Bohuslav Sobotka nemá dvakrát reputaci velkého drsňáka, nepůsobí tak a nejedná tak, ve volebním roce se ale snaží probudit svého vnitřního bijce. Výsledky si zatím netroufám posuzovat, ovšem ta snaha je evidentní, místy až úporná. Nedávno například dramaticky ohlásil, že si „nasadí boxerské rukavice“, učinil tak a… napsal na Facebook drsnější výraz. Ano, jen si to představme. Drsnější výraz. Na Facebooku. Co nás asi čeká příště? Mimořádná doba si žádá mimořádné činy nebo tak něco. A premiér má pravdu – letošní sněmovní volby skutečně budou mimořádně důležité. Bohuslav Sobotka versus Andrej Babiš. Novinové titulky v takových situacích přicházejí s floskulí „souboj titánů“.

Člověk, jenž nehoří ani pro jednu z nabízených alternativ, se v takových situacích staví na stranu menšího zla. Premiér a předseda ČSSD se ovšem velice snaží dosáhnout toho, aby se rozdíl mezi zlem větším a menším stával co nejnepatrnějším, možná až měřitelným jen za pomoci mikroskopu. 

Možnost nahlédnout do Sobotkova uvažování dal rozhovor s premiérem v pátečních Hospodářských novinách. Podle předsedy vlády blížící se volby „rozhodnou o zachování normálního liberálně demokratického systému v naší zemi“. Jeden by skoro souhlasil. V následující odpovědi pak ovšem předseda sociálních demokratů dává najevo odhodlání dát dohromady vládu s komunisty. Jasná věc, KSČM je pro záchranu liberálně demokratického systému ideální partner.

Liberalismus a demokratičnost tak nějak patří k přirozenosti tuzemského komunisty, to se ví už dlouho. Jenomže realita čísel, která přinášejí předvolební průzkumy, je dost jednoznačná a dost děsivá. A předseda sociální demokracie ji přijímá, protože jeho strana ji (alespoň z větší části) přijímá taky. A rovněž velká část elektorátu. Ti, koho představa účasti komunistů na české vládě, mírně řečeno, zneklidňuje, v něm tvoří zjevnou menšinu, která ČSSD asi tak jako tak volit nebude.

Sobotka je tedy takzvaně pragmatický, vědom si toho, že si vstřícností vůči KSČM nijak neuškodí, že potřebuje v tomhle ohledu jaksi dohnat Andreje Babiše, který už ke komunistům příslušné signály vyslal. Rýsují se tak vskutku lákavé možnosti povolebního vládního uspořádání – ANO plus komunisti, sociální demokraté plus komunisti. Hledej menší zlo, voliči.

Není to tak dávno, co chtěl Bohuslav Sobotka svou partaj přeorientovat na liberálního městského voliče. Mnozí příslušníci téhle vrstvy teď na sociálních sítích projevují údiv nad tím, jak důkladně sociální demokracie pod Sobotkovým vedením jejich představy ignoruje. Možná je to tím, že opírat se o toho legendárního městského liberálního voliče není v současném rozložení sil zrovna vítězná strategie, že vláda směřuje k, řekněme, národně socialistickému bloku, který se jí bude účastnit rozhodně, je jen otázkou, pod jakou hlavičkou.

Liberální měšťané si mohou připadat neobslouženi, někdo se tvářil, že je chce reprezentovat, a pak je pustil k vodě, ach, och. Na druhou stranu, pokud v téhle zemi existuje celkem vlivná vrstva lidí, která ani po více než čtvrtstoletí od revoluce nemá nějakou plus minus stabilní politickou reprezentaci, možná s ní něco není úplně v pořádku.