Prý když se historie opakuje, tak poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. Ale poslední epizoda „ruských“ odhalení kolem Donalda Trumpa do tohoto schématu úplně nezapadá. Jestliže lednovou epizodu s „ruskou složkou“ můžeme považovat za první, nepřesný nástřel, pak to, co se odehrálo minulý týden, už je relativně přesný zásah. Ještě uvidíme, do jak důležitého terče. Prvky frašky ovšem stejně nechyběly.

Když CNN a Buzzfeed informovaly o tom, co je dnes známo jako tzv. Steeleova složka, vlastně tím v důsledku Trumpovo postavení posílily. Snůška „surových“ rozvědných materiálů obsahovala i tak bizarní a neověřitelná tvrzení, že mohl Bílý dům a jeho příznivci tvrdit: vidíte, ta ruská spojka je jen výmysl chorých mozků. Nikdy žádné spiknutí nebylo, nikdy jsme žádné kontakty s Rusy neměli.

Teď tomu bylo jinak. V sobotu 8. července New York Times informovaly, že prezidentův syn Donald Trump Jr. loni zorganizoval schůzku s ruským právníkem s kontakty na Kreml. Schůzky se spolu s ním měl zúčastnit i prezidentův zeť (a nyní oficiální poradce) Jared Kushner a tehdejší šéf kampaně Paul Manafort. Stejně zlověstné jako samotná informace bylo to, že jako zdroje zpráva uváděla tři poradce v Bílém domě. Tyhle anonymně zdrojované zprávy byly v posledních měsících občas vachrlaté. Ne tak v tomto případě. V dalších dnech New York Times buď získaly další podrobnosti, anebo informace chytře nadávkovaly.

V neděli oznámily, že Trump Jr. měl slíbeny diskreditující informace o Hillary Clintonové. A v pondělí Don Jr. usoudil, že toho New York Times mají tolik, že bude lepší, když půjde sám s pravdou ven. A zveřejnil kompletní e-mailovou konverzaci týkající se schůzky.

Počátkem loňského června se na něj obrátil britský hudební publicista Rob Goldstone, s nímž se znal přes ruského zpěváka Emina Agalarova, syna moskevského realitního magnáta Arase Agalarova. Goldstone mu sdělil, že ruský nejvyšší prokurátor by mohl poskytnout Trumpově kampani „materiály, které by inkriminovaly Hillary a její akce v Rusku a byly by velmi užitečné pro tvého otce“. Je to prý „součást ruské podpory a podpory ruské vlády pro pana Trumpa“. Na což mladý Trump odpověděl: „Pokud je to tak, pak se mi to hrozně líbí (I love it), zvlášť někdy později v létě.“

Goldstone píše, že tento čtvrtek přiletí z Moskvy „ruský vládní právník“ (rod není v angličtině zřejmý) a zda by se nemohli setkat. Tím právníkem byla Natalja Veselnická. Následovala schůzka v Trump Tower. V prvním vyjádření Donald Jr. uvedl, že „to byla úvodní schůzka. Diskutovali jsme hlavně o programu adopce ruských dětí, který byl před lety aktivní a oblíbený mezi americkými rodinami, než ho ruská vláda zastavila, ale to tehdy nebyla kampaňová záležitost a po schůzce nic nenásledovalo.“ O den později už musel pod tlakem New York Times své prohlášení korigovat: Veselnická prý měla informace, že osoby napojené na Rusko financují Clintonovou, ale byly vágní a nic z toho nebylo.

Takže měsíce opakované tvrzení, že Trumpova kampaň neměla žádné kontakty s Rusy, a už vůbec ne nějaké dohody, se ukázalo jako nepravdivé. A to ještě fraška zdaleka nebyla u konce.

Vyšlo najevo, že schůzky se zúčastnila další osoba – Rinat Achmetšin, americký občan ruského původu, lobbista a patrně bývalý příslušník ruské vojenské rozvědky GRU. A zatímco se Trump snažil význam schůzky všemožně minimalizovat, Veselnická dala interview televizi NBC, v němž tvrdila, že Američané byli na kompro o Hillary celí diví. A Wall Street Journalu řekla, že sice není vládní zaměstnankyně, ale zrovna nedávno mluvila s nejvyšším prokurátorem Jurijem Čajkou. A Achmetšin zase prozradil, že Veselnická přišla na schůzku se složkou materiálů, zřejmě o Clintonové, a Američané si ji nechali.

První hlavní výstup aféry zatím je, že pokud Trumpův tým neměl podporu Rusů, přinejmenším byl ochoten ji bez skrupulí přijmout. Mladý Trump na nabídku nereagoval, jak by měl každý Američan v jeho postavení, „Jaká podpora ruské vlády?“, nýbrž „To se mi hrozně líbí“. To zřejmě nemá trestněprávní důsledky, ale morální určitě.

Druhý hlavní výstup aféry je drsná informace o Trumpově týmu: opravdu věřili, že jim Rusko chce a může pomoci, že je na jejich straně. Jenže Rusové, s nimiž byli v kontaktu, je v tom teď ochotně vymáchali. Nejsou to nutně agenti Kremlu. Veselnická je právnička známá tím, že „umí“ soudy a úřady Moskevského regionu. Vedle toho léta bojuje proti Magnického zákonu, protože dopadá na některé její klienty. Její zájmy se mísí se zájmy Kremlu. Mark Galeotti tomu říká „autoritářské podnikatelství“: Kreml naznačí obecné cíle – a řada aktérů se nezávisle na sobě snaží k nim přispět a zároveň uhrát něco pro sebe. Pro člověka Trumpova typu by to mělo být velmi srozumitelné – kdyby ho nezaslepila vlastní ješitnost.

Rusko nebylo a není na straně Trumpa proti Clintonové. Rusko bylo a je na straně Ruska.