Touha být motoristickou i ekologickou velmocí

Německá auto schizofrenie

Touha být motoristickou i ekologickou velmocí
Německá auto schizofrenie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Německo je světovou automobilovou velmocí číslo jedna. Nejprestižnější značky jsou německé. Když chce kdokoliv statusové auto, sahá nejčastěji do německého repertoáru. Autoprůmysl a všechno na něj navázané je páteří německého hospodářského úspěchu. A následně, s naší nešťastně jednostrannou orientací na tuto branži, i našeho. Auto je pro Němce součástí identity jako asi pro nikoho dalšího v západním světě. Němci touží po silných autech a dobře vydělávají na tom, že je umí vyrábět a celému světu prodávat.

Němci zároveň chtějí být světovými šampiony v konání dobra a zachraňování planety. Zajímají je přitom hlavně vysoké abstraktní cíle, jako je boj proti klimatické změně. Mnohem víc než ty malé, lokální, tady a teď přítomné, které bezprostředně výrazně víc ohrožují zdraví a životy lidí. Z toho se zrodilo tažení proti klasické energetice směrem k obnovitelným zdrojům, jež dokázali přes svou politickou váhu přes Evropskou unii vnutit celé Evropě. Z toho se rodí tvrdé emisní limity a další regulace uvalované na automobilky.

Tyto dvě německé touhy jsou velmi těžko slučitelné. Technologicky i finančně. Vedou ke schizofrenii, jejíž produkty právě teď už na několik frontách sledujeme. Automobilky mají v Německu obrovský vliv na politiku. Dobře si ale uvědomují „ekologickou“ atmosféru veřejné debaty, takže si netroufnou nahlas říct, že limity a regulace, které se na ně všude možně po světě uvalují, jsou při současném stavu technologií a financí fakticky nesplnitelné. Vědí, že politici chtějí vyhlašovat velké cíle v boji proti emisím. Vědí, že něco se pak v tichosti vylobbuje, aniž by se o tom vedla debata na veřejnosti. A jak ukazuje hned několik příběhů z poslední doby, v něčem se prostě podvede.

Automobilky s politiky v zádech teď musí hasit hned několik velkých případů. Prvním je VW diesel gate, která začala už před více než dvěma lety, kdy americký regulátor objevil, že ve vozech koncernu VW je podvodný software manipulující emise dusíků. Techničtí experti se již na začátku VW gate shodovali, že když se snižuje populární CO2, automaticky se zvyšují emise dusíků. Oboje najednou bez enormních finančních nákladů, které by automobilky zničily, v zásadě nejde. Takže se přes podvodný software vytvořil nereálný technický zázrak.

Americký soud v Detroitu minulý týden uzavřel dohodu o vině a trestu s jedním z osmi obžalovaných manažerů VW - Foto: Shutterstock

Potíž je, že tím, co tady dnes a denně ničí zdraví a na co umírají lidé, jsou právě oxidy dusíku, s nimiž VW podváděl v Americe. Pro lepší představu: těch 11 milionů vozů tam překračovalo americkou normu čtyřicetkrát. Britský deník The Guardian propočetl, že těch 11 milionů špinavých aut VW přidalo do ovzduší 948 691 tun emisí oxidu dusíku. Pro srovnání: největší elektrárna v Evropě, která stojí v britském Draxu, vypustí za rok 39 tisíc tun této životu nebezpečné emise. Podle různých výzkumů zemřou za rok na následky smogu s oxidem dusíku (na němž mají auta s dieselovými motory významný podíl) na světě až tři miliony lidí. Kalifornská Agentura na ochranu životního prostředí, která VW odhalila, odhaduje, že kdyby se skutečně dodržovala přísná norma tohoto státu na oxidy dusíku, zachránilo by to za dvacet let čtyři tisíce životů. Globální oteplování, způsobené oxidem uhličitým, tady a teď nikoho nezabíjí. Všechno jsou to prognózy a odhady do budoucna, varující před vodou zaplavenými městy a Afrikou vyhřátou tak, že se tam nebude dát provozovat zemědělství. Proto si Američané víc hledí oxidů dusíku než populárního CO2.

Americký soud v Detroitu minulý týden uzavřel dohodu o vině a trestu s jedním z osmi obžalovaných manažerů VW. Bývalý šéf americké pobočky VW pro environmentální záležitosti Oliver Schmidt přiznal spiknutí vedení německé automobilky. To, že podvod nebyl selháním, ale systémem, který ve VW fungoval. Díky přiznání dostal sedm let vězení, pokutu až 400 tisíc dolarů a po odpykání trestu deportaci z Ameriky. Zároveň byly staženy další body obžaloby proti němu. Kdyby na dohodu nešel, hrozilo mu až 169 let vězení. Schmidt měl proti ostatním obžalovaným tu smůlu, že se vydal do Miami, kde ho hned sebrala policie. Ostatní obžalovaní šéfové VW zůstávají v Německu a případné vydání do Ameriky bude velmi složité.

Největší německé automobilky, VW, Audi, BMW a Porsche, čelí také vyšetřování úřadu pro ochranu hospodářské soutěže kvůli kartelové dohodě. Dlouhodobě se měly domlouvat o cenách komponentů a výběru dodavatelů. A také o systému, který omezuje právě emise dusíků. Automobilky už ve snaze co nejvíc omezit trest kartelové chování 4. července v dopise zaslaném německým úřadům přiznaly.