Na platech se tady rozděluje jedna z nejmenších částí HDP v celé Evropě.

Evropané se dají podle toho, za jaké platy jsou ochotni pracovat v poměru k výkonu, který své firmě přinášejí, rozdělit na drahé a levné zaměstnance. V Evropské unii jde na platy v průměru 47,6 procenta HDP. Vůbec nejdražší jsou Švýcaři, kteří si na platech rozdělují 59,7 procenta přidané hodnoty, která se v jejich zemi vytvoří. Na padesát procent se dostávají ještě Francouzi (52,7 procenta), Dánové (51,7 procenta), Němci (50,7 procenta), Belgičané (50,3 procenta). Laťce padesáti procent se těsně přibližují zmínění Estonci se 48 a Slovinci se 49 procenty. Stejná část bohatství míří na platy zaměstnanců i v Nizozemsku.

Třeba v Irsku se ale mezi zaměstnance na platech rozděluje jen 30,6 procenta HDP. To je evropský rekord. Druhým extrémem ze skupiny low-cost zaměstnanců je chudé Rumunsko. Oblíbený cíl, kam se stěhují montážní linky. Na platech se tam rozděluje jen 32,2 procenta HDP. My patříme do stejné skupiny low-cost zaměstnanců jako Irové a Rumuni. Byť ne k extrému. Na platech se u nás rozděluje 39,9 procenta HDP. Všechna uvedená čísla jsou za rok 2015 ze statistického úřadu Evropské unie Eurostat.

Ty vydělané peníze se dělí na tři části mezi vlastníky, zaměstnance a stát. Čisté platy se zvednou, buď když lidem přidá jejich firma, nebo jim stát sníží daně.

Přestože máme nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie, rekordní počet lidí v práci v historii země a podnikatelé si stěžují, že nejsou lidi, platy moc rychle nerostou. S tím politici moc udělat nedokážou. Je to věc mentality. Rizika, odvahy říct si o vyšší platy, obratného vyjednávání.

Čisté platy se ale dají rychle zvednout snížením daní. To chce ve volbách nabídnout ODS. Dohromady by lidem chtěla nechat v kapsách navíc 66 miliard korun, které jim teď stát bere.

Mix snižování daní vypadá na první pohled docela impozantně. Daň z příjmů fyzických osob by měla klesnout na 15 procent z hrubé mzdy. Nikoliv ze superhrubé, z níž se počítá dnes. Prakticky to znamená snížení daní o 7 procent. Občanští demokraté chtějí i daňové slevy na děti a partnery. Zavést společné zdanění manželů, které bude mít při jedné daňové sazbě jen velmi limitovaný dopad, ale některým rodinám může na daních ušetřit. Kromě toho chce ODS snížit tu část sociálního pojištění, kterou odvádí za lidi firma, o 2 procenta. Na první pohled opravdu impozantní snížení přímých daní.

Bohužel jen na první pohled. Při hlubším je zřejmé, že občanští demokraté míjejí terč. Značné části lidí to vyšší příjmy nepřinese. Nevydělají na tom ti, kdo mají plat zhruba do 30 tisíc korun hrubého měsíčně, dvě děti a ženu na mateřské. Ti totiž už dnes díky daňovým slevám a bonusům žádné daně z příjmů neplatí.

ODS není jediná, kdo na téma nízkých příjmů míří. Podobným směrem už vyrazila ČSSD. Svým návrhem na zvýšení daňové progrese to udělala úplně neohrabaně. Ilustrační foto - ODS.cz

Daň z příjmů fyzických osob je u nás už dnes jedna z nejnižších v Evropě. Člověk s průměrným platem na této dani státu odvede 9,4 procenta. Méně už platí jen Slováci, Poláci a Řekové.

Ten, kdo pracuje za průměrný plat, tedy necelých 30 tisíc korun měsíčně, má dvě děti a ženu na mateřské, už žádné daně neplatí. Naopak díky daňovému bonusu je jeho čistý příjem o 3,1 procenta vyšší než hrubý. Dvě třetiny lidí mají plat pod průměrem, a pokud mají alespoň dvě děti a ženu doma, na plánu ODS nic nevydělají. To je dost podstatná část společnosti.

Tou brutální zátěží pro každého bez ohledu na výšku platu a počet dětí není příjmová daň, ale sociální pojištění. To je u nás po Belgii a Francii s 33,6 procenta třetí nejvyšší v Evropě. Velkou část z něj lidé vůbec nevidí, protože je jim skryto pod jménem „odvody zaměstnavatele“. Dosahuje 25,4 procenta. Hůř je na tom z celé Evropy jen Francie.

Všechno sociální pojištění funguje jako brutální rovná daň, z níž nejsou žádné odpočty, bonusy ani slevy. Občanští demokraté neumí přesvědčivě vysvětlit, proč nechtějí tuto brutální vysokou rovnou daň snížit.

ODS není jediná, kdo na téma nízkých příjmů míří. Podobným směrem už vyrazila ČSSD. Svým návrhem na zvýšení daňové progrese to udělala úplně neohrabaně. Snaží se snížit daně lidem, kteří už dnes žádné neplatí. Také Andrej Babiš už avizoval, že se také zaměří na snižování daní a zvyšování čistých příjmů. Různé nápady na zvýšení životní úrovně rodin s dětmi přes daňové slevy a bonusy vybalují i lidovci.

Brutální vysokou rovnou daň pod falešným jménem sociální pojištění zatím ale všichni míjí. Důvod je zřejmý: snadno se vybírá a je to příliš mohutný dodavatel miliard do státní pokladny, na který se všichni bojí sáhnout. Je to čistá pohodlnost.