Že má Andrej Babiš obří střet zájmů, vědí po několika reportážích a článcích už i v sousedním Německu. Naše pravicová opozice se diví, že ministrova trojjediná role tak málo voličům vadí, ale možná se lidový hněv nedostavuje i proto, že o střetu zájmů pana vicepremiéra se mluví příliš abstraktně.

Naprosto konkrétní příklad nabízí české zemědělství, kde jdou v září do finále žádosti o dotace v evropském Programu pro rozvoj venkova. Před rokem ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) prosadil důležitou změnu. Ve zmíněném programu, kde se dřív žádalo o dotace maximálně do výše padesáti milionů korun, se odteď může žádat o trojnásobek, tedy až o 150 milionů. To je tolik peněz, že je normální sedlák (nebo jak se dnes moderně říká – farmář) není schopen rozumně utratit.

Logicky tedy za ně budou vznikat velkoprovozy, svým způsobem vesnické továrny, kam budou lidé hromadně dojíždět, aby po skončení pracovní doby jeli domů, třeba do okresního města.

Do českého zemědělství plynou od vstupu do Evropské unie každým rokem velké peníze, loni přes 40 miliard korun. Z nich 25 miliard, tedy lehce přes polovinu, tvořily takzvané přímé, nárokové dotace.

Za hektar hospodář inkasuje lehce přes šest tisíc korun. Takovou paušální dotaci na sebe váže každý obhospodařovaný hektar. To je ta částka, k níž vždycky odváděl Babiš řeč, když se mluvilo o dotacích pro jeho Agrofert. „Dostávám totéž co každý.“

Ovšem Agrofert dnes disponuje více než 100 tisíci hektarů, za loňský rok jenom skrze přímé dotace inkasoval 788 milionů korun. Sedláci (viz rozhovor s šéfem Asociace soukromého zemědělství ČR Josefem Stehlíkem v pátečním vydání EchoPrime) by rádi, aby se tyto přímé platby zastropovaly. Ideálně aby se dosavadní dotace vyplácela do výše 130 hektarů, což je průměrná výměra zemědělské usedlosti v republice, a od 131. hektaru aby byly dotace výrazně nižší.

Česká vláda je v rámci jednání o reformě evropské zemědělské politiky o utlumování dotací pro velké podniky proti. Za český venkov navždy jezeďácký v Bruselu lobboval a patrně stále lobbuje bývalý diplomat, dnes europoslanec za ANO Pavel Telička. Tak to je první fronta, na níž Babiš díky svému postavení v české vládě hřeší.

Další fronta probíhá oním Programem rozvoje venkova (PRV). V programu, který Jurečka bezprecendentně otevřel agrokolosům, jde o více než sedm miliard korun určených na takzvané investiční dotace. Jistěže Agrofert (mezi jeho letos už schválenými projekty se tyčí 75 milionů korun na modernizaci chovu prasat v Žatci) nebude jediný z beneficientů této ministrovy dobroty. Boduje AGRO – Měřín Gabriela Večeři a další velcí hráči českého agrobyznysu.

Seznam úspěšných žádostí z teď probíhajícího kola by měl v říjnu zveřejnit Státní zemědělský intervenční fond, ale tady už se žádné drama konat nebude. Důležité bitvy byly vybojovány dřív, v monitorovacím výboru PRV. Ani tady se nerozhodovalo o jednotlivých žádostech, ale stanovovala se kritéria, kolik bodů dostane žadatel za to, že mu ještě nebylo 40 let, že zaměstnává jistý minimální počet lidí na hektar, a podobně. Nastavení systému tak, aby si z hromady peněz mohly vzít velké firmy, se událo tady. Je to klasický babišismus. Pravidla si ve svůj prospěch změníme zcela legálně.

A proč ten titulek, že na venkově se bojuje o Prahu? Zemědělství tradičně stojí na okraji veřejného zájmu, ale někdy odtud vycházejí trendy s potenciálem změnit celý stát. Jenom na zemědělských dotacích inkasuje nejmocnější politik ve státě takové částky, které ho v politice dělají téměř neporazitelným. Babiš má tolik peněz a za ně si koupil už tolik lidí a takový vliv, že porazit se dnes může jen sám, což jednou přijde, ale než se ho veřejnost nasytí, může uběhnout dost času. 

Kdybychom optimisticky předpokládali, že Agrofert z těch skoro 788 milionů na rozvoj venkova reinvestoval polovinu (ve skutečnosti to asi bude méně, viz rozhovor se Stehlíkem), vydělal jenom touto cestou Babiš za loňský rok víc, než kolik žádá po sociální demokracii právník Zdeněk Altner. Připomeňme, že pro ČSSD je Altnerových 337 milionů naprosto likvidační suma. A připomeňme, že oproti jiným demokratickým stranám je ČSSD díky Lidovému domu pořád ještě boháč. 

Začíná poslední rok před důležitými volbami, jejichž skutečným tématem bude, zda se druhý nejbohatší a stále bohatnoucí Čech stane premiérem. Člověk by se nedivil, kdyby se potom ukázalo, že přítel agrokolosů ministr Jurečka, nominálně lidovec, měl průkazku tajného člena ANO.